Migrace a eurovolby

„Máme společné starosti a musíme je společně řešit“

Reda Ifrah kandiduje do Evropského parlamentu jako číslo 16 na kandidátce TOP 09. Jeho otec se během studia v Praze zamiloval do Češky a v roce 1984 se jim v Alžírsku narodil druhý syn, Reda. Ifrah vyrůstal v obou zemích – na prázdniny jezdil za českou babičkou, a když ostatní kluci v ulicích Alžíru kopali do míče, matka jej nutila číst slabikář. V roce 1995 se celá rodina přestěhovala do Česka. Ifrah vystudoval evropská studia a politologii v Olomouci a Brně. Do strany jej v roce 2010 přivedly sympatie ke Karlu Schwarzenbergovi a konzervativním hodnotám. Ifrah během rozhovoru, který se odehrává v jeho kanceláři na Ministerstvu pro životní prostředí, upozorňuje na to, že je sice věřící, ale dodnes se nerozhodl ani pro muslimskou víru ani pro křesťanství. A jelikož během kampaně k eurovolbám naráží na xenofobii, vyvěsil si na stránky článek s nadpisem „Jmenuji se Reda Ifrah a chci hájit české hodnoty“.

Pane Ifrahu, v Česku se angažujete v politice, nicméně pocházíte z Alžírska. Jak na Vás reagují Češi?

V komunální politice byli lidi vždy zvědaví a zároveň ostražití. Já vypadám jako Čech – určitě by byly reakce jiné, kdybych měl třeba tmavší pleť. Lidi se mně pokaždé ptají, odkud jsem a proč to dělám. Na internetu to však může vypadat o něco ostřeji.

Co se děje na Vašem internetu?

Někteří lidé se chovají hodně vulgárně, píšou mi, ať táhnu, odkud jsem přišel. Já se nesnažím tyhle lidi soudit, odpovídám jim, že se cítím být Čechem.

Proč si myslíte, že je nálada před těmito volbami tak protiimigrantská a protimuslimská?

Politické strany se snaží prodat sami sebe a už nehledí na následky. Existuje zde riziko, že se společnost zradikalizuje. Jenže co pak s tím? Oni straší nějakými imigračními kvótami z Bruselu, ale už nedodávají, že můžeme sedět u stolu, kde se o tom rozhoduje. Je přece logické, že lidé z chudších států se snaží dostat do Evropy. Měli bychom tuto otázku řešit společně, nemůžeme přece čekat od našeho společného klubu, že nám bude přinášet jenom peníze a radostné zprávy. Máme společné starosti a také je musíme společně řešit. A co se týče muslimů a strašení před nimi: určitě by neměla vznikat žádná ghetta. Přistěhovalci by měli mít prostor k identifikaci se zemí svého původu. To z nich nevymažete. Já se tady taky setkávám s lidmi z Alžírska a jiných arabských států. A většina z nich přijala Českou republiku jako svoji zemi, identifikují se s českým právem a hodnotami. Akceptace českého práva a hodnot imigranty může to strašení cizím eliminovat.

Mluvíte o imigračních kvótách. Mělo by něco takového existovat v rámci evropské azylové politiky?

Imigrační politika by měla být spojena s politikou sousedskou. Nevím, jestli nám v něčem pomůže, když uzavřeme hranice.

Vy ale kandidujete s programem TOP 09, kde se píše, že chcete pevné vnější hranice a ochranu Evropy před nelegálními přistěhovalci.

My bychom měli v Evropě ponechat migrační politiku, která je postavena na základních hodnotách EU. To znamená, že maximálně podporujeme lidská práva, ochraňujeme lidi, kteří jsou ve svých zemích původu diskriminováni a potlačováni. Zároveň bychom si měli společně vyspecifikovat unijní politiku ekonomické migrace a stanovit podmínky. Samozřejmě musíme nějakým způsobem chránit vnější hranice. Ale ne tak, že postavíme plot. Musíme například finančně podporovat okrajové země. To všechno musíme spojit se sousedskou spoluprací a snahou zabránit tomu, že za evropskými hranicemi budou vznikat státy se špatnou životní úrovní, v nichž se potlačují lidská práva a je obrovská nezaměstnanost. Jde o to, abychom si nastavili společná pravidla. Neměli bychom řešit jenom následky, ale reagovat dřív. Například východní partnerství, které iniciovala Česká republika – to je správná cesta.

