ROZHOVOR s Dušanem Drbohlavem: Česká republika je stále ve vleku harmonizace s Evropskou unií, v naplňování vlastní migrační a integrační politiky má ještě mnohé rezervy

Dušan Drbohlav: Především je třeba zdůraznit, že časový horizont je krátký. V tomto časovém období se nic zas tak převratného nestalo. V roce 2003 byla po předchozích úvahách přesunuta významná míra migrační odpovědnosti z Ministerstva vnitra na Ministerstvo práce a sociálních věcí. To je významný signál. Stát si totiž začíná uvědomovat nejen bezpečnostní faktory migrace, ale především v širokém slova smyslu sociální a ekonomické aspekty, které jsou klíčové a logicky tak spadnou do tohoto resortu. Dále bych neměl opomenout to, že od 1. května 2004 jsme členy Evropské unie a s tím souvisí množství harmonizačních kroků i v migrační politice, ty však probíhaly postupně. Velmi důležitá je v tomto ohledu nová pozice všech imigrantů z EU versus těch z třetích zemích. Podstatnou věcí, která spíše však hovoří ne o změnách, ale, řeknu \"bohužel\", o stabilitě, je, že migrační otázky stále nejsou v centru zájmu politických špiček a především tím míním poslaneckou sněmovnu, senát a vládu. Přesto tu jsou náznaky změny například v tom, že vláda vytvořila určité aktivní nástroje migrační politiky jako je projekt výběru zahraniční kvalifikované pracovní síly. Nicméně stále je tu a od toho se vše odvíjí, spíše nezájem hrát migrační kartu z hlediska všech významných politických subjektů. S tím úzce souvisí neaktivita na všech dalších stupních. Co se mimo jiné ještě nepodařilo je vybudování \"integračních center\" pro cizince na nově zřízených krajích tak, jak byly původně konstituovány na okresech. Vůbec funkční delegování \"migrační a integrační\" odpovědnosti a pravomocí na nižší regionální články až po úroveň obcí je obecně důležité, u nás zatím spíše ve stádiu \"prenatálním\".

MOL: Několikrát jste v minulých letech zmiňoval, že Česká republika nemá, co se týče (i)migrace vizi anebo dlouhodobou jasnější strategii. Takže si to myslíte i dnes?

D. D.: Já si myslím, že Česká republika nemá hlavní vizi kam směřovat z hlediska mezinárodní migrace, i když znovu opakuji, došlo k určitému zlepšení. Je zřejmé, že jsme ve vleku harmonizace s Evropskou unií, která v podstatě diktovala a stále diktuje tempo a směr migrační politiky. To je důležitá věc a je to svým způsobem logické chování v tomto smyslu. Nicméně, je tady podle mě nezaplněný prostor, ve kterém lze aktivně naplňovat vlastní migrační a integrační politiky a v tomto, si myslím, máme ještě mnohé rezervy. Například námi formulovaných šest základních cílů migrační politiky je velmi obecných a když se na ně podíváme opravdu do hloubky tak zjistíme, že se vlastně jedná o dva základní cíle: boj s ilegální migrací a podpora imigrace, která je v dlouhodobé perspektivě pro stát přínosná. Ostatní cíle jsou buď zcela přirozené věci, vyplývající z příslušnosti k vyspělým demokratickým zemím (účast na globálním řešení migračního problému) anebo jsou jednoduše definovány pouze podmínky, při jejichž naplnění je vlastně možné smysluplně naplňovat jakýkoliv cíl migrační politiky (vůdčí role státu, spolupráce různých subjektů, účast nevládního subjektu). V těch cílech, které by především měly směřovat k pozitivnímu využití potenciálu z hlediska ekonomických, sociálních, kulturních a demografických aspektů, jsou veliké rezervy. V tomto nemáme jasno. Nevíme, co chceme a pak ani nemůžeme vědět, jak na to jít. Zde bychom měli učinit kroky kupředu. Jenom ještě odbočka k již vymezeným cílům volajícím po náboru cizí kvalifikované pracovní síly, která by měla vylepšit náš špatný demografický profil ve smyslu vylepšit nízkou plodnost/porodnost a omladit populační strukturu. Kromě toho také chceme zaplnit již existující mezery na trhu práce. Myslím, že toto jsou správné cíle, avšak u toho prvního jsou spíše pouze omezené možnosti a význam tohoto cíle se obecně velmi přeceňuje.

MOL: Předpokládá se, že by se z pilotního projektu výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků mohl stát základ české imigrační politiky. Jaký na to máte názor?

D. D.: Je to důležitý článek v mozaice různých kroků a přístupů, nicméně si nemyslím, že to může být základ migrační politiky. Proč? Zatím ta čísla jsou velmi malá, aby něco skutečně ovlivnila. Za druhé je projekt orientován na trvalé pobyty, tedy na někoho, koho přijímám na dlouhou dobu, možná na vždy a z tohoto hlediska je to problém, protože celkový vývoj mezinárodní migrace spěje kromě jiného k rozmnožení dočasných nebo cirkulačních pobytů. Státy proto také vytvářejí programy na krátkodobější nábor pracovní síly. Například Spojené státy americké nyní uvažují o šestiletém pracovním pobytovém režimu speciálně připravovaném pro Mexičany. Ale i u nás je tato myšlenka aktuální. Jsou to mimo jiné zástupci stavebnictví, kteří u nás prosazují, jak tomu rozumím, obdobný model. Uvědomují si, že pokud bychom usilovali o trvalý nábor do stavebnictví, tak tento obor typický spíše náročnou prací po určité době ztratí toho pracovníka, který přijde trvale pod pláštíkem stavebnictví, ale samozřejmě se zorientuje a za dva tři roky si najde práci ne tak náročnou v jiném odvětví ekonomiky. Zde narážíme na problém dlouhodobějšího zajištění potřeb ekonomiky ve smyslu sladění nabídky a poptávky. V tomto směru máme velké rezervy, neboť stávající program podle mého systematicky a komplexně nedefinuje poptávku, která určitě na našem trhu práce existuje. Otázka zní a také to je proklamováno, že tento nový projekt náboru kvalifikované pracovní síly ze zahraničí bude běžet paralelně s krátkodobější cirkulační migrací, resp. dnešními vízy k pobytu nad 90 dní. Takže hovořit o tom, že se tento projekt stane základem nové migrační politiky je, myslím, nadnesené. Domnívám se, že trajektorii vývoje mezinárodní migrace v rámci tzv. transnacionalizace, tedy také postupný výrazný nárůst migrantů, kteří budou velmi úzce spjati se svoji mateřskou zemí a nebudou mít potřebu se natrvalo usadit v cílové zemi, nelze podceňovat a může se stát, že zvláště v některých regionech světa se prosadí i na úkor dnes trvale pobývajících imigrantů.

Rozhovor s Dušanem Drbohlavem, Přírodovědecká fakulta UK, 22. června 2005.