Vliv mezinárodní migrace na české hospodářství

Ptát se na míru vlivu nějakého fenoménu na hospodářství konkrétní země je vždy problematické. Je to dáno komplexností moderních ekonomik, které ovlivňují souběžně desítky často protikladných podnětů, takže vydělit z nich jeden specifický vliv a ten pak kvantifikovat, je téměř neproveditelné.

Určit ekonomické důsledky migrace lze v podstatě ve dvou rovinách. Jednak je možné pomoci si obecnými pravidly, která fungují v hypotetickém ideálním ekonomickém prostředí. Druhou cestou je použít konkrétní podmínky dané země a obecná pravidla na ně aplikovat.

V obecné rovině se při stanovení vlivu mezinárodní migrace na ekonomiku země nejčastěji hodnotí ovlivnění tří oblastí - hospodářského růstu, pracovních míst a zaměstnanosti a mezd.

V hypotetickém prostředí ideálního hospodářství vytváří migranti nová pracovní místa a podporují hospodářský růst prostě tím, že přijdou - větší počet lidí znamená větší potřebu potravin, více dopravních prostředků, více potenciálních zákazníků, tedy větší hospodářský růst. Při hodnocení vlivu migranta na hospodářství je nutné brát v úvahu také sledovaný časový úsek, protože míra ovlivnění se s časem mění. Okamžikem vstupu na hypotetický trh se migrant stává dočasnou přítěží. Tak jako malé dítě představuje pro rodinu v okamžiku narození v ekonomickém smyslu zátěž, je také migrant předtím, než si najde práci a vydělané peníze investuje do výrobků dalších účastníků trhu, zátěží. Postupem času se ale role migranta mění a tak jako je dospívající a dospělý člověk schopný zlepšit situaci rodiny, přispívá také migrant postupně k blahu společnosti svou prací a výdělkem.

Hodnocení vlivu migrantů na hospodářství a pracovní trh je ovšem diametrálně odlišné v hypotetickém prostředí ideálního trhu a v různě deformovaných trzích současného vyspělého světa. Vztah migrace a pracovních míst je v ideálním prostředí relativně jednoduchý. Migranti vytvářejí nová pracovní místa - ať už jde o zastání práce, kterou již domácí dělat nechtějí, nebo o činnosti vyplývající z většího počtu obyvatel. Dnešní ekonomiky ale nefungují ideálně, jednotlivá místa jsou navázána na nejrůznější formy zdanění a pojištění a rigidní, byť štědrý sociální systém. Tato deformace podporuje dojem, že počet pracovních míst je fixní, z čehož pak zase vyplývá, že více zájemců nutně zhoršuje situaci domácích.

Desítky let probíhá mezi odborníky diskuse, nakolik imigranti ovlivňují výši mezd v zemi. Negativní ovlivnění nastává proto, že cizinci jsou ochotni pracovat za méně peněz než domácí. To je ale zase výhodné pro zaměstnavatele, kteří ušetří na výrobě a zlepší konkurenceschopnost svých výrobků snížením jejich ceny, což je zase výhodné pro zákazníka. Navíc někdy není snížení mezd reálné, ale virtuální. Když deset lidí dostává stejnou mzdu a najednou přijde jedenáctý, který dostane o polovinu méně, budou na tom v průměru všichni okamžitě hůř. Ale ve skutečnosti na tom těch deset bude stále stejně, jenom ten jedenáctý dostane méně.

Obecná pravidla jsou jedna věc, jejich aplikace na konkrétní situaci, například českou ekonomiku, je zase něco zcela jiného. V zásadě neexistuje způsob, jak kvantifikovat vliv imigrantů na české hospodářství. Nejde o úkol nemožný, ale spíše těžko proveditelný. Bylo by nutné určit vliv černého trhu na hospodářství a určit podíl přistěhovalců na černém trhu. K tomu ale nemáme žádná data a prakticky žádný způsob jak je získat. Další možností je zkoumat vliv legálních migrantů na české hospodářství, ale i k tomu bychom potřebovali více informací, než máme k dispozici. V současné době je u nás asi 162 000 legálně pracujících cizinců, tedy asi tři procenta pracovní síly. Z toho by bylo možné na základě informací o pracovním zařazení a výši daňových odvodů cizinců stanovit část jejich ekonomického vlivu na naše hospodářství. Jenže řada dalších důležitých faktorů je velmi problematická vzhledem k národnostnímu složení cizinců pracujících u nás. Kolem 40% z nich tvoří Slováci, u nichž je méně pravděpodobné například investování do nemovitostí a dalších dlouhodobých strategií, takže jejich celkový dlouhodobý přínos hospodářství se relativizuje. Zároveň cizinci, kteří se zde neusazují, také posléze nevyužívají příspěvků do důchodového systému, na němž se podíleli během svého působení. To je sice pro domácí ekonomiku výhodné, ale opět to ztěžuje jakékoliv výpočty nebo odhady dlouhodobého vlivu cizinců na hospodářství.

Ovlivnění ekonomiky země v důsledku migrace je klíčovou otázkou. Ale v České republice, tak jako v jiných zemích, vlastně neexistuje způsob, jak získat data potřebná pro takovou kvantifikaci. Jakékoliv i orientační hodnocení by navíc platilo jenom pro oblast hospodářství. Odborníky v tomto ohledu může uklidnit snad jen vědomí, že v mnoha ohledech důležitější vliv přistěhovalectví na společnost se dá kvantifikovat ještě hůř.