Stanovisko SOZE k rozhodování o správním vyhoštění cizinců
Stanovisko SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty) k rozhodování o správním vyhoštění cizinců dle Hlavy X. zákona o pobytu cizinců. Stávající praxe rozhodování o udělení správního vyhoštění bez jakéhokoli rozumného odůvodnění opomíjí posuzovat překážky vycestování obsažené v 178 odst. 1 písm. a) resp. b) zákona o pobytu cizinců, vyjma zvažování přiměřenosti zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Tuto praxi považuje SOZE za naprosto nevyhovující a nacházející se v rozporu s mezinárodně-právními závazky České republiky.
Navíc v případech, kdy se cizinec zdržoval před zahájením řízení o udělení správního vyhoštění na území ČR neoprávněně, je rozhodnutí o správním vyhoštění vyloučeno z přezkoumání soudem. Rovněž, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem ..., může správní orgán odkladný účinek vyloučit. Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se nelze odvolat. Pokud dojde tedy k tomu, že je vyhošťovanému cizinci dle § 179, písm. c) zákona o pobytu cizinců odepřeno právo na soudní přezkum takového rozhodnutí a současně je rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku odvolání, SOZE považuje ochranu vyhošťovaného cizince před mučením, popř. nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestem za absolutně nedostatečnou. Navíc, dle čl. 38 odst. 2 Listiny, má každý právo na to, aby před soudem „jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.“
Nejenže je tedy určité kategorii cizinců odepřeno právo na soudní přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění, ale i u cizinců, kterým zákon o pobytu cizinců umožňuje podat žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění (pokud dojde k vyloučení odkladného účinku odvolání a k realizaci vyhoštění), je i této nezanedbatelné skupině vyhošťovaných cizinců odepřeno právo na projednání jejich žaloby u soudu v jejich přítomnosti a s tím související právo se před tímto soudem vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Není jasné, proč je v řízení o udělení správního vyhoštění poskytována ochrana toliko právu na respektování soukromého a rodinného života, primárně obsaženém v čl. 8 EÚLP a už nikoli právu nebýt mučen či podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, za situace, kdy závazek garantovat toto právo pro Českou republiku vyplývá rovněž z mezinárodních smluv.
Bohužel v případech, kdy dojde k udělení správního vyhoštění, neposkytuje cizinci účinnou ochranu ani zákon o azylu. Pokud mohl o udělení azylu požádat dříve, což lze vykládat velmi široce-jako mít možnost se na území České republiky svobodně pohybovat a vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů České republiky, je taková žádost o udělení azylu zamítnuta OAMP jako zjevně nedůvodná.
Ani cizinecká policie, ani OAMP tak ve výše popsaných případech ve svých rozhodnutích nezvažují možnost udělení překážky vycestování, a takovou praxi považuje SOZE za problematickou z pohledu mezinárodně-právních závazků ČR obsažených v čl. 3 EÚLP (Evropské úmluvy o lidských právech), čl. 3 Úmluvy proti mučení, čl. 7 MPOPP (Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) a čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy.
Navíc v případech, kdy se cizinec zdržoval před zahájením řízení o udělení správního vyhoštění na území ČR neoprávněně, je rozhodnutí o správním vyhoštění vyloučeno z přezkoumání soudem. Rovněž, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem ..., může správní orgán odkladný účinek vyloučit. Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se nelze odvolat. Pokud dojde tedy k tomu, že je vyhošťovanému cizinci dle § 179, písm. c) zákona o pobytu cizinců odepřeno právo na soudní přezkum takového rozhodnutí a současně je rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku odvolání, SOZE považuje ochranu vyhošťovaného cizince před mučením, popř. nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestem za absolutně nedostatečnou. Navíc, dle čl. 38 odst. 2 Listiny, má každý právo na to, aby před soudem „jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.“
Nejenže je tedy určité kategorii cizinců odepřeno právo na soudní přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění, ale i u cizinců, kterým zákon o pobytu cizinců umožňuje podat žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění (pokud dojde k vyloučení odkladného účinku odvolání a k realizaci vyhoštění), je i této nezanedbatelné skupině vyhošťovaných cizinců odepřeno právo na projednání jejich žaloby u soudu v jejich přítomnosti a s tím související právo se před tímto soudem vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Není jasné, proč je v řízení o udělení správního vyhoštění poskytována ochrana toliko právu na respektování soukromého a rodinného života, primárně obsaženém v čl. 8 EÚLP a už nikoli právu nebýt mučen či podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, za situace, kdy závazek garantovat toto právo pro Českou republiku vyplývá rovněž z mezinárodních smluv.
Bohužel v případech, kdy dojde k udělení správního vyhoštění, neposkytuje cizinci účinnou ochranu ani zákon o azylu. Pokud mohl o udělení azylu požádat dříve, což lze vykládat velmi široce-jako mít možnost se na území České republiky svobodně pohybovat a vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů České republiky, je taková žádost o udělení azylu zamítnuta OAMP jako zjevně nedůvodná.
Ani cizinecká policie, ani OAMP tak ve výše popsaných případech ve svých rozhodnutích nezvažují možnost udělení překážky vycestování, a takovou praxi považuje SOZE za problematickou z pohledu mezinárodně-právních závazků ČR obsažených v čl. 3 EÚLP (Evropské úmluvy o lidských právech), čl. 3 Úmluvy proti mučení, čl. 7 MPOPP (Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) a čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy.
3. 12. 03