Inspirativní projekt: Místa setkávání se švédskými úřady (Mötesplatser)

Švédsko se v minulých desetiletích vyznačovalo velmi vstřícnými politikami vůči migrantům. Ty se odrazily i ve vysokém počtu žádostí o azyl. Vrcholu přistěhovalectví dosáhlo v roce 2015, kdy vláda přijala celkem 162 877 žádostí o azyl. Po dočasném zpřísnění imigračních politik po roce 2015, včetně posílení pohraničních kontrol a přijetí legislativních změn, které ztížily získání povolení k pobytu a sjednocování rodin žadatelů o azyl, došlo v posledních letech k poklesu nárůstu počtu migrantů. I tak ovšem v roce 2018 získalo v zemi azyl na 11 tisíc žadatelů, především ze Sýrie a Afghánistánu. Dalších 5 200 mladých žadatelů získalo v roce 2018 povolení k pobytu za účelem dokončení středoškolského studia, a to i v případech, že byla jejich žádost o azyl zamítnuta.

Vysoké počty úspěšných žadatelů o azyl a jiných migrantů, kterým bylo uděleno povolení k pobytu okolo roku 2015, značně zatížily švédský administrativní systém, který se do velké míry podílí na praktických otázkách integrace migrantů. Povinnosti, které po obdržení povolení k pobytu museli nově příchozí vyřídit na nejrůznějších švédských úřadech, byly pro mnoho migrantů obtížné a nesrozumitelné.

Migranti s nově vydaným povolením k pobytu totiž museli v krátkém čase obejít celou řadu státních a místních institucí a získat různá povolení a potvrzení. Poté, co lidé získali povolení k pobytu od Švédské rady pro migraci, se museli po příjezdu do místa určeného bydliště hlásit u daňové správy, která jim vydala osobní identifikační číslo. Pak museli nově příchozí zajít na místní pobočku švédského Úřadu práce, která s nimi následně zahájila další integrační aktivity. Pokud migranti potřebovali sociální dávky, bylo třeba kontaktovat a poskytnout relevantní informace i pobočce švédské správy sociálního zabezpečení. V případě, že nově příchozí již dosáhl/a 65 let věku, musel/a dále požádat o starobní důchod ve švédské penzijní agentuře. Další potřebné schůzky se pak týkaly místní samosprávy, která vyřizuje záležitosti související s dětskou školní docházkou, péčí o děti či další finanční podporou. Předpokládalo se přitom, že lidé všechny tyto záležitosti vyřídí v průběhu tří či čtyř týdnů. To se ale ukázalo v řadě případů jako nerealistické.

Zúčastněné státní instituce i některé samosprávy se proto v roce 2015 rozhodly, že zkusí realizovat pilotní projekt, který by zjednodušil první setkání migrantů s byrokratickým prostředím. Ve čtyřech místech v zemi proto ustavili tzv. místa setkávání (Mötesplatser). Z počátku tohoto projektu šlo především o to, že zástupci Švédské rady pro migraci pozvali žadatele o pobytové oprávnění na schůzku, na níž jim oznámili výsledek řízení (ne/udělení povolení k pobytu) a zároveň se migranti mohli na stejném místě a ve stejný den potkat a vyřídit vše potřebné s úředníky dalších institucí, které hrají roli v jeho integraci.

Protože se pilotní projekt osvědčil, rozhodla vláda v roce 2016 o tom, že má být významně rozšířen. Pověřila dosud spolupracující instituce (Švédskou radu pro migraci, daňovou správu, švédskou správu sociálního zabezpečení, švédský Úřad práce, penzijní agenturu a Švédský svaz obcí a krajů – SKL), aby zjednodušily proces setkávání a podávání informací nově přistěhovalým na celostátní úrovni. Do ledna 2017 byla zřízena místa setkávání v 27 lokalitách a do spolupráce národních a místních institucí v procesu přijímání migrantů se zapojilo na 500 státních úředníků a 100 zástupců místních institucí. V roce 2017 tak mělo možnost využít tohoto zjednodušeného procesu 12 525 migrantů a v roce 2018 to bylo 11 446 migrantů. Bylo tak dosaženo vládního cíle, který stanovoval, že touto zjednodušenou procedurou má projít nejméně polovina všech migrantů, kteří čerstvě získali povolení k pobytu.

