Podle německého statistického úřadu žilo na konci roku 2011 v Německu přibližně 7 milionů cizinců (7,9% populace), přičemž téměř pětina občanů Německa má migrantský původ. V posledních letech (2010-2012) dochází k nárůstu počtu imigrantů o 20%, zároveň se však zmenšují rozdíly mezi počtem migrantů do Německa a těch, kteří z něho odcházejí.

Imigranti nejčastěji přicházejí z Turecka, Itálie, Polska, Srbska a Řecka. Víc jak třetinu imigrantů tvoří občané členských států Evropské unie. Vzhledem k omezení vstupu na pracovní trh, přicházejí migranti do Německa na základě sloučení rodiny, etnického původu (Němci z východní Evropy a bývalého SSSR) a jako žadatelé o azyl. V posledních letech došlo (podle dat německého MV) k nárůstu pracovní migrace na vysoce kvalifikované pozice a výrazně stoupl počet přicházejících univerzitních studentů.

Německá migrační a azylová legislativa je upravována převážně na federální úrovni. Základ tvoří Imigrační zákon, jehož součástí je i Zákon o pobytu, který upravuje vstup, pobyt a zaměstnávání občanů třetích zemí. Získaní azylu a uznávání uprchlického statutu je zastřešeno ústavními zvyklostmi a Azylovým zákonem.

Směr politice integrace imigrantů udává Národní integrační plán, který obsahuje 400 návrhů opatření k vytvoření nových příležitostí pro cizince a podporu jejich integrace. Samotná integrační politika je podle vlády založena na snaze poskytovat podporu integračních snah při vytváření určitých požadavek. Klíčovým opatřením jsou celostátně nabízeny integrační kurzy, které se zaměřují především na jazyk a základní znalost zákonů a společnosti v Německu. Stále častěji dochází k zvyšování významu integrace na lokání úrovni. Jednotlivé projekty se soustředí na předškolskou výchovu, zaměstnávání učitelů migrantského původu, zvýšení kompetencí imigrantů na pracovním trhu, podporu přístupu k zdravotní a sociální péči a umožnění dialogu mezi zástupci různých kultur.