Autor šesté kapitoly komparativní studie překročil metodologický rámec studie. Práce je rozborem legislativního rámce účasti cizinců na veřejném životě. Úvodem práce je vymezení pojmu politická a zájmová participace z perspektivy sociálních věd. Následuje rozbor forem politické participace zakotvených v českém právním řádu, podle Listiny základních práv a svobod. Závěrem je obecná úvaha o postavení cizinců v demokratickém politickém systému.

Shrnutí:

Politická participace v širším smyslu znamená jakoukoli účast na rozhodování, provádění těchto rozhodnutí a jejich následnou kontrolu v oblasti správy věcí veřejných. Z právního hlediska lze zde rozlišovat řadu politických práv jako např. svobodu projevu, právo shromažďovací či sdružovací, právo volební, právo kolektivního vyjednávání, právo na soudní ochranu atd. Většina těchto práv je cizincům – v souladu s demokratickým charakterem českého právního řádu – garantována stejně jako občanům, jinou otázkou je faktická možnost cizinců těchto práv využít. Na druhou stranu existují i v oblasti právní úpravy politických práv v České republice některé závažné nedostatky.
Za nejpodivnější anachronismus lze považovat právní názor ovládající praxi Ministerstva vnitra, které odmítá zaregistrovat občanská sdružení, jejichž přípravný výbor se skládá výlučně z cizinců. Ze stejného důvodu by stát zřejmě ani neuznal vznik odborového sdružení, jehož členy by byli pouze cizinci. Česká republika tímto porušuje nejenom vlastní ústavu, ale i řadu mezinárodních úmluv o lidských právech.
Sdružování cizinců v profesních komorách, a tedy ani působení cizinců v těchto profesích se sice většinou nekladou žádné právní překážky, existuje ovšem několik nepříliš logických výjimek (např. u autorizovaných architektů). Podobnou absenci jednotné myšlenky nelézáme i u přístupu cizinců k veřejným funkcím nebo ke členství ve sborech zajišťující určité veřejnoprávní funkce (např. stráž přírody na jedné straně a myslivecká stráž na straně druhé.
Vyhrazení určitých povolání či určitých funkcí jen pro občany by měla být ve všech případech kvalitně odůvodněna a mělo by jít o opatření spíše výjimečná. Vstup České republiky do Evropské unie je příležitostí znovu ve všech těchto případech zvážit, zda je zde vyloučení cizinců nezbytné a zda je v souladu s dnešními potřebami společnosti.
Rozšiřování volebního práva na místní úrovni, případně vytváření politické reprezentace cizinců žijících zde trvale či dlouhodobě a zapojování této reprezentace do politického života na komunální či regionální úrovni, představují demokratizační trend po celé Evropě. Vstupem do Evropské unie získají občané jiných členských států EU, kteří jsou v ČR usedlí, právo volit v komunálních a krajských volbách. Tímto se ale diskuse o zapojování cizinců do politického života nevyčerpává, naopak se tím umocňuje. Nejpřirozenějším řešením se v současné situaci jeví spojení volebního práva s institutem trvalého pobytu, který je v České republice dlouhodobě zavedený a vyjadřuje dostatečně silnou vazbu dotyčného cizince k České republice.