Inspirativní projekt: Knihovny pro všechny

Knihovny nemusí sloužit pouze k půjčování kvalitní literatury, ale mohou představovat i místa, kde lidé hledají informace, zábavu nebo vzdělání. I do poměrně otevřeného prostředí knihoven ale může mít řada lidí ztížený přístup. Přinejmenším v České republice v roce 2008 stále scházely veřejným knihovnám interkulturní služby a jazyková výbava, které by umožnily, aby se tyto instituce kromě pestré škály návštěvníků z řad majoritní společnosti otevřely také migrantům. Ti často kvůli jazykové bariéře měli omezený přístup i k základním službám knihovny a neměli povědomí o tom, co dalšího jim může návštěva knihovny nabídnout.

Na tuto situaci reagoval projekt financovaný Evropskou komisí s názvem Libraries for All. Ten se snažil iniciovat proměnu několika lokálních veřejných knihoven napříč čtyřmi evropskými státy na tzv. knihovny pro všechny – knihovny, které berou v potaz i lokální migrantské komunity. Tyto knihovny by tak měly sloužit obyvatelstvu daných lokalit jako celku, snažit se zvýšit kontakt rozličných skupin obyvatelstva a přispívat k jejich soužití.

Do projektu se zapojili knihovny a neziskové organizace ze čtyř rozdílných evropských regionů – z Rakouska, Švédska, Německa a České republiky. Přestože byly podmínky pro realizaci projektu v každé ze zúčastněných zemí specifické, základní cíle všech zapojených knihoven byly stejné: zlepšit komunikaci, sdílet informace, budovat sítě, zapojit a integrovat rozdílné a různorodé komunity, vytvářet soubor nových služeb a to vše na míru nové cílové skupině - migrantům.

V ČR se do projektu zapojilo Multikulturní centrum Praha ve spolupráci s pražskou Městskou knihovnou v Praze. Ta je i dnes největší veřejnou sítí knihoven v hlavním městě. Přesto ale v porovnání se zahraničními knihovnami zapojenými do projektu nabízela minimum služeb pro své návštěvníky, kteří neovládají plně češtinu. Právě jim chtěl projekt – po vzoru například švédských knihoven – služby Městské knihovny v Praze více přiblížit.

Koordinace projektu probíhala v každé zemi prostřednictvím poradních skupin pro multikulturalitu (tzv. Advisory Boards for Multiculturalism), které sloužily jako řídící orgány jednotlivých částí projektu. V ČR byla tato skupina aktivní zejména v jeho počáteční části. Sestávala z knihovníků, lingvistů, zástupců nestátních neziskových organizací a migrantských spolků, které v dalších fázích projektu přispěly k jeho zacílení. Práce poradní skupiny byla zásadní, protože pomohla téma řádně uchopit, přispěla k přenosu dobrých praxí a zároveň je mohla aplikovat na konkrétní problémy dalších zúčastněných knihoven.

Na základě aktivit této skupiny nejprve došlo k vyhodnocení situace na pobočkách Městské knihovny v Praze. Mezi základní zjištění patřila skutečnost, že knihovny neměly téměř žádné materiály a informace pro čtenáře v jiném než českém jazyce. Zároveň zaměstnanci knihovny neměli s prací s migranty zkušenosti. Toto vyhodnocení vedlo k výběru tří cílových skupin, na které se projekt soustředil a k definici konkrétní problematiky, kterou se snažil řešit. Zmíněnými skupinami byli jimi migranti (dospělí i děti) žijící na území hlavního města Prahy, knihovníci pracující v síti knihovny a konečně široká veřejnost a běžní návštěvníci knihovny. Otázkou, na kterou se projekt snažil prakticky odpovědět, tedy bylo, jaké kroky jsou potřeba učinit, aby migranti mohli z návštěvy knihovny těžit stejně jako ostatní čtenáři. Ale projekt nezůstal jen u toho. Snažil se také z knihoven (opět po vzoru zahraničních partnerů) vytvořit místo setkávání lidí z různých kulturních zázemí a přiblížit příběhy migrantů veřejnosti.

Tyto cíle se mohou zdát velmi obecné. Vycházejí ale z poměrně jednoduché úvahy, že knihovny mají možnosti migrantům značně usnadnit integraci. Jedná se o veřejně dostupná a vybavená místa, která nabízí zázemí a prostory nejen kulturním akcím, ale i pro komunitní aktivity. Lze je proto použít i k aktivitám, které cílí na migranty. Projekt Knihovny pro všechny jim přitom mohl umožnit, aby toto přizpůsobení nebylo náročné a nákladné. Projektem nabízené služby tak vždy využívaly vybavení a prostředky, kterými knihovna již disponovala.

