Podmínkou získání statutu uprchlíka, je nutné prokázat, že osoba byla pronásledována z některého z pěti důvodů uvedených v Ženevské úmluvě (rasa, náboženství, národnost, politické přesvědčení nebo příslušnost k sociální skupině). 

Pronásledování na základě příslušnosti k určité sociální skupině může zahrnovat širokou škálu případů co do subjektů pronásledování i jeho charakteru. Může jít jak o situace, kdy je osoba kvůli své příslušnosti k určité sociální skupině pronásledována orgány státu, tak o případy, kdy původcem pronásledování je subjekt nestátní či soukromá osoba za podmínky, že stát proti jednání nestátních nositelů pronásledování není ochoten zasáhnout resp. není schopen poskytnout před pronásledováním účinnou ochranu. Příslušníci určité sociální skupiny mohou být pronásledováni na základě psaných i nepsaných norem přijatých a uplatňovaných v určité společnosti.

Univerzálně aplikovaná definice sociální skupiny neexistuje. Nicméně, podle Směrnice UNHCR týkající se příslušnosti k určité sociální skupině může být sociální skupina definována nějakou sobě vlastní (vrozenou) a ze své podstaty nezměnitelnou charakteristikou (např. věk, pohlaví nebo příbuzenské vazby), dále charakteristikou natolik zásadní pro identitu příslušníků skupiny nebo jejich svědomí, že tito nemohou být nuceni se jí vzdát, protože takový požadavek by představoval porušení jejich základních lidských práv a v neposlední řadě charakteristikou vyplývající z dřívějšího dobrovolného statutu,  nezměnitelného vzhledem k jeho minulému trvání (např. vlastnictví půdy, dřívější členství v určité vojenské jednotce atd.). 

Pokud skutečnosti uváděné žadatelem v žádosti o azyl alespoň naznačují, že osoba může být ve své vlasti vystavena pronásledování z důvodu její příslušnosti k určité sociální skupině, je třeba před vydáním rozhodnutí ve věci azylu shromáždit dostatek podkladů, na základě kterých bude možné odpovědně posoudit, zda v případě této osoby nejsou dány důvody pro udělení azylu na základě odůvodněného strachu z pronásledování kvůli příslušnosti k určité sociální skupině. Mělo by tedy být zkoumáno, zda žadatel nenáleží ke skupině osob, kterou by bylo možné identifikovat jako sociální skupinu a zda nemá odůvodněný strach z pronásledování kvůli této své příslušnosti. Vydá-li ministerstvo vnitra v uvedených případech  rozhodnutí bez toho, že by provedlo výše naznačené úvahy, dochází tím podle názoru SOZE z jeho strany k porušení zásad řádného procesu, v souladu s nimiž má správní orgán povinnost zabývat se žádostí odpovědně a svědomitě, při svém rozhodování vycházet z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vést řízení tak, aby posílil důvěru ve správnost svého rozhodování.