Zbytečné fronty (fotoreportáž)

„Pouze sto dvacet pracovníků pražské cizinecké policie má na starosti sto tisíc cizinců a tento počet stále roste, nás je však stále stejně. Vyřídíme až 2000 pobytů denně“, vysvětluje pracovník pražské cizinecké policie. Situace kolem „front“ už je podle něho pod kontrolou a pokračující noční čekání některých cizinců připisuje medializaci. V první polovině prosince přišlo podle odhadů denně až 3000 lidí. Je 19. prosince a vzhledem k blížícímu se konci roku jsou fronty před novou budovou Cizinecké policie v Koněvově ulici viditelně menší. I tak pokračují.

Po šesté je situace nejdramatičtější. Po otevření jediných vstupních dveří se lidé začínají tlačit dovnitř, zátarasy jsou proraženy a jen štěstím se nikomu nic nestane. V sedm hodin jsou ti, kteří přišli předchozího dne večer anebo v noci již uvnitř a fronta se začíná postupně zmenšovat. „Skutečně nerada čekám ve frontách“, říká Xena z Podkarpatské Rusi. Je to narážka na známou větu z televizních zpráv o tom, že cizinci prý rádi stojí ve frontě. Okolo stojící ji v názoru hlasitě podporují.

„Ztrácím tu hodně času od velmi brzo ráno po celé odpoledne“ povzdechla si Světlana z Makedonie studující v Čechách elektrotechnickou fakultu na ČVUT. Alespoň nemusí stát. oproti letem minulým frontu dvakrát, prodloužení dlouhodobého pobytu dostane dnes na počkání.

Dvacet minut po sedmé je tu již pusto. Zdá se, že tentokrát se na každého pořadové číslo dostalo.

Nicméně čekání první frontou neskončilo. V přeplněné místnosti, kde čekají žadatelé z tzv. třetích zemí o prodloužení dlouhodobého pobytu, se prolíná ukrajinština, vietnamština i čeština. Snad každý čekající sleduje informační tabuli s pořadovými čísly, které se posouvají jen pomalu o ne více než 50 míst za hodinu. Možná, že je na čase najít systém, ve kterém bychom cizincům vycházeli alespoň trochu vstříc. Například by mohly odpadnout zbytečné fronty.

Fotografie Andriy Doriy a Marie Jelínková.