KOMPARATIVNÍ STUDIE PROGRAMU MIGRACE - Zdravotní péče a pojištění
Třetí kapitola komparativní studie srovnává problematiky zdravotní péče v ČR s obdobnými problematikami v Maďarsku, Velké Británii, Nizozemí a v Německu. Konkrétně je předmětem komparace ochrana veřejného zdraví cílové země, zajištění zdravotní péče pro cizince žádající pobyt v dané zemi, zdravotní péče pro cizince legálně dlouhodobě pobývající v zemi a poskytování zdravotní péče azylantům a žadatelům o azyl. Práci doplňuje přehled relevantních zákonných úprav uvedených zemí, dále seznam literatury a informačních zdrojů na internetu.
Shrnutí:
Problematiku zdraví, zdravotní péče a zdravotního pojištění ve vztahu k cizincům a k migraci vůbec lze strukturovat do následujících oblastí:
1) ochrana veřejného zdraví země, kam migranti směřují, především zamezování přílivu a šíření nakažlivých chorob
V České republice nemusí všichni žadatelé o vízum předkládat lékařskou zprávu automaticky jako v Nizozemí či v Maďarsku, v případě důvodného podezření však policie či zastupitelský úřad zdravotní osvědčení vyžadovat mohou.
2) zajištění zdravotní péče pro cizince, kteří teprve žádají o dlouhodobý nebo trvalý pobyt v dané zemi až do doby, dokud jim povolení k tomuto pobytu není uděleno
Státy, o jejichž vízum žádají cizinci ještě před vstupem na území – tedy i ČR - zpravidla nevyžadují po cizincích předkládání dokladu o zdravotním pojištění, i když mezi příjezdem cizince do země a okamžikem, kdy cizinec začne participovat na systému poskytování zdravotní péče v nové zemi, jisté vakuum existuje. ČR takto postupuje od roku 2001.
3) zdravotní péče pro cizince legálně dlouhodobě pobývající v zemi
Na rozdíl od České republiky, kde jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění jen cizinci s trvalým pobytem a zaměstnanci, účastní se v Maďarsku na veřejném systému i rodinní příslušníci tamních zaměstnanců-cizinců a v západoevropských zemích mají cizinci s legálním pobytem zaručen stejný přístup ke zdravotním službám jako občané.
4) poskytování zdravotní péče azylantům a žadatelům o azyl
V Německu na rozdíl od Velké Britanie či České republiky nefinancuje tuto oblast ministerstvo, ale lokální orgány.
Shrnutí:
Problematiku zdraví, zdravotní péče a zdravotního pojištění ve vztahu k cizincům a k migraci vůbec lze strukturovat do následujících oblastí:
1) ochrana veřejného zdraví země, kam migranti směřují, především zamezování přílivu a šíření nakažlivých chorob
V České republice nemusí všichni žadatelé o vízum předkládat lékařskou zprávu automaticky jako v Nizozemí či v Maďarsku, v případě důvodného podezření však policie či zastupitelský úřad zdravotní osvědčení vyžadovat mohou.
2) zajištění zdravotní péče pro cizince, kteří teprve žádají o dlouhodobý nebo trvalý pobyt v dané zemi až do doby, dokud jim povolení k tomuto pobytu není uděleno
Státy, o jejichž vízum žádají cizinci ještě před vstupem na území – tedy i ČR - zpravidla nevyžadují po cizincích předkládání dokladu o zdravotním pojištění, i když mezi příjezdem cizince do země a okamžikem, kdy cizinec začne participovat na systému poskytování zdravotní péče v nové zemi, jisté vakuum existuje. ČR takto postupuje od roku 2001.
3) zdravotní péče pro cizince legálně dlouhodobě pobývající v zemi
Na rozdíl od České republiky, kde jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění jen cizinci s trvalým pobytem a zaměstnanci, účastní se v Maďarsku na veřejném systému i rodinní příslušníci tamních zaměstnanců-cizinců a v západoevropských zemích mají cizinci s legálním pobytem zaručen stejný přístup ke zdravotním službám jako občané.
4) poskytování zdravotní péče azylantům a žadatelům o azyl
V Německu na rozdíl od Velké Britanie či České republiky nefinancuje tuto oblast ministerstvo, ale lokální orgány.
6. 5. 03