Vyjádření ředitele OPU k výrokům poslance T. Okamury o migraci do ČR
Vzhledem k pokračujícím xenofobním a populistickým výrokům poslance Okamury, který zřejmě po vzoru krajně pravicových stran v zahraničí hodlá na tomto tématu budovat svoji politickou kariéru, jsem nucen některá vyjádření pana Okamury uvést na pravou míru:
- "Jsme pro jednoduché pravidlo, a to, že případné sociální podpory má člověk pobírat pokud možno ve své mateřské zemi. Pokud k nám někdo přijde pracovat, ať pracuje, pokud práci najde. Ale když práci nemá, tak se holt musí vrátit domů a nikoliv parazitovat na našem systému," Zdroj: zpravy.idnes, 19.3.2014
Reakce ředitele OPU: Ponechme stranou neúprosné demografické výpočty, které jednoznačně ukazují, že bez početně výraznější migrace se naše ekonomika a společnost neobejde. Máme přitom velkou výhodu v tom, že nejpočetnějšími skupinami migrantů v ČR jsou nám jazykově a kulturně blízcí občané Slovenska a Ukrajiny. Pan Okamura svým návrhem popírá základní princip sociálního pojištění – cizinci, stejně jako čeští občané, kteří jsou zaměstnanci, povinně odvádí platby na zdravotní a sociální pojištění. Je proto pochopitelný Sněmovnou projednávaný požadavek směrnice EU o jednotném povolení k pobytu, že pokud do sociálního systému zahraniční pracovníci pojistné odvádí, že z něj také budou moci sociální dávky čerpat.
Problémem je naopak nespravedlivé nastavení české migrační politiky, která směřuje na jedné straně k maximálnímu využití levné a často vykořisťované pracovní síly migrantů, a na straně druhé k jejich minimální participaci na veřejných rozpočtech, do kterých převážně mladí a zdraví pracovní migranti přispívají. Zákon je např. nutí k povinnému komerčnímu zdravotnímu pojištění, ale v případě jakýchkoli vážnějších zdravotních problémů se ocitají ve výlukách a zůstávají za nimi pojišťovnami neuhrazené dluhy nemocnicím a lékařům. V oblasti sociálních dávek jsou cizinci ze třetích zemí vlastně až do doby získání trvalého pobytu — prvních 5 let pobytu v ČR — de facto čistými plátci do systému, z něhož mohou profitovat jen velmi omezeně. Různé poplatky za průkazy k pobytu, nostrifikace vzdělání, jazykové zkoušky nejsou vůbec zanedbatelné a cizinci jsou tak velmi výnosným byznysem nejen pro zdravotní pojišťovny, ale také stát, různé zprostředkovatele a samozřejmě tisíce a tisíce firem, které této nerovnosti a závislosti cizince na zaměstnavateli rády využívají.
- „Naše úřady v České republice hlásí rekordní nárůst žádostí cizinců o udělení českého občanství. Podle nového zákona se pětinásobně snížili poplatky, značná část cizinců žádajících o občanství nemusí prokazovat znalost češtiny a českých reálií a dokonce ani nemusí prokazovat za celou dobu jejich pobytu v ČR, že neokrádali stát na daních, clu či dalších poplatcích. V Senátu jsem byl vloni jediný, kdo proti tomuto novému zákonu veřejně protestoval a navrhl i dva konkrétní pozměňovací návrhy – avšak zůstal jsem osamocený. Je opravdu nutné občanství „automaticky“ rozdávat každému, kdo si o ně řekne?“ Zdroj: okamura.blog, 20.2.2014
Reakce ředitele OPU: V udělování státního občanství je Česká republika dlouhodobě jedním z nejpřísnějších států EU. Z údajů Eurostatu za období let 2000 až 2010 vyplývá, že v rámci EU uděluje méně státních občanství než ČR pouze Slovensko (má asi 7x méně cizinců v populaci než ČR), Malta a Litva. Zákon o státním občanství jsme navíc značně zpřísnili. O automatickém rozdávání občanství cizincům tedy nemůže být řeč. Jen pro srovnání, obdobně velké země udělují např. v případě Nizozemí občanství v průměru 25x častěji než ČR, Švédsko nebo Belgie dokonce cca. 30x více cizincům každý rok.
Problémem tak je velmi dlouhá doba nejistoty cizince ohledně perspektivy svého dalšího života v ČR. S tím souvisí problémy v integraci a obecně participaci cizinců na veřejném životě a jejich ztotožnění se s českou společností. Jestliže tolerujeme vykořisťování cizinců prvních 5 let pobytu v ČR a jsme téměř nejpřísnější v EU v udělování občanství, nelze očekávat úspěšnou integraci a zapojení cizinců ze třetích zemí do veřejného života. Jejich hlas není slyšet, nemohou se účastnit voleb ani v obci, kde žijí, nemohou být členy politických stran, jsou tak pouze objektem restrikcí státu a nikoli rovnocennými členy naší společnosti.
JUDr. Martin Rozumek
Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům
V Praze dne 26.3.2014
Dokument vznikl v rámci projektu „Zahraniční zaměstnanci na trhu práce“, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha. Mezinárodními partnery projektu jsou Caritasverband für die Diezöse Osnabrück z Německa a Anti - Slavery International z Velké Británie.