Umírání na hranicích Evropy můžeme zastavit

Článek byl původně uveřejněn v MF Dnes dne 25. 4. 2015.  

Lékaři bez hranic mluví o Středozemním moři jako o masovém hrobu. Maltský premiér označuje jednání pašeráků za genocidu. Evropa zabíjí, píší německé Süddeutsche Zeitung. Za posledních patnáct let zemřelo při pokusu o tzv. nelegální překročení hranic na celém světě kolem 40 000 osob. Polovina z nich utonula na cestě do Evropy ve Středozemním moři.

Více jak 1000 obětí dvou po sobě jdoucích tragédií z minulého týdne jsou vrcholkem ledovce prohnilého systému, v jehož jádru je nelidský cynismus: pokud jich umře dost, může to odradit ostatní. Takový argument je nejen nehumánní, ale především se v praxi ukazuje jako neplatný. Restriktivní opatření totiž za celou dobu své existence migranty od cest do Evropy neodradila. Jediné, co tato opatření přinesla, byl vyšší počet mrtvých. Východiska, která upřednostňují ochranu lidských životů před stavěním zdí, jsou přitom přinejmenším dvě.

Evropské Mare Nostrum

Jako úspěšná se v minulosti prokázala záchranná operace Mare Nostrum. Program zřízený italskou vládu na sklonku roku 2013 po tragédii u Lampedusy dokázal v průběhu jednoho roku podle oficiálních zdrojů zachránit až 150 000 životů. Finanční i logistická náročnost však neumožnila italské vládě v záchranných misích pokračovat. Mare Nostrum tak bylo v průběhu minulého roku nahrazeno operací Triton pod hlavičkou  Agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (Frontex). Se třetinovým rozpočtem a výrazně menším mandátem, omezeným na kontrolu hranic ve vzdálenosti do třiceti mil od italského pobřeží, není a nemůže být Triton vhodným nástupcem Mare Nostrum. Co potřebujeme, je systém evropských záchranných operací se širokým mandátem, na kterém by se finančně, materiálně i personálně podílely všechny členské státy EU, potřebujeme evropské Mare Nostrum.

O efektivitě v současnosti navrhovaného ničení pašeráckých lodí lze naopak pochybovat. Co víc, podobné návrhy odhalují pokrytectví Evropské unie, která se chová jako vlk v rouše beránčím. Pod zástěrkou pomyslného boje proti organizovanému zločinu by jí totiž ničení pašeráckých lodí umožnilo oklešťovat pro některé migranty jedinou zbývající cestu na evropské území. Řešení problému pašeráctví je přitom přesně opačné. Při absenci legálních způsobů, jak se do Evropy dostat, logicky roste poptávka po využívání tranzitů nelegálních. Jakákoliv další restriktivní opatření tak hrají do karet právě pašerákům, kteří budou za ještě přeplněnější lodě inkasovat ještě větší odměny. Sebrat jim vítr z plachet může naopak otevření legálních cest do Evropy.

Legální cesty do Evropy

Vzhledem k současné nestabilní situaci na Blízkém východě, zejména pak v Sýrii, je pro velkou část potenciálních žadatelů o azyl získání víz do zemí EU prakticky nemožné. Legální cesty do Evropy by šly zajistit například prostřednictvím vydávání humanitárních víz na ambasádách evropských států v zemích severní Afriky. Ta by dotyčným umožnila bezpečně doletět do Evropy a zažádat na místě o azyl. Dalším vhodným opatřením by mohlo být rozšíření institutu slučování rodin, skrz něž by se otevřela cesta do Evropy i pro vzdálenější příbuzné osob, které již získaly status uprchlíka v některé z členských zemí EU.

Důležitou roli v otázce legálních cest do EU hraje také mechanismus přesídlování uprchlíků s uznaným statutem, pro které je pobyt v zemích severní Afriky, kde v současnosti hledají ochranu, z určitých důvodů rizikový. Ministr vnitra Chovanec uvádí, že ČR má v současnosti kapacity na jednorázové přijetí přibližně 700 osob. ČR i další členské státy EU by neměly váhat svých kapacit v současné situaci plně využít a dlouhodobě pracovat na jejich navýšení.  

Migrace jako zatěžkávací zkouška důvěry ve vlastní hodnoty