Zaměstnávání nízko kvalifikovaných cizinců na regionálních trzích práce

V následujícím textu jsou prezentovány výsledky kvalitativního sociologického výzkumu, který se zaměřoval na pracovní migranty v nízko kvalifikovaných pozicích ve třech případových studiích[1] provedených v obcích, které charakterizuje vysoká nezaměstnanost nebo vykazují znaky (vnitřní) periferie, a zároveň v nich žije větší počet cizinců. Výběr regionů byl proveden na základě údajů o nezaměstnanosti v obcích a podle počtu cizinců s využitím Cizineckého informačního systému. Sběr dat probíhal od září do listopadu 2016 ve třech lokalitách: jedna se nacházela ve velmi průmyslové oblasti s továrnami, elektrárnami, sklady, ale i zemědělskými provozy, další představovala menší obec, kde sídlí stavební firmy a lehký průmysl, a poslední lokalita měla na svém území několik výroben zpracovatelského průmyslu. Dvě obce leží v Ústeckém kraji a jedna na Vysočině. Obce i okresy jsou vzhledem k citlivé povaze dat a přáním respondentů anonymizovány.

Ve výzkumu bylo postupováno metodou polostandardizovaných rozhovorů s aktéry zaměstnávání cizinců a experty na lokální trhy práce, rozhovory byly vedeny se zástupci obcí, pracovníky Úřadů práce, zaměstnavateli (českými i ukrajinskými), zaměstnanci (cizinci, převážně občany Ukrajiny), agenturami práce, zprostředkovateli práce z řad migrantů (občané Ukrajiny a Moldavska s rumunskými pasy) a s jednou neziskovou organizací, která se zabývá pomocí migrantům v regionu.

Výzkum skupin migrantů se v ČR prováděl většinou pomocí dotazníkového šetření, přičemž cizinci představují obtížně dosažitelnou skupinu obyvatel (Bernard, Leontiyeva 2013), i pohled zaměstnavatelů na pracovní migraci byl analyzován kvantitativně (Rákoczyová a kol. 2007) a názory cizinců a zaměstnavatelů se nezkoumaly v jedné lokalitě zároveň. Proto byla zvolena metoda kvalitativního šetření v případových studiích a dotazováni byli jak cizinci, tak i místní občané. Téma, proč české firmy zaměstnávají cizince, bylo v Česku již zkoumáno. Rákoszyová a kol. (2007) na základě dotazníkového šetření uvádí, že hlavním důvodem, proč zaměstnavatelé přijímají na práci cizince, je nedostatek vhodných tuzemských pracujících, a to zejména v manuálních a nekvalifikovaných profesích. Jedná se o práce nabízené na sekundárním trhu práce, které neumožňují zlepšení pozice a kariérní postup, jsou málo placené a smlouvy se na těchto pracovištích uzavírají na dobu určitou. Nízká prestiž manuálních profesí a zároveň marginalizace pracovníků v rámci společnosti je jednou z překážek efektivní integrace cizinců. Cizinci vykonávající tyto profese jsou od většinové společnosti často izolováni (Rákoszyová a kol. 2007). Základní otázka našeho výzkumu zněla, zda je tomu tak i v regionech, v menších obcích, kde se lidé více znají. Trlifajová (2014) se v letech 2012-2013 zaměřovala na proměnu poptávky po práci cizinců v nízko kvalifikovaných pozicích v době ekonomického poklesu, a to zejména v automobilovém, elektronickém a textilním průmyslu. Prováděla kvalitativní výzkum, dotazovala zaměstnavatele migrantů ze třetích zemí, kteří k práci potřebují pracovní povolení a zástupce Úřadů práce.