Proč se vlastně chcete dostat do Evropského parlamentu?

Dlouhodobě se zaměřuji na zahraničí politiku a studoval jsem evropská studia a mezinárodní právo. Když měla Česká republika vstoupit roku 2004 do EU, zjistil jsem, že zde chybí informace, média vytrhávají věci z kontextu a zkreslují. Na vysoké škole jsme založili neziskovku, která se zaměřovala na vzdělávání o EU. Do politiky jsem šel s tím, že jsem pravičák, a TOP 09 se snaží o to, aby na její kandidátce byli odborníci. Našli mě a já jsem za tu podporu rád. Myslím, že díky mé kandidatuře se lidé dozvědí víc o tom, jak funguje Evropský parlament. Snažím se na Vysočině, odkud pocházím, dělat faktickou kampaň.

Co by se podle Vás lidé na Vysočině měli dozvědět o Evropské unii?

Že EU není proti nim, že není proti zemědělcům a že je potřeba k tomu přistupovat s rozumem. Zároveň je nutné říci našim partnerům v EU, že k fungování Unie máme své výhrady. Musíme ale přicházet také s řešením. Je strašně jednoduché vypíchnout z těch mnoha agend Evropského parlamentu zakřivení banánů a žárovky. Je třeba dodat, že to ve skutečnosti mělo svůj smysl. Kategorizace banánů byl nástroj pro zvýhodnění určitých dovozců a k ochraně trhu. Je důležité mluvit o evropských dotacích. Třeba v krajské politice na Vysočině by se mělo žádat mnohem strategičtěji, aby jednotlivé projekty na sebe navazovaly a doplňovaly se. Pro náš region je klíčová také dostavba jaderné elektrárny Dukovany, závisí na tom desítky tisíc pracovních míst. To musíte vyjednat v jednotlivých evropských institucích.

Kdybyste se do parlamentu dostal, co byste tam chtěl prosadit?

Obecně si myslím, že bychom k Evropě měli přistupovat podle našeho hesla „Evropa jsme my, ne oni“. U všech jednání a důležitých rozhodnutí je úředník, je tam ministr a někdy i premiér. Je důležité, abychom tam mluvili jednotným hlasem. 

Lze to vůbec ovlivnit z Evropského parlamentu?

Ano. Jako poslanec byste měl postupovat koordinovaně se zástupci České republiky. Evropský parlament má dnes v legislativním procesu daleko větší sílu. Poslanec koordinuje svůj postoj se zástupci České republiky, diskutuje jej s kolegy z jiných zemí, a pokud je v nějaké silné frakci, může věci zásadně ovlivnit.

Co pro Vás znamená Evropa?

Pro nás Čechy znamenala Evropa dlouhou dobu svobodu, místo, kam jsme se chtěli vrátit. Pak jsme vstoupili do Evropské unie a pro hodně lidi najednou znamená nějaký bruselský diktát. Evropa je ale šance ke spolupráci, hledání společných řešení a vzájemné podpoře. Evropa je kontinent rozmanitých států, kultur a národností. A zároveň je Evropa v celosvětovém měřítku prostor naděje symbolizující snahu o kulturní sounáležitost a spolupráci.

