Zkušenosti Diakonie ČCE s porušováním pracovního práva u zahraničních pracovníků z EU

Diakonie Českobratrské církve bratrské – Středisko celostátních programů a služeb má dlouholeté zkušenosti s pomocí lidem, kteří se s porušováním pracovních práv setkali na základě vlastní zkušenosti se zaměstnáváním v ČR. Na dvou případech z naší praxe upozorňujeme na konkrétní nedostatky českého pracovního práva.

Když uživatel „zavírá oči“ před řešením problému vyplacení mezd u insolventní agentury

První příklad popisuje prekérní situaci větší skupiny pracovníků, která vznikla jako důsledek změny způsobu vyplácení mzdy v průběhu zaměstnaneckého poměru.  Zároveň ilustruje zřeknutí se odpovědnosti uživatele (vlastníka firmy) vůči pracovníkům zaměstnavatele (agentury práce) v případě problému zaměstnavatele s vyplacením mezd. U tohoto případu jsme se bohužel setkali také s nedostatečnou kapacitou oblastního inspektorátu práce, který od podání stížnosti dosud (tj. během 5 měsíců) neprovedl u zaměstnavatele kontrolu.

V lednu 2016 se na Diakonii obrátil koordinátor s prosbou o pomoc pro bulharské občany. První problémy se objevily v září 2015, kdy jejich zaměstnavatel přešel z hodinové mzdy na mzdu úkolovou. Ve výsledku tak došlo v souvislosti s nastavením norem k reálnému snížení vyplácených mezd. Lidé dostávali i nadále vyplacené dílčí částky formou záloh, dle sdělení koordinátora však nikdy nepřesáhla celková suma měsíčních záloh u jednotlivého pracovníka částku 3 000 Kč. V řádném výplatním termínu však někteří v určitých měsících nedostali vyplaceno nic, ačkoliv měli odpracováno v průměru 250 hodin měsíčně. Řada lidí se tak ocitla v zoufalé finanční situaci, bez prostředků na ubytování, potraviny a nakonec jim chyběly i peníze na cestu do práce. Dramatická situace nastala po vánočních svátcích, kdy bylo 12 osob přinuceno opustit ubytovnu za asistence policie. Odůvodněním bylo, že oficiálně „nesplnili pracovní normy“, v důsledku čehož jim byla snížena výplata a někteří si tak museli doplatit ubytování ze svého, k čemuž ale neměli dostatek financí. Od září 2015, kdy jejich skupina čítala cca 60 osob, tak se začátkem února 2016 zmenšila na cca 25 lidí.  Zástupci Diakonie se s postiženými dohodli na schůzce přímo v ubytovně, kde jim zároveň nabídli pomoc se zajištěním základních potravin. Schůzky se zúčastnili také zástupci La Strady, kteří nabídli pomoc ve formě úhrady ubytování na nejbližší období, než se podaří přestěhovat celou skupinu pracovníků do jiného místa.

Po příjezdu na ubytovnu se rozběhla živelná diskuse, většinou lidé popisovali obtížné pracovní podmínky ve spojení s nejasným systémem odpracovaných hodin a odměňování za vykonanou práci. Zmiňovali také nedodržování základních bezpečnostních pravidel, např. v provozu, kde se obrábí kovové odlitky, jsou pracovníci vystaveni působení jedovatých výparů bez jakýchkoliv bezpečnostních pomůcek (respirátory). Všichni se shodli, že nadále nechtějí v těchto podmínkách pokračovat v práci, ale zároveň vyjadřovali své obavy, že nedojde k vyplacení posledních mezd (na základě předchozích zkušeností u svých kolegů, kteří jim potvrdili, že po ukončení pracovního poměru jim nebyly vyplaceny – většinou – doplatky za poslední odpracovaný měsíc). Ještě během tohoto setkání byl zástupci Diakonie telefonicky kontaktován také uživatel/objednatel pracovní síly – menší česká firma působící ve středních Čechách v místě s dlouholetou tradicí strojírenské výroby. Odpovědný manažer však odmítl jakoukoli debatu s odkazem na skutečnost, že firma vůči zprostředkovateli práce uhradila veškeré své závazky, a že v případě podání podnětu ke kontrole bude uplatňovat také náhradu škody, která firmě vznikla tím, že se celá skupina pracovníků nedostavila do práce. Na upozornění, že mnozí z těchto lidí nemají peníze ani na jízdenku na autobus, aby se mohli do zaměstnání dopravit (továrna sídlí v malé obci mimo město, kde byli ubytovaní, ve vzdálenosti cca 30 km), reagoval, že to není starost manažera firmy, ale koordinátora z příslušné agentury. Podněty k prošetření případu oblastním inspektorátem práce podalo 10 osob. Ze strany tohoto úřadu bylo oznamovatelům přislíbeno, že vykoná příslušnou kontrolu u zaměstnavatele v plánovaném termínu do konce srpna 2016. O jejím výsledku zatím nemáme k dispozici žádné informace a případ stále není dořešen.