Náš výzkum může přinést nový vhled díky orientaci na regionální rozměr problematiky, reflektuje také aktuální situaci, kdy došlo k nárůstu počtu cizinců z jihovýchodních zemí EU, a zabývá se nejen pohledem zaměstnavatelů, ale i obcí a dalších aktérů. Výzkumné otázky, na které se text snaží odpovídat, jsou následující: Proč firmy zaměstnávají cizince v lokalitách, kde je vysoká nezaměstnanost? Jak vnímají zaměstnavatelé a další aktéři cizince v porovnání s Čechy a jak konstruují odlišnosti různých skupin cizinců? V jakých pracovních podmínkách jsou cizinci zaměstnáváni?

Proměna české vesnice

Nejsou to pouze velká města a metropole, ale také menší české vesnice, které se proměňují a stávají se více či méně multietnickými. V souvislosti s prováděním rozhovorů pro účely zmiňovaného výzkumu jsme se v jedné vesnici setkali se situací, která je přenositelná napříč Českou republikou. Obchody se smíšeným zbožím stále častěji provozují občané Vietnamu, v ulicích potkáváte romské rodiny a v samotných městech či vesnicích sídlí ukrajinské a jiné firmy, za vesnicí naopak stojí továrna zaměstnávající převážně bulharské pracovníky, jejichž spolupráce s českými a dalšími pracovníky je dle slov místních zcela bezproblémová.

Proč firmy v regionech zaměstnávají cizince a preferují je před Čechy?

V rozhovorech zaměstnavatelé často zmiňovali, že jim chybí spolehliví pracovníci nárazově v době, kdy mají zakázky. Vzhledem k tomu, že nedokázali na takovou práci sehnat české pracovníky, začínají v posledních letech více nabízet práci migrantům. Zaměstnávají je především na sezónní práce (v zemědělství v rostlinné výrobě: sběr ovoce, zeleniny, chmele atp.) a na dočasné práce (výrobní zakázky v průmyslu). Cizince považují za levnou pracovní sílu akceptující i minimální mzdu, která se uplatní na nízko kvalifikovaných pozicích v továrnách a na stavbách. Zaměstnavatelé tyto pracovníky hodnotí pozitivně i proto, že jsou flexibilní – lze je rychle nabrat i propustit, případně později podle potřeby znovu zaměstnat.

My se potýkáme vždycky na jaře s obrovskou nemocností, asi tak 12 %, 30 lidí nám vypadne na tři měsíce, takže my je [cizince] tady můžeme mít krátkodobě, když se pak ty lidi z nemoci vrátí, tak to bych viděla jako výhodu. Že to je prostě pružnější, pružně můžeme reagovat na výkyvy, jednak v tom počtu lidí, které máme k dispozici, jednak i výkyvy [zakázek]. (zaměstnavatel, region 1)

Zaměstnavatelé (ale i další aktéři) vidí migranty jako velmi pracovité, snaživé zaměstnance s pracovními návyky, kteří si nestěžují na pracovní podmínky. Zejména Ukrajinci si vysloužili označení „makačenka“, „dříči“: Ukrajinci makaj, makaj, makaj a maj chuť do práce... pracují od nevidím do nevidím. (...) jsou furt v zápřahu (obec, region 2)

Za domnělou silnou pracovní morálkou se ale často skrývá fakt, že cizinci akceptují horší pracovní podmínky a nižší mzdy také proto, že neznají svá práva. Firmy je tak mohou mnohem lépe ovládat a vnucovat jim horší podmínky. Zazněly i výroky o „chudácích, které otročí“ zejména v souvislosti práce cizinců ze třetích zemí (zprostředkovatel Moldavan, region 1). Dále byli cizinci označováni za spolehlivé pracovníky i vzhledem k tomu, že do Česka přijeli vydělávat peníze, netráví tu čas s rodinou, ale věnují se pouze práci a nezbytnému odpočinku, mohou se na práci koncentrovat a snaží se vydělat co nejvíce, aby mohli výdělky posílat domů rodině. Zmiňován byl také fakt, že o práce vykonávané zahraničními pracovníky často čeští pracovníci nejeví zájem. Češi podle nich nemají motivaci pracovat v zaměstnáních, která charakterizuje fyzicky náročná práce, určitý pracovní režim – práce na více směn, brzké vstávání či nutnost dojíždění do zaměstnání. České pracovníky také nelákají nízké příjmy na úrovni minimálních mezd, volí raději sociální podporu a závislost na dávkách. Dalším důvodem jsou časté exekuce, které motivaci pracovat ovlivňují vzhledem k tomu, že se z platu strhávají dlužné částky.

