Současné debaty o imigraci v Evropě - Česká republika (české shrnutí od Kateřiny Danielové)

Otázky migrace a integrace cizinců jsou v ČR poměrně nové a teprve se rozvíjejí. Přesto však v této oblasti již došlo k mnoha změnám. Zatímco až do konce 90. let byla migrační politika ČR poměrně pasivní, jednostranná a ČR pouze přebírala legislativní opatření Evropské unie, v nedávné době se podle autorů stal přístup k migraci aktivnější a různorodější. Na počátku těchto změn byla debata o možném přispění migrace k řešení demografických problémů v podobě stárnutí populace a ekonomických problémů v podobě nedostatku pracovní síly, který je způsoben zejména vzdělávacím systémem, nemotivujícími sociálními dávkami, nízkou mobilitou pracovní síly a „odlivem mozků“ z některých oborů. Změnu migrační politiky doprovázelo předání hlavních kompetencí spojených s migrací z Ministerstva vnitra na Ministerstvo práce a sociálních věcí, což mimo jiné vedlo k většímu důrazu na přínosy migrace a na integraci cizinců. Rovněž už tři roky probíhá pilotní projekt Výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků, který má přilákat vybrané migranty do ČR tím, že jim nabídne výhody jako je například zkrácení doby pobytu nutné pro žádost o trvalý pobyt nebo ochranná lhůta v případě ztráty zaměstnání. ČR také dále harmonizuje svoji legislativu s EU a implementuje směrnice týkající se sjednocení rodiny a zkracující délku dlouhodobého pobytu nutného pro žádost o trvalý pobyt z deseti na pět let.

Důležitým tématem v debatě o migraci je krátkodobá, převážně pracovní migrace, která by mohla pomoci snížit vysokou poptávku po pracovní síle. Autoři studie se domnívají, že České republice dosud chybí hloubková analýza celkové socioekonomické situace na trhu práce a jeho potřeb, z níž by se při koncipování strategie migrační politiky zaměřené na pracovní migraci mohlo vycházet. V této debatě není možné opomenout ani otázku nelegální migrace, která však zatím nebyla příliš řešena, a přestože odhady hovoří o vysokém počtu nelegálních migrantů v ČR, k regularizaci jejich pobytu není vůle. Otázka migrace je diskutována také v rámci rozvojové pomoci ČR. Jedná se zejména o snahu omezit „odliv mozků“ (drain brain) z takto podporovaných zemí, a to vytvářením podmínek pro jejich uplatnění ve vlasti, což má vést i ke snížení jejich možné migrace od ČR.

Spolu se změnou migrační politiky se začal klást větší důraz také na integraci cizinců, která je podle vlády prospěšná pro celou společnost. V Koncepci integrace cizinců si vláda stanoví za cíl, aby dlouhodobě legálně usazení cizinci získali podobné postavení, jako mají čeští občané. Kromě vládních integračních programů spravovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí by k tomu mohly přispět i programy financované mezinárodními organizacemi a fondy Evropské unie. Tyto programy mají vést k většímu zapojení migrantů na trhu práce, ke zlepšení jejich jazykových znalostí, mají podpořit jejich kulturní a náboženský život a zvýšit jejich informovanost stejně jako informovanost českých občanů o migraci. Speciální integrační programy, jako je pomoc při hledání bydlení a jazykové kurzy, jsou zaměřené také na uprchlíky. Přes tento rozvoj však oblast integrace v České republice stále bojuje s nedostatkem financí, s politickou marginalizací a s přílišnou byrokracií.

Migrací se v České republice zabývá více státních i nestátních institucí. Kromě již zmiňovaného Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí se na řízení migrace podílí v rámci svých kompetencí i další ministerstva, legislativní změny jsou projednávány a schvalovány Parlamentem a praktickou implementaci migrační politiky má na starosti především cizinecká policie. Kromě toho funguje v rámci Rady vlády ČR pro lidská práva Výbor pro práva cizinců. V občanské společnosti hrají ve vztahu k cizincům určitou roli odbory, které by měly dbát na rovné zacházení se všemi zaměstnanci bez ohledu na jejich původ, informovat cizince o jejich právech a povinnostech na českém pracovním trhu a nabízet jim také další vzdělávání či poradenství. V oblasti migrace působí také mnoho neziskových organizací, které se zaměřují především na lidská práva a sledují, zda jsou dodržovány zákony. Rovněž zajišťují poradenství, volnočasové aktivity pro žadatele o azyl, informují veřejnost o migračních tématech apod. K debatě o migraci přispívá i akademická sféra, která může ovlivňovat migrační politiku, veřejné mínění i postoje politiků.

Tato studie, která je spíše popisného rázu, informuje čtenáře poměrně přehledně a komplexně o tom, co se v ČR děje na poli migrace, a to zejména z hlediska legislativního a institucionálního. Vychází převážně z oficiálních dokumentů, které v některých případech komentuje a konfrontuje s praxí, ale příliš neproblematizuje. Jelikož je tato oblast značně široká, nemohou se autoři zabývat podrobně vším a k detailnějšímu představení si vybírají jen to, co považují za nejdůležitější. Přesto však alespoň zmiňují všechna významná témata, jež jsou v této oblasti diskutována. Studii bych proto doporučovala všem, kdo se chtějí celkově seznámit s tím, co se v této problematice v současné době děje.