Inspirativní projekt: Podpora zaměstnanosti mladých belgických migrantů Duo for a Job

Podstatná část belgické populace má zkušenost s migrací. Podle odhadů zveřejněných v roce 2012 tvořili obyvatelé, kteří se narodili v zahraničí, nebo se tam alespoň narodili jejich rodiče, zhruba čtvrtinu celkové populace. Kulturní rozmanitost společnosti však ale sama automaticky nezajišťuje úspěch integrace všech nových i déle v Belgii žijících migrantů.

I když se v Belgii pohybuje nezaměstnanost okolo 7 procent, mezi mladými lidmi neevropského původu dosahuje zhruba dvojnásobné výše. Ve velkých městech je situace ještě horší. V Bruselu je nezaměstnaných 26 procent mladých lidí a v Antverpách 27 procent. Ještě nižší je pak zaměstnanost u specifické skupiny migrantů, tedy uprchlíků a žadatelů o azyl. Podle údajů bruselského úřadu práce Actiris z roku 2017 bylo v belgickém hlavním městě zaměstnáno jen 31 procent registrovaných uprchlíků a osob s přidělenou ochranou.

Integrace na trh práce je v Belgii ztížena nejen neznalostí jazyka či nedostatečnou kvalifikací migrantů, ale i roztříštěnými kompetencemi mezi regionálními a federálními úřady a byrokratickou složitostí jednotlivých procedur. Například bruselský úřad práce Actiris nemá uzavřenu smlouvu o spolupráci s federálními úřady pro integraci žadatelů o azyl na pracovní trh. Podle odborné studie o účasti uprchlíků a žadatelů o azyl na trhu práce z roku 2019 neexistuje v Bruselu žádná instituce zřizovaná státem či samosprávou, která by se zaměstnaností těchto skupin zabývala. Stejně jako ostatní nezaměstnaní se mohou tito migranti obracet na regionální agenturu Actiris, městská centra zaměstnanosti, integrační centra či sociální centra.

V roce 2012 se dva přátelé ze zkušeností z humanitárních organizací a práce v HR rozhodli, že problém vysoké nezaměstnanosti mezi mladými neevropského původu zkusí řešit zároveň s problémem nízké aktivity lidí ve věkové skupině 55-64 let. Vytvořili proto projekt Duo for a Job, v němž od roku 2013 poskytují školení Belgičanům v předdůchodovém věku. Školení je zaměřeno na předávání pracovních a kariérních zkušeností (mentoring) migrantům ve věku 18-30 let.

Na počátku byli do projektu vybíráni pouze migranti bez belgického občanství ve věku 18 až 30 let, přičemž migranti tvořili do roku 2014 na 40 procent všech mentorovaných. V následujících letech byl záběr projektu rozšířen i o mladé, kteří již získali belgické občanství, ale narodili se v zahraničí. Organizace provádí s mentorovanými úvodní informační setkání a osobní pohovor, po němž je jim vybrán vhodný mentor.

Jako mentoři do projektu dobrovolně nastupují Belgičané ve věku nad 50 let, kteří mají pracovní zkušenosti. Nemusí přitom být nezbytně zaměstnaní právě v době, kdy se projektu účastní. Poté, co je jim poskytnuto úvodní školení, setkávají se mentoři s vybranými migrantem či migrantkou na dvě až tři hodiny v týdnu po dobu šesti měsíců. Mentoři se snaží pomoci svým svěřencům při přípravě jejich projektu, či při hledání zaměstnání. Vysvětlují jim, jak se chovat na pohovoru, co mohou očekávat za otázky a jaké znalosti či kulturní dovednosti po nich budou vyžadovány. Tím, že sdílejí své zkušenosti a kontakty pomáhají mladým migrantům zvýšit šanci, že na pracovním trhu obstojí. Na závěr půlročního setkávání je provedena evaluace za účasti pracovníků projektu.

Výroční zpráva projektu za rok 2018 konstatuje, že se za pět let trvání projektu podařilo vytvořit přes 1500 dvojic složených z mladého migranta či migrantky a Belgičana či Belgičanky v předdůchodovém věku. Jejich poradenství a předávání zkušeností podle ní umožnilo 54 procentům mentorovaných migrantů najít zaměstnání a dalším 19 procentům získat zácvik či pracovní školení. Do současnosti bylo podle webové stránky organizace k červenci 2019 vyškoleno 834 mentorů z řad Belgičanů v předdůchodovém věku. Ti vytvořili celkem 2000 dvojic se svými protějšky z řad mladých migrantů.