Na slabou motivaci Čechů pracovat v zaměstnáních, která již částečně obsazují migranti, může mít vliv i fakt, že „migrantská práce“ (stejně jako například feminizované zaměstnání) má nižší sociální status a už není pro místní obyvatele přijatelná, jak uvádějí na příkladu Velké Británie Anderson a Ruhs (2010).

Firmy si uvědomují, že zahraniční pracovníci akceptují nižší mzdy než Češi, jednak proto, že se i tak jedná o mnohem vyšší částky, než které by dostali za práci v zemi původu, pokud tam vůbec pro ně existuje možnost zaměstnání získat. Zároveň často akceptují horší podmínky práce na začátku svého pobytu s tím, že doufají v jejich zlepšení nebo mají před sebou také vidinu odchodu do západní Evropy.

O fyzické náročnosti nebo nezdravých pracovních podmínkách v kombinaci s nízkými příjmy vypovídají následující citáty:

Teď budou končit Rumuni, co trhali okurky. Dříve to dělali Češi. Ale dnes to dělat nebudou, je to těžká práce: ležíte na prkně, které táhne traktor, házíte je do pytle. Asi za minimální mzdu. Dříve to dělali Slováci, teď už jen Rumuni. (Úřad práce, region 3)

Na úřadě práce je 5000 nezaměstnaných a nikdo se nehlásí…Jeden Čech se mi hlásil, je to těžká práce, čekal jsem na něj 3 hodiny v kanceláři, nepřišel. (zaměstnavatel Ukrajinec, region 2)

…třeba rekonstrukci (chemických továren), do toho sajrajtu nepůjdou Češi, ten Rumun je rád, že má těch 10 tisíc. (Úřad práce, region 3)

Zaměstnavatelé také raději volí migranty oproti Čechům, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní:

Kdo chce být zaměstnaný, práci najde, ale na Úřadě práce, co tam zůstává, ti o práci zájem nemají. Bylo tu pár zprostředkování přes Úřad, to poznáte na těch lidech, jestli chtějí být zaměstnaní nebo ne. Třeba paní, co 17 let nepracovala, pracovní návyk absolutně nulový, to ani firmy nemají zájem zaměstnávat. (zaměstnavatel, region 2)

Řada aktérů (obce, NGO, ale i samotní migranti) uváděla, že někteří čeští pracovníci volí strategii jednak registrace na Úřadu práce a zároveň práce v zahraničí (především v Německu), za kterou dostanou několikanásobně více zaplaceno.

Podívejte se tady na Čechy, jak oni dělají. Jsou na pracáku a dělají načerno práci, pracák mu zaplatí sociálku, zdravotní, takže on je pro stát víc než cizinec [přítěží]. (…) Když se mnou mluví v hospodě, tak se kolikrát kousneme, já říkám: já zaplatím víc na daních než ty. Ty jsi domácí, v Německu vyděláváš 40 nebo 50 tisíc a tady ještě bereš od státu. (zaměstnanec Ukrajinec 1, region 2)

Podobné odpovědi jsme dostávali na otázku, zda respondenti vědí o nelegální práci v lokalitě, a měli jsme na mysli práci cizinců. Práce načerno v regionech existuje, ale zdaleka se netýká jen migrantů.