„Nabízím svoji dobrovolnou deportaci do Bruselu“

Šádí Shanaáh byl doposud spíše analytikem než politikem a také je to znát. Na každou otázku hledá co nejpřesnější odpověď. Než dospěje ke konečnému názoru, diskutuje sám se sebou a argumenty pro a proti nahlas zvažuje. Politickou zkušenost momentálně sbírá ve volební kampani do Evropského parlamentu, kam kandiduje z pátého místa na kandidátce Strany zelených. Na náměstích zve lidi k diskuzi do mobilního zeleného obýváku, rozdává letáky a na internetu bojuje proti xenofobním náladám v české společnosti. Narodil se v Praze, ale do školy chodil v palestinském uprchlickém táboře v jordánském Ibridu – s otcem, který sem byl povolán k nástupu na povinnou vojenskou službu, totiž do Jordánska odcestovala celá rodina. A když později s maminkou přijel do Československa k prvním svobodným volbám, vypukla válka v Zálivu a rodina zde už zůstala. Shanaáh je dnes zároveň i jakýsi veřejný obhájce muslimů v Česku.

Pane Shanaáhu, proč se chcete stát prvním zeleným Čechem v Evropském parlamentu, jak píšete na facebooku?

To je taková hříčka s mým jménem, které nezní česky. Zdůraznil jsem tam slovo Čech. Chci tím v podstatě odpovědět na antiimigrantskou a antimuslimskou kampaň, kterou vede například Úsvit. Chtěl jsem dát najevo, že i člověk, který se jmenuje Šádí Shanaáh, může být Čechem a může zastupovat Česko v Evropském parlamentu.

Kde se bere islamofobie v zemi, která má mizivý podíl muslimského obyvatelstva?

Tahle otázka už se mnou nějaký ten rok žije, protože jsem se dostal do pozice jakéhosi obhájce muslimů. Já sám jsem se do téhle role stavět nechtěl, v podstatě to na mě spadlo.

Vy jste muslim?

Jsem věřící, ale přijde mi, že mezi monoteistickými náboženstvími vlastně není tak velký rozdíl. Základní hodnoty jako solidarita a mezilidská blízkost je obsažena všude. To má sociologické základy, protože víra učí lidi, aby spolu žili v míru a nepozabíjeli se. Moje maminka se nechala pokřtít, moje manželka je pravoslavná, a přestože osobně nejsem nábožensky aktivní ani nechodím do mešity, dostal jsem se do role člověka, který se vyjadřuje k islámu a muslimům.

Co tedy říkáte na současné islamofobní nálady?

Paradoxně mi přijde, že je to jedno z hlavních témat evropské kampaně. Vedle témat jako euro, fondy a obecné věci se z ničeho nic vynořila migrace a muslimové. Když se na to podívám jako politický analytik, tak je to pochopitelný vývoj. Politici kapitalizují podvědomý strach, který bezpochyby ve společnosti existuje. Politici se podívali na voličské segmenty a řekli si, že u nás tento segment ještě nikdo pořádně nevyužil podobným způsobem jako le-penovci ve Francii nebo Jobbik v Maďarsku. Vykalkulovali si, že takové postoje mohou přinést třeba 5 až 10 procent hlasů. Díky mediím se k lidem dostávají spektakulární obrázky problémů v západní Evropě, které jsou spojovány s islámem – třeba hořící auta na předměstích. I v lidech, kteří nejsou apriori xenofobní nebo protimuslimští, se vynořují podvědomé obavy. Pravě s tímto relativně normální segmentem společnosti musí stát pracovat a podávat mu věci komplexně. Politici musí tyto vášně spíš tlumit než rozdmýchávat.

Jak?

Důležité je vracet debatu k lidské individualitě. Existují různé definice islamofobie a jeden z jejích příznaků je víra, že islám je absolutně jednotné, kompaktní a neměnné náboženství a že  se dá nějakým způsobem objektivně definovat, kdo je to muslim.

Setkáváte se během kampaně se s islamofobií osobně?

Nejvíc na virtuální rovině. Na Facebooku o mě mluví jako o vrahu dětí a páté koloně. Nejvíc takových komentářů se nese v duchu, že rozvracím českou společnost pomocí nějakého multikulti, abych postupně přispěl k islamizaci Evropy. Zatím jsou tyto skupiny aktivní spíše na virtuální úrovni. V reakci na letáky, kde si dělám srandu z okamurovské kampaně, mi psali, že jsem zrádce, jako byli henleinovci, a radí mi nezapomínat, co se s nimi stalo. Pak dostávám anonymní emaily se lhůtami pro dobrovolné opuštění České republiky, jinak prý budu deportován. Pokaždé čekám, co se stane, až lhůta vyprší. Není to příjemný pocit. V rámci kampaně jsem nabídl dobrovolnou deportaci do Bruselu – voliči k tomu mohou přispět i nenásilně.