Zkušenosti z realizace projektu shrnuli jeho zaměstnanci a dobrovolníci do zvláštní zprávy, kterou nazvali Mentoring: cesta k sociálnímu a profesnímu začlenění mladých lidí z migrační zkušeností. Tato zpráva nejen popisuje výsledky a přibližuje pohled samotných migrantů na realizovaný projekt, ale přináší i sadu doporučení pro státní instituce. Podle zprávy měli tři čtvrtiny z dosavadních účastníků projektů z řad migrantů jiné než belgické občanství, čtvrtina byli Belgičané narození v zahraničí. Většině migrantů bylo během účasti v projektu mezi 25 a 30 lety a téměř polovina žila v Belgii 5 a více let, čtvrtina 1 až 3 roky a méně než desetina kratší dobu než rok. Většina pocházela z Afriky a asi čtvrtina z Asie. Téměř 40 procent z nich nemělo zdroj příjmu nebo žilo z pomoci rodiny. Pětina dostávala podporu v nezaměstnanosti. 30 procent mělo alespoň jedno dítě. Desetina migrantů měla příjem z oficiální či neoficiální práce. Migranti si v průzkumu organizace stěžovali zejména na problém s jazykovou bariérou, nedostatkem profesionálních zkušeností a diskriminaci.

Organizace během dosavadní praxe zjistila, že se migranti potýkají například s problémem získat trvalé bydliště, které je podmínkou pro sociální podporu, registraci a povolení k pobytu. Majitelé bytů jim ho totiž nechtějí potvrzovat, pokud nemají větší finanční prostředky. I po zajištění ubytování trvá registrace migrantů delší dobu. Trh práce se pak vyznačuje tím, že na migranty často zbývají jen nejistá či dočasná pracovní místa, a migranti často nejsou splnit jazykové požadavky či vyšší požadavky na kvalifikaci spojené se změnami v ekonomice. Byrokratické postupy spojené s hledáním zaměstnání jsou pro migranty často příliš složité a ti jsou buď zahlcováni nepotřebnými informacemi a nedostává se jim těch užitečných. Informace jsou často nabízeny jen v holandštině či francouzštině a instituce málo využívají tlumočníků či kulturní mediátorů.

Přesvědčivé údaje o úspěšnosti projektu je organizace schopna poskytnout především proto, že sbírá kvantitativní i kvalitativní data o své efektivitě již od svého založení v roce 2013. Kromě dat samotné organizace však úspěšnost intervence ověřily i externí studie Bruselské observatoře zaměstnanosti (L´Observatoire bruxellois de l´Emploi) a univerzity v Lutychu. Ty potvrdily výrazně lepší integraci účastníků programu ve srovnání s kontrolní skupinou. Evaluace prováděné samotnou organizací na konci programů ukázaly, že má pozitivní vliv nejen na zaměstnanost, ale i na sebedůvěru a samostatnost účastníků, získávají lepší představu o své budoucí kariéře, znalosti z oboru a poznatky o nové kultuře a jazyku. Rozšiřují si také svoje sítě sociálních a profesionálních kontaktů.

Studie o účasti uprchlíků a žadatelů o azyl na trhu práce z roku 2019 upozorňuje ještě na další inovativní aspekt projektu Duo for a Job. Ten se týká zvoleného způsobu financování, kdy organizace jako první v Evropské unii využila takzvané Social Impact Bonds (dluhopisy sociálního dopadu - SIB). SIB jsou vydávány na základě smlouvy s veřejným sektorem, podle níž investoři zaplatí za sociální programy, které vedou k úsporám veřejného sektoru. V roce 2016 zajišťovaly dary v rámci tohoto přístupu více než polovinu financování projektu a veřejné dotace pak 15 procent. Analýza v rámci zavádění Social Impact Bonds pak ukázala, že investice do tohoto způsobu mentoringu šetří v krátkodobém horizontu státní prostředky a přispívají ke vzdělávání a sociální soudržnosti.

Projekt získal řadu mezinárodních cen a uznání, včetně ocenění za rozvoj občanské společnosti z roku 2017 udělovaném Evropským hospodářským a sociálním výborem. O úspěšnosti tohoto projektu svědčí také skutečnost, že v roce 2019 má být jeho působnost rozšířena i za hranice Belgie do francouzské metropole Paříže.

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.