Agenturní zaměstnávání cizinců

Firmy v regionech zaměstnávají cizince (především Bulhary a Rumuny) často přes agentury práce nebo zprostředkovatele. Zaměstnavatelé přiznávali, že tato forma je pro ně výhodná, neboť jim odpadá administrativní práce, ale i odpovědnost za cizince. Nejsou tak nuceni vyplácet benefity, výhodu může představovat i to, že se cizinci neorganizují v odborech. Firmy pouze uzavřou smlouvu s agenturou a ta se pak o dodání i zaplacení cizinců postará, často dodá pracovníky velmi rychle. Výjimku tvořil jeden zaměstnavatel, který se snažil cizince zaměstnávat přímo a odmítal spolupráci s pracovní agenturou z důvodu negerských podmínek.

Nevýhody agenturní práce pro pracovní migranty se dají shrnout stejnými slovy, které charakterizují jejich práci obecně: nízké výdělky, dočasná a flexibilní práce. Dotazovaní migranti ovšem neviděli zprostředkování agenturou pouze negativně, uváděli, že jim pomohla zejména v počátcích: zprostředkovala práci, usnadnila komunikaci při neznalosti jazyka a prostředí, poskytla koordinátora, ubytování, někde i dopravu.

Třeba já přijedu do Čech, někde jsem viděl na Ukrajině reklamu a přijedu. Jazyk neznáš, nic neznáš, nikoho neznáš a tak dále. Bez agentury by to bylo těžké (zaměstnanec Ukrajinec 2, region 2)

V době volna nebo po skončení zakázek může agentura v případě zájmu zajistit jiný typ práce nebo práci na jiné provozovně.

To on přijede jenom, druhý den jde na práci, má bydlení a má všechno. A to jim taky vyhovuje, jako mně, když jsem přijel poprvé sem. (…) A člověk přijel sem vydělat peníze, se vrátit a rychle zpátky, on nemá čas ztrácet tady. Ani na víkendy, on chce pracovat víkendy. V sobotu v neděli je práce někde jinde, fuška nějaká. Proto jim vyhovuje ta agentura, protože vždycky je práce. A je spousta závodů, která má dovolenou celozávodní v srpnu. Měsíc nebo dva týdny, co on má dělat? On odpracoval měsíc a měsíc má nic nedělat? Ne. Zaměstnavatel ten mu řekne: máš dovolenou a dělej, co chceš. A agentura řekne: dobře, tak dáme tě na jiný závod někam. Proto jim to vyhovuje. (Zprostředkovatel práce, Moldavan, region 1)

Pracovník z Ukrajiny, který působí již jako kmenový zaměstnanec v místní továrně, dokonce uvedl, že přes agenturu je možné dostat větší výdělek, protože se neplatí pojištění.

Na základě výzkumu můžeme rozlišit zhruba tři typy zprostředkovatelů práce, které v regionech fungují. Jednak to jsou agentury s pracovním názvem „regulérní“, které zaměstnávají kromě cizinců i Čechy, nabízejí také kvalifikované práce a mají řadu poboček v celé republice i v zahraničí. Zahraniční pracovníci zde dostávají srovnatelnou mzdu jako Češi na stejných pozicích, ale firma navíc platí agentuře marži za jejich personalistickou práci.

Dalšími jsou tzv. „cizinecké“, což jsou firmy, které zprostředkovávají práci určité skupině cizinců, např. bulharská agentura jen občanům Bulharska, nebo jde často o agentury vedené občany Ukrajiny, kteří sem vozí například občany Rumunska.

Třetí kategorií jsou „skryté“ agentury, v podstatě jde o společnosti, které nejsou registrované jako agentury práce, ale tváří se tak. Fungují jako subdodavatelé, kteří si pronajmou část výrobního zařízení i se stroji v továrně, dodají své dělníky, kteří pracují jen na tomto úseku a jsou placeni za odvedené kusy. Konkrétně v případě oprav velkých elektráren hlavní firmy nemohou mít kontrolu nad konečnými pracovníky, neboť jsou od nich vzdáleni přes několik úrovní dlouhého subdodavatelského řetězce.

