Vynucené cestovaní strojem času – zpět do poddanství

Pokud k tomu přidáme spíše špatný postoj české společnosti k menšině z bývalého Sovětského svazu a nezapomeneme i na české migrační zákony, které lze připodobnit k švýcarskému sýru, bohužel ne kvalitou, ale velkým počtem děr, docházíme k závěru, že být cizincem v Česku není tak lehké. 

Ten, kdo chce přežít, je nucen projevit kouzlo své vynalézavosti. Dobré aspoň je, že tato kouzla nejsou pro migranty tajemstvím, aktivně se šíří dál mezi nově příchozí. Existuje tu však i strana špatná – manévry se odehrávají ve větší či menší míře za hranicemi legitimity. Nebo toho využívají tzv. podnikatelé, kteří na tom chtějí zbohatnout. Chtěla bych ale podotknout to, že ve většině případů nejde o obyčejnou touhu porušit pravidla, spíše o snahu nějak reagovat na komplikace spojené s nestabilitou systému.

Vrchnost a poddaní

Tak si cestu k vysněné práci v České republice každý klestí sám. Já bych chtěla upozornit na jeden velmi specificky jev, který se vyskytuje u skupiny sezónních pracovníků původem z bývalého Sovětského svazu (přesně řečeno západní Ukrajiny, Moldavska, Kyrgyzstánu a dalších). Je to takzvaný klientský systém, který svým fungováním lehce připomíná středověký systém osobních vztahů mezi vrchností a poddaným.

Klient – oficiálně plně zmocněný zástupce, který zařizuje všechny náležitosti spojené s pobytem a práci v ČR - například poskytuje bydlení a ochranu. A za to dostává určitá procenta z měsíčního příjmu svého "zaměstnance". Vždy jde o osobní vztah založený jen na neformální ústní dohodě, tím pádem je pracovník odkázán na milost a nemilost svého klienta. Když chce například vztah ukončit, hrozí mu ztráta práce a někdy i legálního statusu pobytu. Takovým způsobem se člověk dostává do podřízeného stavu. Řeč je o symbióze nelegálních praktik a úspěšného pokusu o vyplnění děr v zákoně.

„Mám slušného klienta“

Pro lepší porozumění problému jsem položila několik otázek ženě, která má osobně zkušenosti s klientským systémem.

„Mezi klienty téměř nejsou slušní lidé, ale já mám štěstí, našla jsem toho, kdo je na mě hodný, pracuji na něho už 7 let a jsem velice spokojena,“ svěřuje se mi ochotně Natálie ze západní Ukrajiny. A hned dodává vzpomínky na své první zkušenosti.

„Od prvního klienta jsem utekla, mně pomohla kamarádka. Platil mi jenom 38 korun za hodinu (bral téměř 60 procent z výplaty). Hrozil, že ztratím práci, pokud si budu ztěžovat, a jestli ho neposlechnu, tak mě zmlátí. Je to špatný a neslušný člověk, ale slyšela jsem, že on doposud provozuje tuto činnost.“

Celé jméno mi Natálie neprozradila kvůli tomu, že má dodnes strach. A to i přesto, že už uplynulo sedm let. Na otázku, proč přijela do Čech, odpovídá:

„S manželem jsme spolu byli na dovolené v Československu, moc se mně tady líbilo. A pak po dlouhé nemoci on zemřel - nesla jsem to velice, ale velice špatně, ztratila jsem jeho a pak svou práci. Moje kamarádka navrhla mně změnit všechno, začít nový život a odjet do Česka za práci, souhlasila jsem se, díky tomu jsem přežila.“

Natálie mi také popsala, proč pracovala pro klienta:

„Jsem o tom nerozhodovala, neměla jsem na výběr. Pracovní vízum, které by umožňovalo pracovat bez prostředníka, dostat téměř není možné. Neznám nikoho ve svém okolí, komu by se to podařilo. Přes klienta jde všechno rychle a snadno, vlastnoručně zařizuje papíry a hledá práce. Výplatu dostávám vyšší než ten, kdo pracuje na obyčejného zaměstnavatele. Asi protože ten můj neodvádí daně státu... Ale nevím přesně, jak to chodí. Ani mě to nezajímá.“

Má poslední otázka zněla, zda plánuje v budoucnu opustit klienta a začít pracovat sama na sebe:

„Ne! Proč bych to dělala? Dostávám vyšší plat, mám práci - pokud odejdu hledat práci samostatně, nikdo mě nezaměstná. Kvůli mému přízvuku a národnosti. Můj klient mě vždy ochrání, i když potřebuji půjčit peníze, on mně pomůže, známe se už dlouho a já jemu důvěřuji, nikdy jsem neměla s ním problém.“

Článek je jedním z příspěvků migrantů a vznikl ve spolupráci s organizací Člověk v tísni.

Článek byl napsán jako součást projektu Migration to the Centre, který finančně podpořila Evropská komise - program Evropa pro občany a Mezinárodní visegrádský fond.

Za obsah článku odpovídá výlučně autor. Článek nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.