Berlín: sousedská solidarita, česká vesnice a jídla z celého světa
Před českým muzeem na berlínské Kirchgasse se tyčí socha pruského krále Fridricha Viléma I. Není to náhoda, tento panovník totiž v roce 1737 pozval do Berlína 1000 českých uprchlíků. Skupina protestantů utíkala z náboženských důvodů a v Berlíně našla bezpečné útočiště. V českém Rixdorfu opravili místní lidé pro české přistěhovalce Betlémský kostel a Češi brzy převzali i dílnu po německém kováři, která funguje dodnes. Česká vesnice v berlínském Neuköllnu byla jedním z míst, které jsme při našem výletu do Berlína s pražskými středoškoláky a jejich učiteli nemohli vynechat.
Ač si česká čtvrť lemovaná malými domky s dřevěnými okenicemi natřenými nazeleno stále uchovává svůj ráz a atmosféru, česká menšina v průběhu staletí už zcela splynula s německým obyvatelstvem. I dnes se však do berlínské čtvrti Neukölln stěhují uprchlíci a migranti z jiných zemí. A Berlín se postupně stává i jejich domovem. Jen pár kroků od Betlémského kostela vzniklo interkulturní centrum SoliNaR (Solidarische Nachbarschaft in Richardkiez). Je to prostor pro místní i nově příchozí, kteří spolu diskutují a vzájemně se poznávají například při společném vaření a stolování. Do centra v současné době dochází také 25 dobrovolníků – lidí ze sousedství, kteří zadarmo a s velkým nasazením doučují nově příchozí migranty a uprchlíky německy.
Zatímco učitelé hledali v Berlíně českou stopu a poznávali, jak se obyvatelé hlavního německého města vyrovnávají s výzvami dnešní doby, jejich žáci z pěti pražských škol – dvou gymnázií, dvou středních odborných škol a jednoho odborného učiliště – objevovali Berlín z trochu jiné strany. Procházeli se ulicemi Neuköllnu, ochutnávali jídla z celého světa v místních restauracích a bistrech a povídali si s lidmi, které po cestě potkávali. Zjišťovali příběhy lidí, kteří našli v Německu svůj druhý domov, vyptávali se na to, jak se v jejich mateřštině lidé zdraví a mimo jiné měli za úkol vyměnit v berlínských ulicích mandarinku za něco hodnotnějšího. Morální vítězství při plnění posledního zmíněného úkolu získali žáci, kteří svoji mandarinku věnovali muži bez domova, a on jim za něj dal na oplátku svůj úsměv.
Učení formou prožitku
Navštívili jsme také vzdělávací centrum 7xjung, jehož program učí interaktivní formou pochopit příčiny, průběh i následky sociálního vylučování ve společnosti. Zároveň vede účastníky k občanské statečnosti a vůli vystoupit z davu a zastat se slabšího.
„Vždycky na začátku se žáků ptám, kdy se oni sami cítili vyloučení z nějaké skupiny. Nejprve jim ale musím říct svůj příběh, aby mezi námi vznikla důvěra,“ popisovala program jedna z lektorek. Žáci se s historickými událostmi i jejich současnými paralelami seznamovali prostřednictvím zážitků a diskusí v hudební a sportovní dílně nebo v sále, jehož vybavení se vztahovalo k tématu rodiny a domova.
