Nové fenomény a stará legislativa: právní předpisy upravující nabývání občanství v Polsku
I když bylo po vzniku třetí Rzeczpospolity v roce 1989 přijetí nové legislativy v oblasti občanství vnímáno jako důležité a nezbytné, nový zákon o polském občanství doposud schválen nebyl. Zatím stále platí zákon o polském občanství z roku 1962, který byl v 90. letech částečně novelizován a doznal podstatných změn v roce 1999. Žádný z návrhů zákona o polském občanství předložených v letech 1999-2001 nebyl přijat. Zdá se, že nedostatečná shoda s ohledem na navrhované zákony pramení z různých pohledů na otázku dvojího občanství.
Ostatní části navrhovaných zákonů nebyly zdrojem žádných zásadních sporů, jelikož byly v souladu s přístupem třetí republiky, v jehož rámci jsou emigranti, polská diaspora a problémy repatriace středobodem debaty o polském občanství. Důležitost „emigrantského aspektu“ je patrná i ze statistik o nabývání polského občanství. Velkou část (asi polovinu v 90. letech) nových polských občanů představují osoby, které ztratili polské občanství během komunismu, a do vlasti se vracejí.Malý rozsah změn v polské legislativě týkající se občanství je přijatelný, protože zákon z roku 1962 dává
rozhodujícím činitelům v oblasti udělování polského občanství velkou svobodu. V důsledku toho lze provádět změny politiky v oblasti polského občanství aniž by bylo nutné novelizovat legislativu. Problém není příliš akutní také proto, že množství naturalizací je jen velmi malé. V 90. letech nepřesahoval počet osob, které získaly polské občanství, tři tisíce ročně, a to i přesto, že na počátku 90. let se počet osob, kterým bylo občanství uděleno, viditelně zvýšil.
14. 7. 05
Zdroj: migraceonline.cz
Země: Polsko