Analýza opatření ministerstva vnitra k průmyslovým zónám a zahraniční pracovní migraci

1. Občané EU a ostatní zahraniční pracovníci se zobecňují jako hrozba pro bezpečnost a veřejný pořádek. V „Opatření k řešení bezpečnosti a veřejného pořádku v průmyslových zónách a jejich okolí v souvislosti se zvýšeným zaměstnáváním cizinců“ (část III.; dále jen „Opatření k řešení bezpečnosti“), které vzala na vědomí vláda usnesením č. 162 ze dne 27. února 2017, se o jejich trávení volného času píše následujícím způsobem: „většinou jen popíjejí alkohol …, navštěvují herny, ruší noční klid a veřejný pořádek“. Cílem dělníků je přitom udržet si práci a příliš na sebe neupozorňovat. Navíc jsou z dlouhých směn – často dvanáctihodinových – unavení a volného času mezi směnami mají málo[1]. Představa, že volný čas běžně tráví „pácháním přestupků“ neodpovídá skutečnosti. Nárůst přestupků souvisí především s celkovým růstem pracovní migrace a charakterem práce a života dělníků na ubytovnách.

2. Většina zaznamenaných přestupků ve vybraných lokalitách se v roce 2016 týkala dopravy: a) 65 % všech přestupků cizinců v Plzni Borech a Skvrňanech (celkem 13,5 % všech přestupků připadalo na cizince), b) 68 % všech přestupků cizinců v Rychnově n. Kněžnou, Solnici a Kvasinách (celkem 22 % všech přestupků připadalo na cizince).

3. Především v případě Kvasin, Solnic a Rychnova nad Kněžnou došlo k rychlému zvýšení počtu pracovníků a místních obyvatel. Vědělo se, že infrastruktura neodpovídá rozvoji místní průmyslové zóny[2]. Například nedostatečné kapacity na parkování a veřejné dopravy není možné dát za vinu zahraničním pracovníkům (viz pokuty za parkování na nevhodných místech[3]). Chybějící nabídka ubytování v místě vede k nabízení nekvalitního ubytování pracovníkům anebo jejich ubytovávání ve značných vzdálenostech od pracoviště.

4. Dokument Opatření k řešení bezpečnosti dává důraz pouze na policejní práci, chybí přitom sociální a terénní práce či role odborů a nevládních organizací. Řada organizací již působí v oblasti terénní práce se zahraničními pracovníky a specializuje se na porušování jejich pracovních práv anebo i případy obchodování s lidmi (např. Diakonie ČCE, La Strada ČR).

5. Jako demotivační pro potenciální zájemce o práci u policie se v Opatření k řešení bezpečnosti vnímají nízké platy příslušníků policie, přitom např. pracovníci inspekce práce mají nástupní plat pouze cca. 14 tis. Kč. Inspektoráty práce také nemají prostředky na tlumočníky, aby mohli snáze komunikovat se zahraničními pracovníky.

6. Tlak na vysokou míru flexibility, snižování nákladů a růst prekérní práce (nestandardní pracovně-právní vztahy s vysokou mírou nejistoty, nízkou ochranou práv zaměstnance a nízkým finančním ohodnocením) mají negativní dopady na zahraniční a místní pracovníky. Růst prekérní práce samozřejmě nesouvisí pouze s průmyslovými zónami a dotýká se všech pracovníků (např. většina agenturních pracovníků jsou čeští občané). Počty dohod o provedení práce vzrostly o téměř třetinu z 875 tis. v roce 2009 na 1280 tis. v roce 2013 a přidělených agenturních pracovníků ze 172 tis. v roce 2011 na 255 tis. v roce 2014[4]. V Opatření k řešení bezpečnosti absentuje pohled samotných pracovníků a důraz na dodržování pracovních práv. Jejich časté porušování např. ze strany agentur práce potvrzuje i inspektorát práce[5].

7. Občané EU pracující v průmyslových zónách se představují hlavně jako „cizinci“. Je to způsob, jak je u mobilních pracovníků v EU možné snižovat jejich práva[6]. V Opatření k řešení bezpečnosti se objevuje třicetkrát slovo cizinci a pouze sedmkrát sousloví občané EU. U občanů EU se navíc většinou jejich občanství EU zmiňuje v negativním světle ve smyslu sociálních a dalších práv, které je třeba omezit[7].

8. Přestože je tendence vyjadřovat se o občanech EU jako o „cizincích“, nemají přístup k hlavním integračním opatřením, ke kterým mají přístup občané ze zemí mimo EU. Jazykové kurzy a řada dalších sociálních a právních služeb (např. poskytovaných sítí center pro integraci cizinců, dále je CPIC) jim nejsou dostupné. Přitom v řadě zemí Evropské unie existují nízkoprahové jazykové kurzy, které jsou přístupné bez ohledu na občanství. Podle zkušeností NNO občané EU, kteří se obracejí na CPIC poskytující služby pouze občanům ze zemí mimo EU, vnímají jejich služby jako diskriminační.

9. V průmyslových zónách roste zaměstnávání zahraničních pracovníků ze zemí mimo EU. Zde je pro řadu aktérů výhodné (včetně státu, odborů, ale i cizinců), že se jedná většinou o kmenové zaměstnance. Na druhé straně je třeba zajistit, aby si tito pracovníci měli možnost svobodně změnit zaměstnavatele a též neukončovat pobyt ženám, které otěhotní během pracovního působení v ČR (např. neznemožňovat sloučení s rodinným příslušníkem).

10. Ministr vnitra se již poněkolikáté zúčastnil bezpečnostních kontrol zaměřených na „dodržování veřejného pořádku a kontrolu pobytu cizinců“. Naposledy v noci z pátku 3. března na sobotu 4. března 2017 proběhla v Plzni policejní akce „Bezpečné centrum“. Přítomnost ministra při rutinní práci policie přitahuje disproporční pozornost médií. Akce, která se konala 6. února 2017, byla dokonce uvedena přímo tiskovou konferencí. Výsledné mediální pokrytí těchto akcí tak přispívá ke vnímání migrace jako jevu, který je spojený s kriminalitou. Vykreslení kontrolovaných cizinců jako „zločinců“ je vidět i z fotografií využitých v médiích[8]. Není poté překvapivé, že obyvatelé Česka několikanásobně přeceňují kriminalitu cizinců; podle aktuálního výzkumu agentury Median se domnívají, že 29 procent trestné činnosti páchají cizinci[9].

Zpracoval Marek Čaněk, Multikulturní centrum Praha
7. března 2017