Měnící se tvář Budapešti

“Potřebujeme nízkoprofilová pracovní místa,” říká Roland Gyékiss, sociální pracovník z Maďarské Asociace pro migranty Menedek. Ví, o čem mluví. Šance získat méně kvalifikovanou práci pro uznané uprchlíky je v Maďarsku velmi nízká. A důvod? Především neznalost maďarštiny.

Oficiální program integrace uprchlíků do společnosti v Maďarsku neexistuje. Nevládní organizace Menedek se zabývá pomocí imigrantům s legálním statutem a jejich integrací do maďarské společnosti. Oficiálně smí tedy pomáhat jen zlomku příchozích do Maďarska – uznaným uprchlíkům. Těch bylo do r. 1999 kolem 4300 osob a v roce 2000 bylo pouze 100 z 2000 žádostí o azyl vyřízeno kladně. K tomu se řadí zanedbatelný počet osob s povoleným pobytem a pod dočasnou ochranou: v roce 1998 to bylo pouze 30 a 1710 osob, většinou žijících v Budapešti, a jejich počet od poloviny devadesátých let minulého století stále klesá. Menedek neposkytuje imigrantům finanční pomoc, věnuje se pouze sociálnímu poradenství. Pomáhá imigrantům odejít z uprchlického tábora, najít si práci, bydlení a místo v maďarské společnosti.

Uznaní uprchlíci nepotřebují pracovní povolení. Po získání statutu uprchlíka mohou zůstat pouze rok v uprchlickém táboře, pak jsou z něj vyhozeni a musí si najít práci a bydliště. Paradoxní přitom je, že osoby se statutem dočasně ochrany smí zůstat v táboře neomezeně, a snižují se jim tím náklady na bydlení.

Roční lhůta je příliš krátká pro navázání kontaktů na potenciální zaměstnavatele, získání orientace v maďarských reáliích a naučení se jazyku. Z příchozích do Maďarska sice většina mluví maďarsky, protože pocházejí z maďarských menšin okolních států, ale nejsou to zdaleka všichni. Těm, co vládnou maďarštinou, není třeba pomáhat, práci i bydlení si najdou relativně snadno. Vzhledem k neznalosti jazyka je však pro zbytek uprchlíků získání pracovního místa spíše snem a to i přesto, že nepotřebují pracovní povolení a mají na první pohled volnou cestu k práci. Dorozumění se je klíčovým faktorem při hledání práce v Maďarsku. Ačkoliv azylanti mají nárok na 360 hodin maďarského kurzu ročně, nestačí to ani na získání základní úrovně jazyka nutné k běžné komunikaci. A vzhledem k tomu, že kurzy začínají vždy začátkem roku, většina azylantů nemůže navštěvovat ani tento jsou ale lidé bez vzdělání a mohou vykonávat pouze nekvalifikované práce na stavbách a práce, které sami Maďaři nechtějí vykonávat. Zaměstnavatelé navíc mají malý zájem zaměstnávat osoby, které mají tříměsíční lhůtu pro vyřízení žádosti o práci a nemluví maďarsky.

I pokud nakonec klient práci dostane, zůstávají problémy s bydlením – nejnižší platová úroveň dělníka je 54000 maďarských forintů měsíčně a nájem bytu v Budapešti činí pro cizince nejméně tu samou částku. Azylantům sice stát nabízí příspěvek na bydlení, ten je ale vázán na doložený příjem. Vzniká tak začarovaný kruh, z něhož je jen jedna logická cesta ven - pracovat načerno.

Zmíněná organizace Menedek pomáhá jen malému zlomku cizinců, většinou azylantům. V některých komunitách si cizinci spoléhají spíše na vlastní komunitu než na tuto organizaci (viz druhý článek od Kateřiny Horníčkové). Podle Menedeku je třeba otevřít dialog ve společnosti na téma integrace a očekávání „hostitelské“ společnosti od cizinců. „Stát dává uprchlíkům peníze a ochranu, ale nemá sebemenší představu, co s nimi dělat, jak je efektivně využít“, říká na adresu státní azylové politiky Roland Gyékiss.

Viditelní i anonymní

 Překvapivě nejvíce je v Budapešti vidět skupina cizinců, kteří nežádají o statut uprchlíků a ani nemají šanci získat oficiální statut menšiny. V Maďarsku, zejména v Budapešti, žije asi 15000 Číňanů, jejichž ekonomické aktivity mají nejvýraznější dopad na tvář hlavního města ze všech komunit, které se dosud v Budapešti usadily. Podle některých odhadů jich však může být i více než 20 000.

Čínské bufety s rychlým teplým občerstvením jsou v ulicích města nepřehlédnutelné, obchůdky s levným textilem a červeně natřené vstupy do čínských restaurací zdobené lampiony rovněž. Maďaři chodí rádi nakupovat na asijský trh ve čtvrti Kőbanyi v VIII. obvodu Budapešti. V této čtvrti se soustředí budapešťská čínská menšina. Obecně lze říci, že stravování a prodej levného ošacení a spotřebního zboží je v Budapešti čínskou doménou. Na obojí si již Maďaři zvykli.

“Maďaři kupují oblečení „made in China“ ve velkém - je totiž velmi levné, módní a určeno pro masovou spotřebu,” říká Annamária Kiss, absolventka Středoevropské univerzity a autorka diplomové práce na téma postavení čínské komunity v Budapešti. „Číňané pak zaměstnávají Maďary, kteří se naučí jak čínštinu, tak i čínské zvyky. Je to utilitární vztah, výhodný pro obě strany.“ Pro maďarské zaměstnance v čínské restauraci či obchodu má rozhodně cenu naučit se čínsky i za cenu náročnosti jazyka. Umí-li čínsky, dostanou zaplaceno mnohem lépe, dle maďarských měřítek dokonce velmi dobře. Mohou vyšplhat vysoko po společenském žebříčku komunity vzhledem k tomu, že Číňané většinou nemluví maďarsky a osobní maďarský asistent je pro čínskou rodinu nezbytný. Maďarští asistenti jsou rodině k dispozici pro veškerou komunikaci, tlumočí, zařizují obchodní věci, a požívají značné důvěry rodiny. Jsou potřeba pro nábor pracovníků i zajišťování dodávek. Rodiny často najímají maďarské ženy na hlídání dětí, na úklid a práci v restauraci. Děti jsou posílány do maďarských škol. V současnosti se však plánuje otevření i čínské školy v Budapešti.

Izolovanost komunity se také projevuje na poli kultury. Čínští přistěhovalci berou kulturu jako vnitřní záležitost komunity a nepropagují ji na veřejnosti. Ani oficiální podpora ze strany státu a místní veřejné správy tento přístup Asiatů nezměnila. Asijské centrum, které bylo nedávno v Budapešti postaveno, není uměleckým nebo kulturním centrem, ale spíše obrovským supermarketem. Podnikatelské úspěchy čínské komunity jsou důkazem přitažlivosti Maďarska pro schopné cizince. První generace Číňanů většinou nepotřebuje ke svým ekonomická aktivitám a životu v Budapešti umět maďarsky. Veškerá komunikace s okolím se děje pomocí maďarských asistentů. Úroveň kulturní a společenské integrace Číňanů do maďarské společnosti je poměrně nízká.