Co byste v Bruselu chtěl prosadit?

Chtěl bych být ve výboru pro zahraniční vztahy, ten má podvýbory, například pro obranu. To jsou věci, které mě hodně zajímají a kde má parlament zatím minimální pravomoci. Jedná se o oblast, kde se spousta věcí teprve rodí, a je dobré u toho být. A speciálně by tam měl být někdo zelený – někdo, kdo cítí, že u témat jako obranná politika je důležité posilovat i jejich civilní charakter. Věci by se měly řešit komplexně. Například v rozvojové politice zjišťujeme, že si s jinými politikami protiřečí. Dáváme na jedné straně velké peníze do rozvojových zemí a na druhou stranu jim bereme hodně peněz – reálných i potencionálních – tím, že nastavení naší obchodní a zemědělské politiky je znevýhodňuje. Celkově to nedává smysl. Rozvojová politika se musí sladit i s bezpečnostní a energetickou politikou. Klimatické změny přispívají a budou stále více přispívat k růstu migrace a my už jen proto máme povinnost být solidární, protože jsme k těm změnám přispěli víc než rozvojové země. Mně imponovalo na zelených vždy to, že chápali potřebu řešit kořeny problémů, a ne až jejich symptomy. Vystavění zdi kolem Evropy a vyhazování uprchlíků není řešením příčin jejich migrace.

Teď se všude mluví o imigračních kvótách pro azylanty v jižních zemích. Co na to říkáte?

Nevím, kde se tento argument o konkrétním počtu lidí, které musíme přijmout, vůbec vzal. Nemyslím si, že by Evropská komise uvažovala o kvótách. Jediné, co se zvažuje, je reforma migrační politiky a že by bylo fér, kdyby azylanti mohli žádat o azyl v zemi, kterou si vyberou, a ne jen ve vstupní zemi. Potom ale každá země na základě své azylové politiky rozhoduje. Je to fér vůči zemím na hranicích Unie a zároveň je to základ solidarity s lidmi, kterým hrozí politické nebo jiné pronásledování v jejich zemích původu.

Poslední otázka, co pro Vás znamená Evropa?

Evropu nevnímám teritoriálně, spíš jako určitou myšlenku, na kterou je nabalena obrovská historická zkušenost. Snaha o hledání evropské identity v tom smyslu, že se vymezíme vůči jiným identitám, není úplně šťastná. Nemusíme přece říkat, že Evropa končí tam, kde začíná ne-Evropa – tam, kde žijí barbaři. Evropa nemusí ani ležet v Evropě. Nejdůležitější je pro mě myšlenka jiného řešení konfliktů. Často se zapomíná, že Evropané jen za cenu obrovského krveprolévání a utrpení přišli na to, že asi nemá cenu zabíjet svého souseda jen proto, že je protestant, Francouz nebo Němec. Začali jsme spolu mluvit a řešit problémy kompromisně a konsenzuálně a na tom je založena Unie. Kompromis a konsenzus, to je pro mě důležité.

„Cítím povinnost, aby se Vietnamci zapojili do společnosti“

Nguyen Cong Hung se usmívá v nekonečném proudu lidí, tramvají a hluku na pražském náměstí I. P. Pavlova. Pořád dokola opakuje jednu a tu samou větu: „Dobrý den, jste proti přijetí eura?“ Šestadvacetiletý rodák z Hanoje sbírá podpisy pro „Petici pro korunu“ – a to v rámci své kandidatury za ODS v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Nguyen, který v Česku žije od svých osmi let a momentálně studuje mezinárodní diplomacii, v rozhovoru vysvětluje, proč je na čase, aby Vietnamci vstoupili do české politiky, a proč nechce evropské imigrační kvóty.

Pane Nguyene, proč kandidujete za ODS do Evropského parlamentu?

