Články z pěti nejvýznamnějších deníků (MF Dnes, Blesk, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny), které v průběhu července zmiňovaly v jakékoliv souvislosti Vietnamce v českém prostředí, bohužel plně odpovídají popsanému trendu. Z celkového počtu padesáti dvou článků jich polovina (dvacet šest) souvisela a kriminalitou a ze zbytku jich převážná většina (dvacet jedna) pojednávala o Vietnamcích ve spojitosti se stánky a tržnicemi. Zbývajících pět článků sice tematicky vybočovala z těchto dvou místy se prolínajících výrazných okruhů, ale nejednalo se zrovna o články, které by zavedený stereotyp mohly a chtěly nabourat.

Nejpočetnější tematickou skupinou podle uvedené kategorizace tedy byla kriminalita, která nějak souvisela s Vietnamci. Z dvaceti šesti článků jich osm pojednávalo o situacích, kde Vietnamci figurovali jako oběti trestného činu, ve zbytku textů pak vystupovali jako pachatelé či osoby jinak úzce spojené s trestnou činností. Jak ukázal dubnový přehled, národnost či etnická příslušnost pachatelů či obětí trestných činů bývá doposud v tisku s oblibou uváděna, přestože nijak nesouvisí s meritem celé věci. Tento učebnicový způsob diskriminace menšin v tisku tak vede ke stereotypnímu spojení kriminality a příslušníků těchto menšin. Problematické jsou tedy i zprávy o Vietnamcích v roli obětí – jejich etnický původ nebývá z hlediska případu důležitý, ale novináři ho využívají k tomu, aby se v článku objevil „exotický“ prvek.

V tomto duchu tedy plzeňská příloha MF Dnes z 31.7. hlásí: Vrah ubodal asijskou obchodnici. O dalším případu referuje středočeská MF Dnes z 24.7. v článku Muži šli krást, nakonec vraždili: „Do stánku devětapadesátiletého Vietnamce v Mnichově Hradišti šli dva muži v závěru týdne krást. Nakonec ale vraždili“ . Přestože je článek poměrně dlouhý (391 slov) a celkem podrobně popisuje okolnosti zločinu, je oběť v celém článku systematicky označována jako „Vietnamec“ či „trhovec“. Dokonce i okolí zavražděného je bez vysvětlení zahrnuto do obecného termínu „Vietnamci“: „Ačkoli městská policie sídlí na náměstí naproti místu, kde se vražda stala, a služebna státní policie je vzdálená asi jen tři sta metrů, podle Vietnamců dorazili policisté na místo až hodinu poté, kdy zloději do stánku přišli.“

Ještě schematičtěji ale vypadají články, ve kterých hrají Vietnamci roli těch, kdo porušují zákon. Přes existenci jedné aféry se složitějším pozadím hospodářské trestné činnosti (údajný pokus o zkompromitování policisty z ÚOOZ prostřdnictvím vietnamského podnikatele) vypadají články často takto: „Pančováním alkoholu a prodejem amatérsky vyrobených lihovin ošidil gang dvou Čechů a tří Vietnamců stát na daních o 1,6 miliónu korun. Bruntálský soud včera všem udělil podmínečné tresty od 1,5 do 2,5 roku. Češi míchali z čistého lihu, trestí a vody nápoje. Ty stáčeli do lahví, opatřovali etiketami a rozváželi do skladů patřících Vietnamcům. Asiaté je pak jako vodku nebo rum prodávali“ (Prodávali pančovaný alkohol, Blesk, 1.7. ).

Z tisku takto vyplývá, že Vietnamci zejména páchají zločiny spojené s podvody při obchodování a porušování živnostenského zákona (Trhovci přišli o statisíce, Právo, 29.7. ), ale někdy také distribuují drogy (Policisté pozatýkali vietnamské dealery drog, LN, 26.7. ), zneužívají nezletilé (Chtěli prodat batole za 100 tisíc eur, Právo, 24.7. ), případně diskriminují (Tančící vozíčkáři nebyli na diskotéce vítáni, MF Dnes – kraj plzeňský, 27.7. ).

