Převzato z webu A2larm.cz
Autorka: Jana Ridvanová , aktivistka sociálních hnutí.

S hrůzou a zklamáním v poslední době sleduji lepenovské výroky profesora Kellera, jehož analýzy jsem v minulosti respektovala. Dnes to vypadá, že Jan Keller nechce vyhledat – anebo to neumí, o čemž ale pochybuji – relevantní statistiky k tématu, o kterém se vyjadřuje.

V nedávno publikovaném výběru Kellerových výroků před zvolením a po zvolení do Evropského parlamentu, který nešťastně připomíná přerod Václava Havla po roce 1989, jsme se mohli dočíst, že ekonomický přínos imigrace je negativní. Tedy že přistěhovalci vyčerpají více prostředků ze sociálního systému, než do něj vloží.

Přistěhovalci ve většině členských zemí OECD na daních a sociálním zabezpečení zaplatí více, než vyčerpají, a pro ekonomiku jsou i v dalších ohledech obecně přínosem. 

Jako oporu svých tvrzení si Keller vybral mnichovského ekonoma z institutu Ifo, Hanse-Wernera Sinna, jehož závěry jsou podle německého deníku Der Spiegel v rozporu se statistikami a názory většiny německých ekonomů, kteří říkají, že migranti pro Německo představují ekonomický přínos. List cituje ředitele mannheimského Centra pro průzkum evropské ekonomiky, Clemense Fuesta, který tvrdí, že „potřebujeme více, nikoli méně migrantů“. Ředitel Kolínského institutu pro ekonomický výzkum Michael Huther zase říká: „Možná to tak nebylo v devadesátých letech, ale dnes jsou pracovníci ze zahraničí v průměru lépe kvalifikovaní než němečtí pracovníci.“ A Marcel Fratzscher, prezident berlínského Německého institutu pro ekonomický výzkum, dodává: „Přestože existují individuální případy, kdy migrace využívá náš sociální systém, Německo z ní celkově velmi profituje.“

List The Wall Street Journal s odkazem na studii výše zmíněného Centra pro průzkum evropské ekonomiky uvedl, že v roce 2012 přistěhovalci v německém veřejném rozpočtu vytvořili přebytek ve výši 22 miliard eur. To znamená, že každý přistěhovalec na daních a sociálním zabezpečení přispěl v průměru o 3 300 eur více, než vyčerpal. Studie také zjistila, že tento rozpočtový přebytek na hlavu stoupnul za posledních deset let o více než padesát procent.

Nejrelevantnější „podklad“ nám však poskytly statistiky samotné Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která sdružuje 34 nejvyspělejších ekonomik světa. OECD vychází ze státních registrů a k ekonomické otázce migrantů v roce 2013 zprůměrovala data ze všech členských zemí. Závěr je pro pravicově-xenofobní propagandisty přímo zdrcující. Přistěhovalci ve většině členských zemí OECD na daních a sociálním zabezpečení zaplatí více, než vyčerpají, a pro ekonomiku jsou i v dalších ohledech obecně přínosem. Nemluvíme tu tedy o nějakých výjimkách, ale o situaci ve většině nejvyspělejších ekonomik světa. Zkrácená zpráva OECD pak definuje přínos migrantů v řadě oblastí ekonomiky.

Ze zprávy dále vyplývá, že fiskální otázka migrantů, ať už jde o pozitivní, nebo negativní čísla, je prakticky nepodstatná, protože se zpravidla jedná o položku nepřesahující 0,5 % HDP. Výjimku z obecného pravidla, kdy migranti do národních rozpočtů přispívají více, než z něho odčerpají, představovalo v letech 2007–2009 sedm zemí, přičemž nejvyšší deficit zaznamenalo Německo (-1,13 % HDP), Francie (-0,52 % HDP) a Polsko (-0,32 % HDP). Do této skupinky patřila i Česká republika (-0,01 % HDP). Ze studie ovšem také vychází, že země s největšími počty migrantů, jako jsou Francie nebo Německo, zaznamenaly deficit ve fiskálním přínosu nikoli kvůli tomu, že by je ovládli migranti, kteří přijeli vysávat evropský sociální stát, ale protože vlna přistěhovalců ze šedesátých let zestárla a hlásí se o své odpracované důchody. Dalším důvodem i v ostatních zemích na seznamu je například fakt, že migranti za práci mnohdy dostávají nižší ohodnocení než domácí pracovníci, a tedy platí i méně na sociálním zabezpečení.

Dalším faktorem, který studie OECD zmiňuje, je ekonomická krize, která snížila příspěvky z práce migrantů do veřejných rozpočtů průměrně o dvacet procent. V případě Francie pak hrál roli i fakt, že v osmdesátých letech vláda snížila počet migrantů, což vedlo i ke snížení příjmů z daní a sociálního zabezpečení, rekapituluje závěry zprávy francouzské rádio RFI.

