Jak se žádá o české občanství

Připravila jsem dokumenty potřebné k žádosti o české občanství: rodný list, výpis z rejstříku, potvrzení o studiu, životopis, atd, které jsem se dozvěděla na oddělení Praha-východ a které jsem si našla na internetu. Zavolala jsem na patřičné oddělení Prahy - Západ. Paní na telefonu nevěřila, že bych mohla mít všechno potřebné. Tak mi podle ní třeba chyběl oddací list, a v případě že manžel zemřel, úmrtní list. To, že je mi teprve dvacet, a to všechno bych asi nestihla zažít, ji zřejmě nezajímalo.

Nakonec mi velmi neochotně sdělila, že mohu přijít v pondělí. Dorazila jsem na úřad a paní X ode mne začala přebírat dokumenty. Ihned mě zarazila neznalost českých zákonů ze strany úřednice. Rozčileně se mě ptala, proč nemám superlegalizaci. Snažila jsem se jí trpělivě vysvětlit, že jako uprchlík nesmím kontaktovat úřady své země, či tam jet. Nevěřila mi do té doby, než jí to potvrdila její kolegyně.

Dále se mne zeptala, jestli mám pas. Jelikož pas nemám, ale mám pouze cestovní doklad, tak jsem jí pravdivě odpověděla, že žádný nemám. Později, když jsem vyplňovala dotazník, jsem vytáhla svůj cestovní doklad. Paní X se na mne dlouze podívala a zeptala se přísným hlasem, proč lžu. Nechápala jsem. Vzala mi z ruky cestovní doklad a ještě jednou se mne zeptala, proč jsem si schovávala svůj pas. Opravila jsem ji, že to není pas, ale cestovní doklad. Paní X se na mne zase podívala a znovu se zeptala: "Proč mi lžete?

Cítila jsem se hrozně dotčená a rozčílená. Nechápala jsem, proč se ke mne chová, jako bych byla nějaký zločinec. Vždyť jsem jenom přišla uplatnit svoje právo zažádat si o občanství. Úplně mě skolila na kolena v momentě, kdy si přizvala dvě kolegyně, aby mě vyzkoušely z češtiny. Očividně si nebyla jistá, zda na ní mluvím česky či ne, ačkoli již uplynula hodina od doby, kdy jsme začaly s celým tímto cirkusem.

Prožila jsem jednu z nejnepříjemnějších hodin svého života, ale důležité bylo, že jsem konečně odevzdala žádost a teď jsem jenom čekala na "nahlížení do spisu" na Ministerstvu vnitra, které mělo proběhnout do třech měsíců. Dorazila jsem na pohovor a tam jsem se mohla podívat do celého spisu včetně posudku od paní X.

Podle posudku paní X jsem nespolupracovala, snažila se zatajit pas a na všechny otázky jsem se vymlouvala tím, že mám status azylanta. Paní X také vadilo, že jsem nedonesla potvrzení z finančního úřadu a v závorkách připsala otázku, zda nepodnikám.

Dále mě překvapilo vyjádření starosty obce, kde bydlím. Nějakým zázračným způsobem se jemu a jeho úřadu podařilo přehlídnout, že v obci o 1 065 obyvatelích už čtyři roky žije rodina z Turkmenistánu. Starosta napsal, že nikdo s mým jménem v obci nebydlí, nikdy nebydlel a vlastně asi ani neexistuje.

Odešla jsem z nahlížení do spisu velmi překvapená tím, co všechno nového jsem se o sobě dověděla. Naštěstí jsem za tři měsíce zjistila, že mi bylo české občanství uděleno. Hned jsem šla zaplatit správní poplatek 10 000 korun. Mimochodem jsem se zeptala, zda by mi jako studentce neprominuli, dle mého názoru, vysoký správní poplatek. Odpověděli mi něco v tom smyslu že ten, kdo nemá 10 000, tak nemá ani žádat o občanství.

Ještě měsíc jsem čekala a nakonec jsem byla pozvána na složení slibu. Byla jsem nadšená jen do té doby, než tam dorazila paní X z oddělení matriky Praha - Západ. Složila jsem slavnostní slib. Paní X mi vrátila moje doklady, dala mi Listinu o udělení českého občanství a pak mi z ničeho nic odebrala můj cestovní doklad.

Nechápala jsem, co se děje. Vyřízení nového rodného listu, občanky a cestovního pasu trvá 2-3 měsíce a teprve pak by se dle mého názoru měly staré (azylantské) doklady odevzdat. Zůstala jsem uprostřed léta bez dokladů a bez možnosti kamkoli jet. Jak se zjistilo později, pani X neměla žádné právo odebrat mi cestovní doklad. Myslela si totiž, že je to totéž co pas.