S koncem roku 2017 muselo dojít k určitým úpravám v projektu. Jak poklesl počet žadatelů o azyl a také počet udělených povolení k pobytu, poklesly i požadavky na osobní přítomnost zástupců některých institucí na místech setkávání. Praxe se tak v různých městech začala více přizpůsobovat aktuálním místním potřebám a požadavkům. Zástupci některých státních institucí se na místech setkávání zdrželi jen po nezbytně nutnou dobu, nikoliv po celý den a místa setkávání začala být zřizována flexibilněji. Migranti z měst, kde trvalá místa setkávání zřízena nebyla, byli zváni na geograficky nejbližší místa setkávání. Zde získávali kontakty na úředníky z obcí, pod které spadali. V některých případech byly také ustaveny mobilní týmy. Úředníci z několika různých institucí se společně vypravili do města, kde nebyla zřízena pravidelná místa setkávání. Zde byla na městském úřadu určena místnost, kam byli pozváni nově příchozí migranti, aby si s úředníky vyřídili své záležitosti. Mobilní týmy se ovšem příliš neosvědčily, protože dokázaly obsloužit příliš málo migrantů a znamenaly příliš velkou časovou zátěž pro úředníky. Jako obtížné se ukázaly i pokusy o zřízení elektronických míst setkávání (tedy možnost vyřízení všech potřebných dokumentů a registrací z jednoho místa online). Důvodem byla nejen nízká kompatibilita systémů různých institucí, ale také legislativní omezení, vztahující se k jednotlivým agendám.

Naopak se osvědčily některé nově zavedené administrativní postupy. Všechny instituce začaly využívat jednotný formát pozvánek na schůzky a o přípravě setkání s jednotlivými migranty se instituce domlouvaly mezi sebou. Pozvánka obsahovala čas a místo schůzky a informaci o tom, jaké dokumenty si mají nově příchozí vzít s sebou. Zároveň v ní bylo i uvedeno, které instituce budou na schůzce zastoupeny. V příloze pozvánky bylo uvedeno, jaký bude obsah setkání. Informační příloha ve švédštině byla přeložena i do angličtiny, arabštiny, darí, somálštiny a tigrinštiny.

V mnoha případech úředníci využívali také kontrolní seznamy potřebných dokumentů a úkonů, které si migrant nosí s sebou. V případě, že s tím migrant souhlasil, mohli úředníci do seznamu nahlédnout a zjistit, které úkony již zástupci jiných institucí v procesu přijímání migranta učinili. Využívání papírových kontrolních seznamů se osvědčilo, ale pokus Inovačního centra při Úřadu práce o zavedení online seznamu nebyl z důvodů právních, ekonomických a technologických potíží zaveden do praxe.

Na konci roku 2018 uplynul vládou stanovený termín realizace projektu a zúčastněné instituce vypracovaly podrobnou závěrečnou zprávu. Ta shrnovala jak údaje poskytnuté od jednotlivých realizátorů, tak i výsledky zvláštních šetření a průzkumů. Z údajů státních institucí se podařilo identifikovat celkový počet udělených povolení k pobytu i počty migrantů, kterým bylo poskytnuto zjednodušené řízení prostřednictvím míst setkávání. Problém byl ovšem s tím, jak určit efektivitu uvedených opatření. Na základě průzkumu mezi realizátory bylo například zjištěno, že zkušenější úředníci mají lepší výsledky při zavádění nového postupu než ti méně zkušení. Průzkum také dokázal, že se zvýšilo povědomí úředníků o tom, co všechno proces integrace nových migrantů zahrnuje.

Průběžné zprávy realizátorů z roku 2018 ukázaly, že účastněné instituce byly schopny na místní úrovni přizpůsobit svou spolupráci podle potřeby, vzájemně se informovat o svých postupech a aktivitách a vyměňovat si zkušenosti s tím, jaké způsoby komunikace volit v různých situacích a kontextech. Problémem ale v některých místech byla skutečnost, že různé instituce využívaly při práci s migranty různých tlumočníků, jejichž způsob či kvalita překladu se lišily.

Kromě zpráv od realizátorů zahrnula závěrečná zpráva o projektu i výsledky průzkumu mezi samotnými migranty. Průzkum zahrnoval hloubkové rozhovory s 23 migranty, kteří se zúčastnili projektu. Dotazovaní si pochvalovali skutečnost, že mohli potkat všechny důležité úředníky na jednom místě, získali přehled nad procesem přijímání a pocit bezpečí. Pro některé z nich byl ovšem problém zpracovat všechny informace, které dostali na jednom místě. To se týkalo především méně vzdělaných migrantů, kteří neměli takové zkušenosti se získáváním většího množství informací naráz. Migranti si také často stěžovali na kvalitu tlumočníků.

Závěrečná zpráva ve svém shrnutí konstatuje, že v době velkého zatížení systému integrace migrantů projekt pomohl zefektivnit práci jednotlivých institucí a šetřit zdroje a čas prostřednictvím podávání informací ve skupinách a koncentrovaným způsobem. Zároveň však tento přístup přináší i některé zvýšené nároky na kvalitu tlumočnických služeb a srozumitelnost podávaných informací. Zároveň zpráva potvrdila společný zájem zapojených institucí na pokračování projektu, pro který již vláda na rok 2019 zajistila další financování. Vzhledem k pokračujícímu poklesu nově přidělených povolení k pobytu však mají být místa setkávání organizována jen tam, kde dochází k větší koncentraci migrantů.

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.