V následujícím roce 2014 OECD uveřejnila další zprávu, která se nese ve stejném duchu. Generální tajemník OECD Angel Gurría apeloval na členské státy, aby přijaly legislativu, která by pomohla využít potenciál migrantů s vyšším vzděláním, jejichž příliv do zemí OECD stoupá. Gurría dále říká: „Migranti jsou zdroj, nikoli problém.“ Vlády by si to podle něho měly uvědomit a investovat do integrační politiky, která se dlouhodobě vyplatí.

Keller nás rovněž varuje, že „Evropská unie se bude muset chovat v zájmu své sebezáchovy velice opatrně“, a cituje šéfa britských euroskeptiků, který straší počty utečenců přicházejících ročně do Británie. Naproti tomu Jean-Christophe Dumont z Mezinárodní sekce pro migraci OECD výše citovanou zkrácenou verzi OECD zprávy z roku 2013 o přínosech migrantů začíná slovy: „Vliv migrace na ekonomiku je intenzivně zkoumán, nicméně často se objevují nepravdivé informace, které vedou k nesnášenlivosti vůči migrantům. Tyto negativní pohledy mohou ohrozit snahu adaptovat migrační politiku v kontextu nových ekonomických a demografických výzev, kterým dnes mnoho zemí čelí.“ Jinými slovy, potřebujeme migranty nejen proto, že jsou přínosem pro ekonomiku, ale také protože vymíráme.

Jen pro dokreslení: v roce 2014 Londýnská univerzita publikovala studii, která zjistila, že evropští přistěhovalci do britského rozpočtu mezi lety 2000–2011 přispěli o dvacet miliard liber více, než rozpočet stáli. Z této částky patnáct miliard pochází od migrantů z členských zemí Evropské unie (myšleno složení EU před rokem 2004), pět miliard pak od přistěhovalců z východní Evropy.

Autoři studie, Christian Dustman a Tommaso Frattini, ve shrnutí svých závěrů píší: „Naše zjištění ukazují, že migranti, kteří do Británie dorazili od roku 2000 a jejichž celou přistěhovaleckou historii jsme zkoumali, znamenali pro britský rozpočet konzistentně pozitivní příjem bez ohledu na to, z jaké oblasti přišli. (…) Naproti tomu Britové za stejné období vytvořili schodek ve výši 616,5 miliardy liber. Fiskální bilance migrantů v letech 2001–2011 je tedy celkově pozitivní a dosáhla přibližně 25 miliard liber v období, kdy měla Británie deficitní rozpočet.“

Relevantní „podklady“ tedy hovoří jasně. Navíc je nutné si uvědomit, že nehovoříme o pouhých ekonomických ukazatelích, ale o lidech, kteří doslova dřou jako zvířata a mnohdy se nestačí ani vyspat. Cílem těchto lidí je tvrdě pracovat, nikoli vysávat sociální systém. Hněv naší společnosti by se proto měl soustředit spíše na mafiánské otrokáře nové doby – zprostředkovatelské agentury, které s těmito lidmi zacházejí jako s otroky. Často jim za práci několik měsíců nezaplatí, zabavují jim velkou část platu, ubytovávají je v otřesných podmínkách a nutí je podepisovat smlouvy, na jejichž základě je prakticky vlastní.

Dále mi přijde absurdní řešit v jedné z nejvíce homogenních společnosti v Evropě rizika multikulturalismu. Českým problémem naopak je, že tu téměř na jinou kulturu nenarazíme, což představuje živnou půdou pro všechny nacionalistické ignoranty stylizující se do spasitelů národa, jako je pan Konvička a spol.

Téma migrantů a ohrožení domácí kultury je ve skutečnosti používáno k tomu, aby se odvedla pozornost od opravdových problémů dnešního ekonomického systému, v němž se bohatí i díky podpoře politiků stávají ještě bohatšími, vyhýbají se placení daní a roste počet pracujících i nepracujících, kteří žijí pod hranicí chudoby. Poslední údaje ze Spojených států by měly sloužit jako varování, kam takový model spěje. Za posledních šest let vzrostlo bohatství USA o šedesát procent a zhruba ve stejné době se zvýšil počet dětí bez střechy nad hlavou – také o šedesát procent. Že by to mělo souvislost? Podle průzkumu UNICEF zaměřeného na životní podmínky dětí v devětadvaceti vyspělých zemích se hůře než v USA mají děti už jen v Lotyšsku, Litvě a Rumunsku.

Často se též bavíme o vzdáleném, tzv. třetím světě, aniž bychom si uvědomovali, jak moc se nás týká. Kreativně a trefně na tyto souvislosti poukázal dokumentarista Filip Remunda s kolegy ve fiktivní reportáži bangladéšské televize o demolici OP Prostějov. V rozhovoru s Danielou Drtinovou na DVTV pak tyto souvislosti velice dobře vysvětlil i přes úpornou snahu moderátorky věnovat se nepodstatnému tématu.

Co naplat, kontext vždy byl a bude klíčem k porozumění jakémukoli problému. I proto se masmédia tématům souvisejícím s ekonomickým uspořádáním dnešní společnosti tak nerada věnují.