V tomto ohledu nabídl projekt zaměstnancům knihovny školení zaměřené na práci a komunikaci s migranty. Semináře realizované v rámci školení se zaměřily na celkovou migrační situaci v ČR a Praze, přímo na komunikaci s migranty na základě jejich potřeb nebo na představení příkladů dobré praxe při práci s migranty. Řešilo se také téma, jaká má být role knihoven ve vzdělávání a integraci migrantů. Knihovníci měli možnost si připravit a ozkoušet běžné komunikační situace, ke kterým v knihovně může docházet. Zkušenosti ze seminářů přispěly později k vzniku příručky a manuálu pro knihovníky, které představovaly jedny ze zásadních výstupů projektu. Ty i dnes zůstávají (pro české prostředí) poměrně inovativními materiály a které mohly i po skončení projektu být cennými a přehlednými informačními zdroji pro práci knihoven s migranty.

Projekt se ale obracel i k migrantům a snažil se je lépe informovat o tom, čím jim může být návštěva knihovny užitečná. Vstříc migrantům vycházel například vytvořením informačních materiálů v sedmi jazycích (ruském, ukrajinském, mongolském, vietnamském, čínském, anglickém a německém), které byly zaměřené na nabídku služeb knihoven. Na několika pobočkách Městské knihovny došlo také k otevření tzv. infopointů pro cizince, které měly usnadnit zaměstnancům knihovny komunikaci s migranty a nabízely e-learningové kurzy češtiny. Na základě poptávky byly také uspořádány kurzy práce s počítačem pro migranty. Právě na těchto aktivitách se opět projevilo, jak bral projekt v potaz vybavenost knihovny, konkrétně dostupnost počítačů.

Jednoznačně inspirativním prvkem představovala spolupráce knihoven a nevládních neziskových organizací. Projekt nabídl Městské knihovně v Praze šanci se s prací těchto organizací seznámit nejen skrze partnerství s Multikulturním centrem Praha, ale i při realizaci jednotlivých aktivit projektu. Pro migranty byly v prostorách knihovny realizovány také nízkoprahové kurzy češtiny, na jejich vedení se podílelo Centrum pro integraci cizinců (CIC). V některých pobočkách realizátoři projektu ve spolupráci s organizací InBáze Berkat pořádali komunitní aktivity pro děti. Knihovna tak nepůsobila jako uzavřená jednotka a snažila se na daných aktivitách kooperovat i s dalšími aktéry. Tyto formy spolupráce se prokázaly jako velice výhodné, protože knihovny samy o sobě nemají finanční ani personální kapacity na realizaci takových aktivit a neziskové organizace naopak často nemají prostory pro jejich realizaci.

I přes pozitivní přístup Městské knihovny v Praze se většina realizovaných aktivit nestala součástí běžné praxe. Například informační materiály ve více jazycích dnes knihovna z důvodu nákladnosti neudržuje a v současnosti disponuje pouze informačními materiály v češtině a angličtině. V případě potřeby a pro aktivity konkrétních poboček knihovna materiály v jiných jazycích vytváří na míru. Nějaký čas pokračovala také spolupráce s Centrem pro integraci cizinců a kurz češtiny pro cizince. Ten se v prostorách městských knihoven realizoval i v roce 2012 a v jisté formě tyto kurzy knihovna spoluorganizuje i dnes.

Těžko však usoudit, jak se projekt podepsal na současném nastavení služeb Městské knihovny v Praze. Otevření knihoven migrantům jistě mělo potenciál působit jako jeden z podnětů k obecnému zjednodušování pravidel knihovny a jejich komunikaci. Projekt ale určitě pomohl nastínit, jak by knihovny mohly fungovat ve svých regionech jako opravdová multikulturní vzdělávací centra a ukázal, kam se může posunout podpora komunit migrantů ze strany knihoven, které tak mohou rozšířit svou čtenářskou a návštěvnickou základnu. Zdá se tak, že projekt v ČR ukázáním možností knihoven při integrace migrantů spíš předběhl svou dobu. Mimo určitých sporadicky realizovaných aktivit (např. interkulturní semináře pro knihovníky či zmíněné kurzy češtiny) tak městské knihovny na využití svého potenciálu v oblasti integrace migrantů stále čekají.

Zdroj fotografie: Freepik.com.