Zaměstnavatelé v těchto případech přiznávají, že neví, jak agentura dělníky platí, zda odvádí pojištění, cizinci se zase nemají dozvědět, kolik firma platí agentuře. Zaměstnavatelé uvádějí jen, že uzavřeli smluvní vztah s agenturou a nesmí zveřejňovat bližší informace. Z výpovědí vyplývá, že neoficiální agentury strhávají pracovníkům část mzdy.

 Samozřejmě agentura práce jim bere z hodinové mzdy část peněz. (…) Češi to nenávidějí, že musí někam jít pracovat přes agenturu práce, protože si to uvědomují, že prostě za nic, jenom za to, že jsou zaměstnaný, dávají část peněz agentuře, že jim to bere. (…) Ale každá agentura to strhává. Oni mají vždycky smlouvu s agenturou práce, tam vůbec nemají ani na jaké pozici jsou, a pak mají vždycky nějakou dohodu o dočasném přidělení, a tam mají hodinovou sazbu, a rovnou jí tam podepisují, že jim, já nevím, 20 Kč z hodinové mzdy strhává ta agentura. (Nezisková organizace zaměřená na pomoc migrantům, region 3)

I Jelínková (2014) na základě zkoumání zaměstnávání Bulharů, Rumunů a Moldavanů v manuálních profesích poukazuje na to, že agentury si strhávají poplatky za nejrůznější služby a nevyplácejí odpracované přesčasy.

Ze všech typů agentur některé fungovaly přímo v lokalitě, ale často měly sídlo v hlavním městě.

Jsou to sročka z Prahy, tváří se jako agentury práce, ale nemají na to povolení. Zaměstnavatelé mají většinou pražské, žižkovské adresy. Všichni mají jednu adresu, je tam spousta firem na jedné adrese. Mění se názvy, jsou to nové firmy, ale stejní lidé. Například Luxus s.r.o., Ukrajinec, nemá povolení na agenturu, ale dělá to, prodává lidi. Oni z toho musí mít hrozný peníze. Berou většinu platu dělníkům. Třeba firma za toho člověka platí 30 tisíc, [sročka] dostanou 18, dělníkovi dají třeba 8 tisíc a zbytek si sročka nechají. (Úřad práce, region 3)

Výjimku zaměstnávání přes agentury představují ukrajinské (často stavební) firmy, které si své krajany najímají přímo sami. Jeden způsob, se kterým jsme se setkali v Ústeckém kraji ale ne na Vysočině (v tom může spočívat regionální specifikum), bylo zaměstnávání pracovníků z Ukrajiny s polskými vízy, kteří do Čech přijedou na (údajnou) pracovní cestu na jeden měsíc, pak se na pár dní vrátí do Polska a zase přijedou pracovat sem.

Přišli sem, že chtějí zaměstnat 30 zedníků z Ukrajiny. Povolení dostanou za podklady, které nedodali. Pak přišli za měsíc a přinesli Ukrajince s rumunskými pasy. (Úřad práce, region 3)

V elektrárnách nadále funguje švarc systém, v rámci kterého jsou ukrajinští svářeči a elektrikáři zaměstnáváni přes živnostenský list. Zprostředkovatelé práce za dělníky vyřizují prodlužování pobytu a daňová přiznání. Kmenovými zaměstnanci elektráren jsou pouze Češi na kvalifikovaných pozicích. I ve stavebnictví v této lokalitě pracují skupiny živnostníků.

Jak jsou chápány odlišnosti různých skupin cizinců?

Zaměstnavatelé preferují určité národnostní skupiny cizinců pro konkrétní typy práce. Pro regionální zaměstnávání je velmi typický požadavek ukrajinských mužů na práci ve stavebnictví, zatímco občané Bulharska a Rumunska (muži i ženy) jsou preferováni pro sezónní práce v rostlinné výrobě (sběr jablek, zeleniny, brambor, chmele apod.) a pro práce u pásu ve výrobních továrnách.

