Studie se zaměřuje na to, jakým způsobem se v českém tisku píše o uprchlících v zahraničí. V analyzovaných článcích se do velké míry zaměňují pojmy jako uprchlík, žadatel o azyl, přistěhovalec, imigrant. Důraz se klade na masovost uprchlictví, časté jsou metafory asociaciující přírodní živly až pohromy - „vlna“, „příliv“ atd. Konkrétní osoby vystupují z této masy se svými příběhy pouze zřídka. Pokud už je individuální příběh prezentován, bývá to často na pozadí jiného tématu či výrazné mediální události. Studie se také zabývá kontexty, ve kterých se o uprchlících nejčastěji píše: od nejhojněji zastoupené kategorie ilegální imigrace, přes válečné konflikty, environmentální katastrofy, migrační a azylovou politiku a až po nejméně zastoupenou kategorii života uprchlíků v exilu. Studie vznikla za finanční podpory Evropské unie (v rámci programu Transition Facility) a UNHCR.