Jak již bylo uvedeno, téma kriminalita se často prolíná s dalším velkým tematickým okruhem, respektivě vlastně s hlavním stereotypem spojeným s Vietnamci, který ovládá veřejný prostor – s tržnicemi a stánky. Spojení „vietnamský stánkař“ či „vietnamská tržnice“ se objevují v různých typech textů. Z jednadvaceti článků, kde se tato spojení obejvila a které se nedaly zařadit do kategroie kriminalita, se jich děním přímo spojeným s tržnicemi (jednalo se zejména o ašskou Střelnici a chebský Dragoun) zabývalo dvanáct. Zbytek tvořily velmi různorodé texty, které měly společné pouze použití těchto stereotypizujících spojení. Některé články se alespoň vzdáleně tématu tržnic dotýkaly: „Zatímco tisíce lidí trápí současné tropické teploty a přejí si ochlazení, asijští trhovci, prostitutky a majitelé restaurací v pohraničí si mnou ruce. Letošní léto jim zvedá tržby“ (Hospodští, trhovci a šlapky si horké léto pochvalují!, Blesk, 15.7. ). Podobně Jan Rejžek ve svém Posledním slovu v LN z 20.7. poeticky popisuje změny v krajině svého dětství: „Městečko České Velenice, kdysi plné pohraničníků, jejich pomocníků a fízlů, svírané železnou oponou či dráty, jak jsme říkávali, se kyvadlově přehouplo jinam a vedle vietnamských stánkařů proslulo nyní spíš coby oblíbený cíl převaděčů, kteří pašují Čečence na Západ.“

Často však byla bližší specifikace původu trhovců zcela nadbytečná. Takto například byli poučeni čtenáři receptu na chilli con carne v MF Dnes z 28.7. : „Pokuste se sehnat velkou bílou cibuli (nabízejí ji některé supermarkety a vietnamští stánkaři); má sladší chuť a není tolik štiplavá.“ Stereotyp udržovaly i veřejně činné osoby – například šéf dopravní policie Zdeněk Bambas v rozhovoru pro Právo (Policisté by neměli zneužívat svých výhod, 22.7. ) prohlásil: „Těžce nesu už jen to, že ho (maják) používají politici, což ve světě běžné nebývá. Ale aby ho zneužíval někdo, kdo jej koupí na vietnamském trhu za stovku, to se mi vůbec nelíbí. Takovou věc bych rád viděl jako trestný čin.“ LN z 31.7. (Prodej paláce komplikuje úvěr) zas citovaly marketingového ředitele Kongresového centra Ondřeje Špačka: „Bojí se, aby tu nevzniklo nějaké vietnamské tržiště. Jakékoliv zmínky o nestabilitě nás poškozují.“

Podrobný pohled na poslední kategorii, do které patří všechny zbylé texty (v počtu pěti), které nepojednávaly o Vietnamcích ani v souvislosti s kriminalitou ani s tržnicemi, není také příliš optimistický. Jeden text (Tomáš Blažek: Číšníku, ku mně! Vnady slečny, kterou jsme nalezli na louce, MF Dnes – Vysočina, 15.7. ) totiž pracuje s dalším asijským stereotypem, když zmiňuje vietnamská bistra, v tomto případě alespoň v pozitivním kontextu. Další text je dvouřádkovou notickou o tom, že Vietnamci skládali na Ostravské univerzitě zkoušky z češtiny (Vietnamci skládali zkoušky z češtiny, MF Dnes – Moravskoslezský kraj, 3.7. ). Následuje negativně vyznívající článek o tom, že v centru Šumperka se na soukromém objektu objevila cedule ve vietnamštině (Vietnamská cedule pobouřila město, Blesk, 27.7. ). Jedinými ukázkami článků, které se alespoň okrajově dotýkají fenoménu integrace Vietnamců v Čechách, a pojednávají o konkrétních osudech jednotlivců, jsou dva texty, ve kterých se jako v jediných z celého souboru objevuje Vietnamec – jednotlivec nespojený se zločinem. Velmi zjednodušenou ukázkou je jednak článek z MF Dnes z 1.7. (Jakou dovolenou si přejí děti), který se u příležitosti začátku prázdnin v jedné větě zmínil o vietnamském chlapci: „Exotické prázdniny bude mít ale například vietnamský chlapec z Ústí, který se poprvé podívá do domoviny svého otce.“ Problematika menšin samozřejmě nebyla hlavním tématem tohoto článku, avšak je záslužné, že autorky článku zahrnuly do spektra zpovídaných dětí alespoň jednoho příslušníka menšiny. Další článek (Stánkař by letos zazpíval Toulavýho, MF Dnes, 7.7. ) se pak jako jediný z celého souboru zabývá osudem konkrétního Vietnamce, usazeného již dvacet let v Čechách, jako hlavním tématem. Při příležitosti konání folkového festivalu Zahrada se takto čtenář může dočíst kuriózní historku o vietnamském prodavači, který přes obtíže s češtinou rád zpívá české folkové a country „pecky“.

Pokud tedy bude tematické rozvrstvení zpráv o vietnamské menšině vypadat i v následujících letech obdobně a česká společnost bude skrze média vnímat Vietnamce pouze jako trhovce zapletené do nejrůznějších druhů kriminality, zbytečně komplikujeme situaci jednak Vietnamcům, úspěšně se integrujícím do majoritní společnosti, a potažmo celé společnosti, která na uměle vytvářených bariérách pouze prodělá. Jistým příslibem do budoucna je vyrůstající vietnamská elita, která postupem času snad pronikne i do redakcí…