Aktivity ve vzdělávacím centru jsou postaveny na poznání, že společnost vylučuje na okraj jedince, které vnímá jako slabé a znepřístupňuje jim to, co je vyhrazeno silným. A je přitom úplně jedno, jestli za tu slabost považujeme pohlaví, barvu kůže, hendikep nebo třeba tvar postavy nebo povahový rys. Vnímání slabostí a předností je však pouze iluzorní. U jedné expozice jsme například zkoušeli odhadovat, kdo z chlapců vyfocených v plavkách se nejlépe hodí pro hru vodní pólo. Bylo nám řečeno, že jde o mimořádně drsnou hru, při které se hráči často stahují pod vodu, takže musí nosit na hlavě chrániče uší. Odpovídali jsme, že ti slabší kluci s úzkými rameny a hubenýma rukama se na hru příliš nehodí. Také těm vyčerpaným s vystrašeným výrazem jsme přisuzovali nepříjemná zranění, pokud by se do tak drastické hry pustili. Vodní pólo jsme naopak doporučili silnějším hochům s odhodláním ve tváři a vypracovanou postavou. Lektorka nám pak oznámila, že úplně všichni vyfocení kluci jsou součástí reprezentačního týmu. Jsou to špičkoví hráči vodního póla, které fotograf zachytil po několikahodinovém vyčerpávajícím tréninku, a proto někteří vypadají tak unaveně. Hubená postava přitom není při takové hře slabost, ale naopak se snadno může stát předností. Drobnější hráči snáz všude proklouznou a seberou míč soupeřům.
„Myslela jsem si, že celý program bude o migrantech a o tom, jak to mají v nové zemi těžké. Překvapilo mě, že to tak vůbec nebylo, bavili jsme se o mnohem obecnějších věcech, které se týkají nebo mohou týkat každého z nás,“ popsala jedna z gymnazistek své zážitky z centra 7xjung.
Pár hodin po žácích navštívili centrum také učitelé, které jedna z autorek vzdělávacího programu provedla jeho metodikou. Právě pedagogové zmiňovali zkušenost z centra jako jeden z nejpřínosnějších zážitků z celého pobytu v Berlíně. „Nejvíc mě překvapilo, že mě ještě něco dokáže překvapit,“ popisovala své dojmy jedna z učitelek, která se dlouhodobě věnuje ve své škole multikulturnímu vzdělávání. „Jde o přístup k výuce, kdy je student veden k vědomostem a znalostem formou určitého prožitku. Každá aktivita vždy přidala další zkušenost k té předchozí. Studenti se mohli vcítit do myšlení a ducha dané doby,“ přiblížil program další z pedagogů.
Překvapivá setkání
Po skončení vzdělávací části programu nás naši průvodci po Berlíně z organizace Arbeitstreis deutscher Bildungsstätten provedli místy, která mají oni sami rádi. Ukázali nám Berlínskou zeď i příběhy, které se pojí s rozděleným městem, zavedli nás do komunitních zahrad nebo nás upozorňovali na zajímavá graffiti v ulicích.
Žáci na konci velmi upřímně reflektovali vlastní předsudky, které měli před cestou a které se týkaly obyvatel Berlína i vrstevníků z jiných typů škol. „Když jsem viděla v Praze před autobusem, kdo všechno jede, měla jsem strach, že si nebudeme mít o čem povídat. Nejen, že jsme si rozuměli, ale navíc to moc dobře fungovalo i při práci ve skupinách,“ popsala jedna ze středoškolaček, která se v Berlíně potkala s lidmi ze soukromého gymnázia i učiliště.
„Nemyslím, že mám velké předsudky, ale čtvrti, kde žije hodně migrantů, znám především z televizních zpráv. Tam se ale mluví hlavně o tom, když se stane teroristický útok nebo někdo spáchá zločin. Takže bylo zajímavé vidět, že jde o úplně normální místa, kde lidi žijou, chodí do práce nebo tráví volný čas s rodinou,“ shrnul svůj dojem jeden z žáků.
„Přivezla jsem si chuť něco podnikat zejména s mladými lidmi, kteří mají velké nadšení a zájem řešit problémy dnešní doby. Nebojí se vyslovit svůj názor, zaujmout k němu stanovisko a obhájit si svůj postoj. Rádi spolupracují a zapojují se společně do různých aktivit. Nestojí stranou. Dodali mi hodně energie a nadšení pro další spolupráci,“ zhodnotila výlet do Berlína jedna z učitelek.
Třídenní výlet do Berlína se uskutečnil v rámci projektu „Občanské interkulturní vzdělání – Aktivní občanství a kulturní tolerance“, který je spolufinancován Evropskou unií.
Zdroj fotky: Autor: -jkb- – Vlastní dílo, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1983658
Projekt je spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci OP Praha - Pól Růstu.