Inspirativní projekt: Nechci litovat

Téma migrace a integrace s sebou (nejen) v České republice přináší záplavu vyhrocených emocí a jimi podbarvených názorů. Účinně podporovat toleranci a hájení lidských práv je ve veřejném prostoru neobyčejně náročné. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) si tak vytyčila nelehký cíl, nicméně cesta kampaně přes sociální sítě se podle všeho ukázala být schůdná.

„Nechci litovat, že jsem nehájil lidská práva. Nechci litovat, že jsem nepodpořil toleranci ve společnosti. Nechci litovat, že jsem nebyl solidární.“ Těmito větami se kampaň na podzim 2018 rozbíhala. Následovaly rozhovory a videa s příběhy lidí, kteří přímo či nepřímo vyzývají k odmítnutí nenávisti ve prospěch lidskosti. A získaly oprávněnou pozornost.

Projekt Nechci litovat reagoval především na stále častější nenávistné projevy vůči skupinám obyvatelstva na základě barvy pleti, příslušnosti k určité sociální či etnické skupině, národnosti, sexuální orientace či genderu. OPU se skrze něj rozhodla ukázat, že i v české společnosti stále žije mnoho lidí, kteří se za solidaritu a otevřenost k ostatním nebojí veřejně postavit, a tím také poskytnout podporu všem, kteří smýšlejí podobně, ale cítí se svým názorem osamoceni. V tomto směru bylo důležité zapojení známých a jinak úspěšných osobností, které ke kampani přitáhly také mediální pozornost. Vlastní kampaň byla vedena pozitivně a nekonfliktně, přestože u příspěvků na sociálních sítích se určitý počet velmi kritických až nenávistných komentářů „nevyhnutelně“ (vzhledem k třaskavosti tématu) objevuje.

Kampaň byla spuštěna v listopadu 2018, kdy byla zveřejněna první videa. Postupně byly publikovány další příspěvky. Rozhovory v psané formě vycházely také na blogu OPU (ukázky příspěvků k nahlédnutí ZDE), klíčovou roli však hrály sociální sítě Facebook (ukázka příspěvku k nahlédnutí ZDE) a Instagram (ukázka příspěvku k nahlédnutí ZDE), jejichž sledovanost v průběhu kampaně výrazně stoupla. Pozornost přilákala vystoupení známých umělců či žurnalistů (v prvních týdnech kampaně například herečka Martha Issová, o jejíž účasti referovaly např. Parlamentní listy), ale také zajímavé osudy veřejnosti dosud neznámých cizinců žijících mezi námi. Právě silné příběhy konkrétních lidí dokážou nejúčinněji překlenout bariéry předsudků tak, aby se z anonymní masy „migrantů“ stala skupina lidí[1]. Síla příběhu se zřetelně projevila i v některých komentářích zpravidla ve smyslu: „Migranty rád nemám, ale tohoto člověka vnímám pozitivně, mluví česky, chová se slušně… “. Vzhledem k silné vazbě kampaně na sociální sítě byly zveřejňované příběhy a vystoupení spíše od lidí mladšího a středního věku (přibližně od 20 do 40 let, s nimiž se mohou uživatelé sociálních sítí snáze identifikovat) z různých zemí původu: kromě Čechů, jimž situace menšin není lhostejná, své příběhy vyprávěli Vietnamci, Syřané, Ukrajinka či Běloruska. V jednom případě se jednalo o cizince homosexuální orientace, který dokázal porovnat pozici této menšiny ve své vlasti a v ČR. Jejich zkušenosti a různé úhly pohledu na českou společnost tak obsahují pestrou škálu podnětů a zjištění.

Kampaň založená na prezentaci příběhů a názorů na podporu solidarity a otevřenosti na jaře 2019 postupně přešla do fáze věnované tématu voleb do Evropského parlamentu. V krátkých příspěvcích opět vystoupili jak Češi, tak migranti. Vyzývali k účasti ve volbách a informovali ty migranty žijící v ČR, kteří mají právo volit do Evropského parlamentu, že tato možnost existuje a měli by ji využít, protože řada migrantů o možnosti volit neví nebo jí nevyužívají[2]. Závěrečná fáze kampaně Nechci litovat byla/je zaměřena na získání finanční pomoci pro zachování chodu denního stacionáře pro seniory Heřmánkový dům, který OPU provozuje v Gruzii.    

Dle organizátorů se v průběhu kampaně rapidně zvýšil počet odběratelů videí na sociálních sítích, což svědčí o tom, že příspěvky vyvolaly skutečný zájem. Za úspěch je možné považovat i zapojení veřejně známých osobností a jejich podporu. Jejich účast sama o sobě nepochybně výrazným způsobem přispěla k propagaci kampaně.    

Kampaň Nechci litovat, resp. její závěrečná fáze na záchranu gruzínského centra pro seniory, zatím stále probíhá (září 2019). Již nyní je však možné říci, že jde o projekt hodný pozornosti, a to především kvůli ohlasu, který zaznamenal na sociálních sítích. Skutečný dopad kampaně Nechci litovat na společenskou atmosféru měřit zřejmě nelze, nicméně lze se oprávněně domnívat, že se projektu podařily dvě důležité věci. První z nich je rozšíření povědomí o reálných osudech jednotlivých migrantů, kdy je čtenář/divák  přímo konfrontován s životním příběhem konkrétního člověka, v lecčems se s ním může identifikovat, a je pak méně náchylný vidět ho jako součást bezejmenné (a děsivé) masy migrantů. Druhý bodem je rozšíření sdělení, že uvažovat ve smyslu solidarity a otevřenosti vůči ostatním a zasazovat se o dodržování lidských práv je vlastní mnoha našim spoluobčanům, a to přesto, že dnes se tento přístup, jak je patrné i z množství rozhněvaných komentářů ke kampani, rozhodně nesetkává s bezvýhradným přijetím.   

Poznámka:
Kampaň Nechci litovat vznikla v rámci Building Social Base and Embeddedness Program za podpory Open Society Initiative for Europe (OSIFE).

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.