Velmi malá informovanost působí problémy

Druhý případ popisuje jednak nedostatečné informování ze strany zprostředkovatelů práce, ale také příklad uzavírání pracovně-právních vztahů mimo rámec zákoníku práce, tj. jednalo se formu zaměstnání jinou než obvyklou v rámci pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

Bulharský pár přijel do ČR v listopadu 2015 na základě pozvání jejich příbuzného, který jim dojednal práci přes zprostředkovatelku. Ta s nimi uzavřela smlouvu o zprostředkování práce, tj. nešlo ani o dohodu ani o pracovní smlouvu. Do práce nastoupili koncem listopadu v Plzni u firmy Panasonic, kde jim bylo také poskytnuto ubytování. Příslušná pracovní smlouva jim byla přislíbena začátkem prosince.  Po třech prvních pracovních dnech dostali každý zálohu 500 Kč, kterou jim vyplatila proti podpisu tlumočnice. Další výplata zálohy byla přislíbena spolu s podpisem smlouvy. Oba však pracovali pouze do 2. prosince, kdy jim bulharský koordinátor sdělil, že jejich smlouvy „byly zastaveny“. Ve firmě Panasonic v  Plzni odpracovali minimálně šest dnů v 10 hodinových směnách a ústně měli přislíbenu mzdu ve výši 80 Kč/hod. Jméno agentury, která je  v Plzni zaměstnala, neznají. Důvod ukončení pracovního poměru jim sdělen nebyl, pouze jim bylo sděleno, že musí urychleně opustit jak pracoviště, tak ubytovnu.  Po příjezdu do Prahy se snažili kontaktovat zprostředkovatelku, která se s nimi odmítla sejít a o jejich situaci nejevila zájem.

Co z toho vyplývá?

První případ vedle popisu konkrétních problémů upozorňuje také na situaci, kdy se inspekci práce nedaří z kapacitních důvodů plnit vůči zahraničním pracovníkům svoji roli. Přitom rychlost vyřízení případu a vymožení dlužné částky je pro zahraniční pracovníky zcela stěžejní. Zároveň první případ ilustruje postup policie, který je bohužel poměrně častý. Ta se při vystěhování dvanácti osob z ubytovny nesnaží situaci hodnotit komplexně, ale pouze zajišťuje požadavek zaměstnavatele. Na základě svědectví postižených pracovníků se domníváme, že policie nevyvodila ze situace ani podezření na pracovní vykořisťování. Chování zástupce objednavatele pracovní síly je běžným alibistickým přístupem, který je umožněn v podmínkách nepřímého zaměstnávání. Především kvůli neexistující odpovědnosti uživatele vůči osobám pro něj pracujícím a tzv. řetězení smluv, kdy pracující často ani nevědí, pro koho vlastně pracují. Případ demonstruje i zranitelnost pracujících v případě, že jim zaměstnavatel zároveň poskytuje i ubytování.

Druhý případ ilustruje,  že lidé ze zahraničí přijíždějí bez bližších znalostí o pracovně-právních podmínkách v ČR, a jakým způsobem zaměstnavatelé zneužívají svého postavení namísto toho, aby pracovníkům pomohli se  v novém prostředí zorientovat. Toto zneužití se projevuje např. na sepisování neplatných smluv nebo smluv v českém jazyce, kterým pracovníci nerozumějí, v oddalování vyplácení mezd a ukončování pracovního poměru bez řádného odůvodnění.

Diakonie proto plně podporuje všechna navrhovaná opatření a legislativní změny, které jsou v rámci projektu LABCIT popsány v Policy Paper za ČR, především posílení kompetencí Inspektorátu práce a institucionalizaci odpovědnosti uživatele vůči pracujícím.

Diakonie Českobratrské církve evangelické – Středisko celostátních programů a služeb (dále jen Diakonie) je partnerem Multikulturního centra Praha v projektu LABCIT. Diakonie provozuje registrované sociální služby v Praze a Plzni zaměřené na krizovou pomoc, terénní službu a azylové bydlení. Cílovou skupinu klientů tvoří převážně muži v produktivním věku, nejčastěji z Bulharska nebo z Rumunska, se zkušeností pracovního vykořisťování. Azylový dům zajišťuje krátkodobé ubytování pro osoby bez finančních prostředků, kteří se do prekérní situace dostali ne vlastní vinou a kteří potřebují pomoc při uplatňování svých práv a oprávněných zájmů v ČR. V rámci dalších služeb poskytuje Diakonie sociálně-právní poradenství, potravinovou pomoc, preventivně šíří informace o pracovním trhu v ČR v jazycích nejčastějších cílových skupin a zprostředkovává klientům kontakt se státními úřady a zaměstnavateli.

Článek byl vytvořen v rámci projektů veřejné diplomacie v oblasti zahraniční politiky ČR a mezinárodních vztahů Ministerstva zahraničních věcí ČR .