Na stavbách nebo jinde, jestli se zeptáte v nějaké české firmě, tak žádná stavba se bez Ukrajince nemůže obejít. Protože to táhnou stavební dělníci. Řemeslo dělají Češi, jako instalatéři. Zbytek, hlavní stavební výroba, zdění, omítky, betonáže, to dělají Ukrajinci. (zaměstnavatel Ukrajinec, region 2)

Zaměstnavatelé, ale i ostatní skupiny respondentů, využívají, ale i sami konstruují stereotypy o určitých národnostních skupinách, které při nabírání cizinců kombinují s dalšími charakteristikami jako je imigrantský status, gender nebo etnicita.

Pokud se zkombinuje národnost s etnickými odlišnostmi, pak zaměstnavatelé konstruují určité skupiny cizinců jako žádoucí a jiné jako naprosto nevhodné na určitý typ práce:

Měl jsem Bulhara brigádně a Bulhaři nejsou spolehliví. Oni dělají týden, 14 dní, pak přijde a řekne, že má problém, potřebuje peníze a jede domů. To nejsou Bulhaři, ale jsou to Cikáni. Oni se hodí tak na sbírání jablek. Prostě oni nerozumí, to je s nimi problém. Já jsem měl i Rumuny, to je totálně špatně, to ti nerozumí. (zaměstnavatel Ukrajinec, region 2)

Tato citace je zvlášť významná, neboť stereotypizaci provádí sám cizinec, ovšem již s českým občanstvím, který kategorizuje jiné národnostní a etnické skupiny cizinců, než je on sám a jeho zaměstnanci.

Gender například nebyl vůbec zmiňován v případě zaměstnávání občanů Ukrajiny, neboť v daných lokalitách se automaticky předpokládá, že zaměstnáváni jsou muži (ať již na stavbách, v průmyslu či v elektrárnách), a pokud migrují ženy, tak jako manželky v rámci sloučení rodiny. Práce typická pro migrantky (péče, služby) není ve venkovských lokalitách zastoupena tak významně jako v hlavním městě. Ženy dokonce nebývají najímány ani jako uklízečky, neboť tuto práci mohou zastat nízko kvalifikovaní muži:

[Rumuni na opravách elektráren] Uklízí chlapi. (smích) Když je potřeba, oni dělají všechno, uklízí. Protože vzít jenom ženskou na ten úklid, to se nevyplatí, protože chlap může dělat jinou práci a může i uklízet. A ta ženská jenom uklízí. Je lepší, když ten člověk je pro víc účelů. (zprostředkovatel práce, Moldavan, region 3)

Na druhé straně jsme se setkali s tím, že ve zpracovatelském průmyslu v zaměstnáních, která nejsou fyzicky náročná, pracují bulharští muži i ženy, jež často přijíždějí jako páry.

Pokud se zaměříme na legální status cizinců, tak Bulhaři a Rumuni jako občané EU mají otevřený vstup na český trh práce, jezdí sem na krátkodobé pracovní pobyty a dostávají nejvíce prekérní práce (dočasné smlouvy, agenturní zaměstnávání). Občané Ukrajiny naopak často získávají trvalý pobyt a s ním spojenou větší jistotu v zaměstnání. Ti, kteří v Česku pracují například už 15 let, jsou zaměstnavateli považováni za nejloajálnější zaměstnance, a ti, s kterými jsme hovořili, se už stali kmenovými zaměstnanci firmy a mohli tak opustit zprostředkování agenturou. Dotazovaní ukrajinští pracovníci se cítili v Česku dobře, mají tu práci, (české) přátele, děti některých tu chodí do školy.

