Vietnamci a selhávání české demokracie

Ministr financí Andrej Babiš řekl 12. března v Poslanecké sněmovně, že Vietnamci, „ jak známo, neplatí daně“. Utvrdil tak stereotyp o českých Vietnamcích jako těch, co podvádí a okrádají stát. Že se jedná o stereotyp, potvrdilo samotné Ministerstvo financí v dopise, který tento týden obdržela spolupracovnice webu migraceonline.cz, Karolína Babická z Caritas Evropa. Píše se v něm: „Ve věci daňových úniků Vietnamců v České republice uvádíme, že Finanční správa České republiky nesleduje údaje o poplatnících podle jejich národnosti“. To je samozřejmě naprosto v pořádku, že je nesleduje. Také je dobře, že se ministr Babiš nakonec omluvil. Respektive částečně omluvil, protože stín podezření ve vztahu k vietnamským podnikatelům nevymizel: „Byl jsem informován, že občané vietnamské národnosti daně platí, těm děkuji a omlouvám se, pokud se jich moje vyjádření dotklo. Měl jsem samozřejmě na mysli ty, kteří řádně daně neplatí.”

Společenská rezignace a lhostejnost

I přes skandální paušalizaci českých Vietnamců bylo reakcí ze strany politiků a občanské společnosti poskrovnu, napsala Saša Uhlová pro Deník Referendum. Jednou z reakcí, která stojí za pozornost, je rychle zveřejněné prohlášení zástupců čtyř českých vietnamských organizací. V Česku sice existuje množství oficiálně registrovaných spolků sdružující místní Vietnamce, je ale stále výjimečné, aby vstupovaly do mediální a politické „české“ debaty. Je pochopitelné, že tato sdružení měla potřebu se vyjádřit. Kromě toho, že je výrok ministra financí urazil, potřebují čeští Vietnamci ochránit své ekonomické zájmy. Přibližně „třicet tisíc Vietnamců, kteří u nás podnikají jako fyzické osoby“ nechce hrát roli otloukánka ani legitimizovat zavádění nových daňových kontrol, které připravuje Ministerstvo financí.

Výše zmíněný dopis z Ministerstva financí obsahuje řadu nesourodých informací z různých druhů kontrol, které znovu potvrzují lidovou „pravdu“ o Vietnamcích jako o podvodnících. Přistupovat předem k cizincům a přistěhovalcům jako k podvodníkům je ale nebezpečné, jak již naznačila Saša Uhlová ve svém komentáři: „Výrok představitele české vlády a rezignace či lhostejnost, se kterou se ve společnosti setkal, rozhodně nepřispěje k lepšímu soužití. Ve Vietnamcích může jedině posílit pocit, že tady nejsou doma.“ Nejde však jen o dopad původního tvrzení ministra Babiše, které alespoň částečně napravil omluvou. I samotné dodržování daňových zákonů ze strany českých Vietnamců úzce souvisí s jejich začleněním do naší společnosti.

Od státu nic nečekají

Ministerstvo financí a také Ministerstvo vnitra, které se při prodlužování pobytu domnívají, že řada přistěhovalců neplatí veškeré daně, by se měly v první řadě ptát, proč tomu tak je a kdy vůbec má smysl si tuto otázku pokládat ve vztahu k přistěhovalcům. Je možné začít od různých podmínek v jednotlivých ekonomických odvětvích. Právě tolik diskutovaný maloobchod a tzv. vietnamské večerky, je totiž oblast s vysokou konkurencí a významným podílem hotovostních transakcí, kde je větší potenciál daňových úniků. Vietnamští obchodníci přitom často přebírají normy a některé neformální praktiky, které jsou vlastní domácím podnikatelům.

Relativní tolerance české společnosti k neplacení daní nepřispívá k jejich lepšímu výběru. Prostředí etnické ekonomiky poskytuje českým Vietnamcům výhody a umožňuje jim přežít v takto konkurenčním prostředí. Vietnamské obchody s potravinami mají dnes významný podíl mezi menšími prodejnami, odhaduje se, že jich je až polovina. Některé vesnické prodejny tvrdí, že za rozšířením vietnamských obchodů je i neplacení daní, například vyhýbání se režimu plátcovství DPH. V těchto oblastech by se daňová správa měla zaměřit na osvětu, která by vycházela ze znalostí toho, jak probíhá socializace českých Vietnamců v oblasti placení daní, kdo všechno zde hraje roli a jestli je možné využít některé aktéry (například daňové poradce) pro lepší vysvětlování daňových povinností. To by odpovídalo budování kulturně citlivé daňové správy, jak o ní píše například australský sociolog Maarten Rothengatter.

Politiky by měla z širšího hlediska zajímat otázka placení daní ve vztahu k demokracii a místu českých Vietnamců v ní. Nejen ve smyslu „žádné zdanění bez zastoupení“, ale též ve smyslu identifikace českých Vietnamek a Vietnamců se státem a společností. Tedy nejen vědomí daňové povinnosti, ale i práv či pochopení významu placení daní pro udržení veřejných statků jako je životní prostředí, sociální zabezpečení a zdravotní péče. Zde ale česká demokracie selhává. Politická a sociální práva přistěhovalců jsou totiž omezována. „Starší Vietnamci nic moc od státu neočekávají, nechodí pravidelně na lékařské prohlídky, neznají a nevyužívají běžné služby pro občany,“ komentuje živnostnice Van Anh Tranová situaci, kdy „integrace“ českých Vietnamců spočívá především v tom, že by se měli postarat sami o sebe.

Také zavádění plošné elektronické kontroly v maloobchodě, jak ho plánuje Ministerstvo financí, může být efektivní z hlediska vyššího výběru daní. Je to však represivní mechanismus, který nevybuduje důvěru českých Vietnamců v místní demokracii ani stát.

Autor je ředitel Multikulturního centra Praha.

Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.

Marek Čaněk
Vystudoval sociologii na Středoevropské univerzitě ve Varšavě, mezinárodní vztahy na FSV UK a absolvoval doktorské studium v oboru politologie na FF UK. Věnuje se dlouhodobě regulaci pracovní migrace v České republice, postavení cizinců na trhu práce a politickým právům imigrantů. Byl ředitelem Multikulturního centra Praha.

9. 4. 15

Zdroj: a2larm.cz

Země: Česká republika

Projekt: Na práci v ČR