Protože mě lídr kandidátky, pan Zahradil, oslovil. Vzhledem k tomu, že pan Zahradil je zároveň v Evropském parlamentu zpravodajem pro Vietnam, řekl jsem si, že do toho půjdu. Kandiduji, protože chci české společnosti ukázat, že my Vietnamci, především druhá generace, se cítíme být integrální součástí české společnosti. Krom toho, že máme státní občanství, cítím, že je naší povinností zapojit se do společnosti – politicky i sociálně.

Proč ale zrovna do Evropského parlamentu, vždyť byste se mohl angažovat na národní úrovni.

Protože volby do Evropského parlamentu jsou nejbližšími volbami, které tady v Čechách jsou.

Co byste chtěl jako europoslanec prosadit?

Chtěl bych zdůraznit, že pro mě je to pouze symbolická účast.

Takže Vy nechcete být zvolen?

Samozřejmě tam jsou lepší kandidáti, například pan Zahradil, paní Zamrazilová nebo pan Tošenovský. Já bych chtěl hlavně ukázat, že my Vietnamci se tady chceme usadit. Chci také ukázat Vietnamcům, že máme nějakou povinnost vůči České republice. Jelikož tady vyrůstáme od malička, měli bychom pro ni také něco udělat. Za ODS nicméně kandiduji proto, že se mi její volební program líbí. Hlavně bod o nepřijetí eura. Nechceme, aby se v České republice zavedlo euro, protože to má strašné dopady na občany i na ekonomiku.

Kdybyste se dostal do Evropského parlamentu, co byste tam chtěl prosadit? Máte nějaký bod z programu ODS, za který byste chtěl bojovat pro české občany?

Byl jsem nedávno ve Štrasburku, v Evropském parlamentu, a zdá se mi, že se tam vyhazují peníze daňových poplatníků z okna, vůbec se tam nešetří. Určitě bych chtěl prosadit snížení rozpočtu Evropské unie a hlavně Evropského parlamentu.

Nemáte pocit, že jste v kampani ODS pouhou marketingovou figurkou, jejíž kandidatura má vyvolat nějakou publicitu?

Nemám. Oni mě berou jako normálního občana České republiky a nemyslím si, že by mě nějak využívali. Dělám to z vlastního přesvědčení. Podporuji volební program ODS.

Myslíte si, že imigranti představují hrozbu pro Českou republiku?

To si nemyslím.

Z programu ODS to ale tak vyznívá. V kapitole „Nepodpoříme imigrační kvóty“ stojí, cituji: „Migrace nesmí vést k tomu, aby vznikala ghetta v podobě městských enkláv přistěhovalců, narůstalo kulturně-civilizační napětí, nebo dokonce docházelo k násilí.“

To je myšleno z hlediska imigračních kvót. Nechceme, aby například z Itálie byli přestěhováni imigranti na základě nějakých kvót. Každý stát si to musí řešit sám – aby nedošlo k potížím, musí umět tyto skupiny dobře integrovat.

Evropa je založena na principu solidarity. Jiné státy mají nápor imigrace vyšší než Česká republika...

Existuje přece vízová politika.

Která je v tom českém případě celkem restriktivní, například pro Vietnamce je v současnosti hodně těžké se sem vůbec dostat.

Já bych preferoval, aby se sem stěhovali ti, kteří mají dobré vzdělání, aby sem nepřicházeli lidé, kteří žádné vzdělání nemají. To je velká zátěž pro ekonomiku a rozpočet.

Dostali by se sem za takových podmínek Vaši rodiče?

Teď asi ne. Ale beru to především z toho hlediska, že hodně mladých Vietnamců nebo prostě vzdělaných lidí z různých částí světa nemá práci. Mohli by se sem nastěhovat a určitě nějak ekonomicky podpořit Českou republiku a Evropu. Protože Evropa z demografického hlediska imigraci potřebuje.

Co pro Vás Evropa vlastně znamená?

Evropu chápu jako kolébku kultury. A pro mě osobně Evropa znamená vzdělání a symbol nového začátku.

Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.