Proč si občané Rumunska a Bulharska, ač mají v Česku legální status, nezlepší svou pozici na trhu práce, která by přispěla k rychlejší ekonomické integraci? Z rozhovorů vyplývá, že jsou omezeni jazykovou bariérou a neznalostí prostředí (kulturní kapitál), přicházejí v poslední době, jsou tu noví. Češi si už zvykli na občany Ukrajiny, ale rumunští a bulharští pracovní migranti nejsou začleněni do lokálního dění, v obcích se vyskytují jen za účelem nákupu a žijí na ubytovnách za městem bez kontaktu s místními obyvateli. Dále se zdá, že nemají tak silné vlastní sítě (sociální kapitál). V neposlední řadě hraje roli paradoxně i absence institucionálních bariér, které sice u „třetizemců“ znamenají složité vyřizování dokumentů, avšak u cizinců ze zemí EU státní kontrola chybí.

Závěry

Vyšší regionální míra nezaměstnanosti sama o sobě není faktorem, který by zaměstnávání cizinců omezoval. Poptávka po tomto typu pracovní síly existuje i v oblastech s vyšší nezaměstnaností i v periferii. Zaměstnavatelé upřednostňují zahraniční pracovníky před českými zejména na nízko kvalifikovaná a málo placená zaměstnání. Zároveň si na určité typy práce vybírají občany konkrétních států. Zatímco bulharští a rumunští pracovníci se podle nich hodí na sezónní zemědělské práce a tovární výrobu, občané Ukrajiny jsou dobrými stavebními dělníky. Ukrajinský svět migrace má v regionech mužskou tvář. Není tu poptávka po ženách, které ve městech a hlavně v Praze mohou získat práci v oblasti služeb nebo jako pečovatelky. Institucionální omezení zaměstnávání cizinců ze třetích zemí je překonáváno různými pololegálními strategiemi. V nízko kvalifikovaných, málo placených a flexibilních typech prací nahrazují ukrajinské pracovníky občané jihovýchodních zemí EU (Bulhaři, Rumuni, Moldavané s rumunskými pasy). Zaměstnavatelé využívají a sami konstruují stereotypy o určitých národnostních skupinách migrantů v kombinaci s jejich genderem, etnicitou a migrantským statusem, jak uvádějí Anderson a Ruhs (2010:33), ale na základě tohoto výzkumu se ukázala jako významná ještě znalost jazyka (češtiny) a sociální a kulturní kapitál.

Nakonec chceme také uvést, že představitelé všech zkoumaných obcí i zaměstnavatelů uváděli, že soužití s cizinci je bezproblémové, neboť s Ukrajinci vycházejí dobře a Bulhaři a Rumuni zpravidla nejsou vidět, žijí stranou na ubytovnách a do dění obcí se nezapojují ani v pozitivním, ani negativním slova smyslu. K detailnějšímu zkoumání vztahů mezi cizinci a Čechy jak na pracovišti, tak v místě bydliště by bylo přínosné uplatnit metodu pozorování během delšího výzkumného pobytu v lokalitě.

---

Článek byl financován z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie v oblasti zahraniční politiky ČR a mezinárodních vztahů.

---

Literatura:

Anderson, B., M. Ruhs. 2010. Who Needs Migrant Workers? Labour Shortages,

Immigration, and Public Policy. Oxford: Oxford University Press.

Bernard, J., Y. Leontiyeva. 2013. „Cizinci jako obtížně dosažitelná populace.“ Data a výzkum - SDA Info 7(1): 57-80.

Jelínková, M. 2014. Výsledky výzkumu o pracovních podmínkách občanů Rumunska, Bulharska a Moldavska v České republice. Praha: Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Rákoczyová, M., R. Trbola, J. Vyhlídal, P. Kofroň. 2007. Zaměstnavatelé zahraničních pracovníků v České republice a jejich role v procesu sociální integrace : Analýza poptávky po zahraniční pracovní síle. Praha: VÚPSV.

Trlifajová, L. 2014. A proč tu ještě chceme cizince? Proměna poptávky po zahraničních zaměstnancích v době ekonomické krize. Výzkumná zpráva. Praha: Multikulturní centrum.