Migrační trendy v Londýně

Před druhou světovou válkou populace Londýna rostla rovnoměrně, píše týdeník Economist. Po válce došlo v Londýně, podobně jako v ostatních britských městech, k úbytku obyvatel. Příčinou byla na jedné straně nová vládní opatření, která donutila obyvatele vystěhovat se ze slumů do nových měst a na druhé straně to bylo rušení podniků těžkého průmyslu, jež byly dříve hlavním motivem stěhování do velkoměst. V průběhu 90.let nepříznivý demografický vývoj v mnoha britských velkoměstech pokračoval. Počet obyvatel Manchesteru klesl v letech 1991-2001 o 10 procent, počet obyvatel Liverpoolu o 8 procent a Birminghamu o 3 procenta. Londýn ovšem ve stejném období zaznamenal přírůstek obyvatel. Počet obyvatel vzrostl o 4,8 procenta, a to zejména v důsledku imigračních vln a vyšší míry porodnosti.

První větší imigrační vlny zažila Velká Británie v 60. a 70. letech minulého století, kdy náboroví pracovníci (převážně z asijských zemí) přijížděli za prací do textilních továren na severu země. Dnes se ovšem volná pracovní místa nacházejí zejména na jihu Británie, a proto se směr migračních pohybů stáčí k jihu. Podle nezávislé britské organizace Migration Watch si až dvě třetiny imigrantů, kteří přijeli do Velké Británie v polovině 90.let, vybrali Londýn jako místo své cílové destinace. Čistý imigrační přírůstek v hlavním městě v roce 2001 činil 120 000 osob (jednalo se pouze o osoby s legalizovaným pobytem).

Zvýšení počtu imigrantů v Londýně podnítilo podle ekonomických výzkumů ekonomický růst (v letech 1995 - 2002 o 3,3 procenta) a změnilo strukturu pracovní síly. Ekonomové tvrdí, že otevření pracovního trhu cizincům má za následek stejný efekt jako otevření ekonomiky volnému trhu (vyšší konkurence znamená vyšší efektivitu). Pozitivní bilance hrubého domácího produktu země řadila Velkou Británii v posledních letech k vedoucím ekonomických mocnostem Evropské unie.

Velkých změn doznala podoba přistěhovalecké populace ve vztahu k zemi původu. V 70. letech převažovali Indové, Pákistánci a obyvatelé Bangladéše. Nyní jsou podle zprávy britského ministerstva vnitra imigrační vlny národnostně různorodější. Pravdou však zůstává, že ze 67 procent nových imigrantů přicházejících z prosperujících zemí tvoří 30 procent občané Německa a 24 procent občané Francie.

Ve Velké Británii zaujímají cizinci poměrně více vedoucích manažerských pozic než v Německu, Francii a USA. V porovnáni s britskými občany jsou ale přistěhovalci ekonomicky polarizovanější. Mají ve svých řadách více vysokoškoláků, ale zároveň i více osob bez základního vzdělání (zavádějící však může být skutečnost, že se do této kategorie řadí i studenti). Imigranti v průměru vydělávají o 19 procent více než britští občané. Avšak imigranti s bílou pletí sice v průměru vydělají více něž místní občané, ale přistěhovalci s černou pletí vydělají obyčejně méně než usazení Britové.

Imigranti obecně zaujímají pozice v rozvíjejících se odvětvích a už méně ve výrobním sektoru. Mezi imigranty je více samostatně výdělečných osob než je tomu u majoritní populace (25 procent OSVČ tvoří podnikatelé původem z Blízkého východu,19 procent podnikatelé z východní Evropy a pouze 11 procent podnikatelských míst připadá na britské občany).

Příchod cizinců do Londýna a růst etnických čtvrtí viditelně změnil tvář města. Tradičním útočištěm Arabů je londýnská čtvrť Bayswater, Indů londýnská čtvrť Brixton a občanů Bangladéše čtvrť Tower Hamlets. Poláci se v současné době začínají usazovat ve čtvrti Lambeth a Southwark, Alžířané a Marokánci se soustřeďují do čtvrti Finsbury Park, Kosované a Albánci volí čtvrť Enfield a Newham, Iráčané čtvrť Barnet a občané Konga čtvrť Croydon. Evropané a Američané jsou naproti tomu roztroušeni po celém Londýně.

Příliv imigrantů do britského hlavního města zřetelně zvýšil ceny tamějších nemovitostí. Britští občané vlastnící nemovitost si tak na základě této skutečnosti mohou splnit svůj sen a se získanými finančními prostředky z prodeje či pronájmu nemovitostí se přestěhovat na venkov (61 procent Britů shledává bydlení na venkově velmi lákavým). Do venkovských oblastí se stěhují i ti Britové, kteří nejsou zastánci multikulturního soužití.

Nárůst imigrantů v Londýně a v dalších oblastech (např. Lincolnshire, Norfolk, East Sussex atd.) způsobuje tlak na veřejné služby. Více imigrantů znamená více dětí se špatnou úrovní angličtiny. Děti imigrantů ve škole obvykle procházejí s horším prospěchem než rodilí Britové a ztěžují práci pedagogům. Úroveň vzdělání ve státních školách v Londýně se úměrně s růstem nájmů a cen nemovitostí zhoršuje, neboť kvalifikovaní učitelé si předražené bydlení nemohou dovolit (12 procent londýnských učitelů na státních školách je nekvalifikovaných nebo kvalifikovaných jen částečně). Bohatí občané z tohoto důvodu posílají své děti do drahých soukromých škol.

Zatímco negativní stránky života v Londýně postupně narůstají, život na venkově se stává stále snadnějším. Veřejné služby fungující na profesionální úrovni, bezproblémová dopravní síť a rozvinuté komunikační technologie jsou pro britské občany lákavou nabídkou, pro kterou se bez většího váhání vzdají života ve velkoměstě a v multikulturním prostředí.