Do roku 1999 spadaly všechny předpisy týkající se imigrační a azylové politiky v Evropské Unii do kompetencí jednotlivých členských státu. Po schválení Amsterodamské smlouvy bylo dohodnuto, že kompetence v azylové a imigrační politice přejdou na Evropské společenství. Na summitu v Tampere v říjnu 1999 a posléze na summitu v Laekenu v prosinci bylo dohodnuto, že v zemích Evropské unie je potřeba prosadit harmonizaci národních legislativ v oblasti povolování vstupu a pobytu občanů třetích zemí, a tak jim poskytnout podobná práva jako mají občané členských státu. Na základě Amsterodamské smlouvy získalo Evropské společenství kompetence v oblasti slučování rodin, přesto v této oblasti do září 2003 neexistovala žádná legislativa. Teprve 22. září 2003 byla schválena směrnice 2003/86/EC O právu na sloučení rodiny, která poprvé zahrnula oblast slučovaní rodin do jednoho dokumentu, a tak poskytla imigrantům a uprchlíkům podobná práva jako měli občané zemí Evropské unie od Amsterdamské smlouvy. Tato směrnice vstoupila v platnost 3. října 2003, kdy byla vytištěna v Oficiálním věstníku Evropské Unie.

Co přináší Směrnice 2003/86/EC?

Směrnice 2003/86/EC povoluje slučování rodin ve dvou případech. V první řadě povoluje slučování rodin v případech, kdy byl alespoň jednomu členovi rodiny udělen statut uprchlíka. Druhá situace, kdy může dojít ke sloučení rodiny, nastává v případě, kdy alespoň jeden člen rodiny pobývá legálně v jednom z členských států EU nejméně jeden rok a má velkou šanci dostat povolení k trvalému pobytu.

Práva, která lidé nabývají v důsledku sloučení rodiny, se však ve výše zmíněných případech liší. Pokud má rodinný příslušník za sebou alespoň rok legálního pobytu v členské zemi, může za ním do země přicestovat manžel/manželka a jeho děti (do určitého věku, kdy věkovou hranici určuje členský stát). V případech, kdy by sloučení zahrnovalo jiné členy rodiny, je rozhodnutí ponecháno jednotlivým členským státům.

Je-li rodinnému příslušníkovi přiznán statut uprchlíka, jeho práva se částečně liší. Je-li uprchlíkovi méně než 18 let, jeho rodiče automaticky dostávají povolení k pobytu.

Směrnice EU tedy nakazuje členským státům, že musí povolit slučování těchto rodinných příslušníků:

Ostatní příslušníci rodiny mohou získat povolení ke vstupu a k pobytu jen na základě individuálního rozhodnutí státu.

Směrnice dále uvádí, jaké výjimky si mohou státy stanovit. Jednotlivé státy EU jsou povinovány směrnici 2003/86/EC naplnit do 3. října 2005. Do té doby musí sladit svou legislativu s touto směrnicí EU.

Směrnice 2003/86/EC nepřináší do oblasti slučování rodin prakticky nic nového. Spíše jde jen o první pokus o vytvoření jednotné politiky v této oblasti. Do 3. října 2005 musí členské státy harmonizovat vnitřní legislativu se směrnicí 2003/86/EC. Do té doby je pravděpodobné, že stále budou v jednotlivých státech platit různá pravidla, která nerespektují ustanovení směrnice.