Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Regularizace v zemi, kde regularizace „neexistují“ (Spolková republika Německo)

Regularizace v zemi, kde regularizace „neexistují“ (Spolková republika Německo)

10. 1. 06
Zdroj: migraceonline.cz
Země: Německo
Německo je zemí, která termín ani praxi „regularizace“ oficiálně nezná. Nicméně v rámci širokého chápání tohoto pojmu je možné zmínit specifický pobytový status strpění/Duldung. Tento právně velmi nejistý pobytový titul nicméně vyvolává silnou kritiku veřejnosti, směřující k udělení právně výhodnějšího postavení dotčeným cizincům, čili de facto k regularizaci.

Německé právo ani správní praxe nezná regularizaci v klasickém smyslu, tedy povolení legálního pobytu cizincům, kteří doposud na území pobývali nelegálně. Německo se vypořádává s fenoménem ilegality tak, že:

  • Poměrně mnoha cizincům udílí zvláštní pobytový ne/status zvaný Duldung, strpění. Toto pobytové povolení (na max. 1 rok) vlastně není povolením k pobytu ani odpuštěním dřívějšího vyhoštění či výjezdního příkazu, nýbrž pouze odložením exekuce tohoto rozhodnutí, tedy odložením deportace. Cizinec má stále právní povinnost vycestovat a v Německu vlastně jen čeká na to, až stát bude moci přistoupit k výkonu rozhodnutí. 1
  • Výše zmíněným cizincům občas hromadně či individuálně udílí řádný pobytový statut, dříve Aufenthaltsbefugnis – povolení k pobytu pro mimořádné okolnosti. Tento pobyt se uděluje na max. 2 roky a nemusí být prodloužen, pokud důvody jeho vydání pominou.
Německo ovšem nikdy neregularizovalo skutečně ilegálně pobývající cizince (clandestine immigrants).2

Německá situace ohledně pobytové ilegality a její řešení jsou výsledkem dvou faktorů, které existují v celé Evropě, ovšem v Německu snad nejsilněji: vysoké procento všech příchozích cizinců žádá o azyl, který jim sice není udělen, ovšem jen malé procento odmítnutých žadatelů o azyl je z Německa skutečně deportováno. Velká skupina cizinců tedy pobývá v Německu na základě strpění, a to často po mnoho let. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi nejistý pobytový titul).3, existuje silný tlak veřejnosti na to, aby se těmto osobám udělilo jistější a právně výhodnější postavení. Tato možnost byla v devadesátých letech několikrát realizována. Nešlo ovšem o všechny odmítnuté žadatele o azyl4, kteří po zamítnutí své žádosti neopustili Německo, ale jen o ty, kteří splnili všechny následující podmínky:

  • a) měli tzv. překážku vycestování (nemožnost opustit Německo např. kvůli nebezpečí mučení či jiného nelidského zacházení ve své zemi) a jejich deportace byla proto odložena5, b) zamítnutí své žádosti o azyl ani svou překážku vycestování si sami „nezavinili“,
  • c) do Německa přišli před stanoveným datem a
  • d) splňují i další požadované podmínky, jimiž mohou být kriteria
  • i. integrační
  • ii. příslušnosti k určité ohrožené menšině.
Právním podkladem pro tato opatření byl § 30 německého cizineckého zákona, který umožňoval individuální udělení tohoto mimořádného pobytového oprávnění.

Chronologicky vzato proběhla následující kvaziregularizační opatření:
29.března 1996 se usnesli spolkový ministr vnitra s ministry vnitra jednotlivých spolkových zemí na tom, že následujícím skupinám někdejších žadatelů o azyl (mluvilo se o starých případech, něm. Altfallregelung) bude udíleno povolení k pobytu:

  • příslušníci určitých politických nebo národnostních skupin, kteří vstoupili do SRN před určitým datem (v závislosti na konkrétní zemi 1989, 1991, 1998) a u nichž není jiný důvod pro vyhoštění než ten, že byli bezdomovci anebo že pobírali sociální dávky (čínští vědci a studenti, křesťané a Jazidové z Turecka, Etiopané a Afgánci – pokud ovšem mají v Německu rodinné vazby) a Íránci a Libanonci, Palestinci a Kurdové z Libanonu a Tamilové ze Srí Lanky);
  • Poláci a Maďaři, kteří přišli do Německa před 1.5.1987 a občané ostatních komunistických zemí, kteří přišli před 14.4.1989, pokud ukončili azylové řízení, legálně pracují a žijí v domácnosti s nezletilým dítětem a není dán důvod k vyhoštění;
  • osoby, jimž nebyl přiznán statut vyhnance (a s ním spojené německé občanství), pokud splňují určité podmínky;
  • občané Angoly, Vietnamu a Mozambiku, kteří přišli do někdejší NDR do 13.června 1990 a jejich rodiny, pokud jim nebyly vyplaceny příspěvky na dobrovolný návrat, stáhli azylovou žalobu, jsou schopni se uživit z legálního zaměstnání, není důvod k vyhoštění a jsou bezúhonní;
  • žadatelé o azyl z Afganistátnu, Číny, Iráku, Íránu, Laosu, Libye a Barmy, kteří přišli do SRN před 1.1.1991, pokud stáhli žádost o azyl a splňují další podmínky, a jejich rodiny, pokud existovaly již před 1.6.1993;
  • Pákistánci, kteří patří k sektě Ahmadijáhů, a přišli do Německa před 1.1.1989 a jejich ženy a svobodné děti, pokud přišly do Německa před 1.1.1991;
  • turečtí Jazidové, kteří přišli do Německa po 31.12.1989;
  • rodiny žadatelů o azyl či o statut vyhnanců, kteří přišli do Německa před 1.6.1990, pokud jsou dobře hospodářsky, sociálně a právně integrováni (kromě dalších podmínek musí děti navštěvovat školu a rodina musí mít dostatečný byt);
  • osoby bez rodiny a bezdětné páry, pokud přišly do Německa před 1.1.1987.
Na základě těchto nařízení byl do konce roku 1996 dle dostupných údajů udělen pobyt 7 856 cizinců.

Ve dnech 18.-19. listopadu 1999 schválili ministři vnitra další nařízení řešící staré případy (Altfallregelung) týkající se:

  • rodin žadatelů o azyl či o statut vyhnanců, kteří přišli do SRN před 1.7.1993, mají alespoň jedno nezletilé dítě a jsou integrováni;
  • odmítnutých žadatelů o azyl či o statut vyhnanců, kteří neopustili Německo z důvodů, za něž nenesou odpovědnost (tedy nikoliv ti, kteří úmyslně zdržovali svůj odjezd např. ztrátou pasu, zřeknutím se cizího občanství, opětovné žádosti o azyl a odvolávání se proti rozhodnutím anebo kteří během řízení dočasně „zmizeli“).
Kritérii integrace opět bylo zaměstnání, školní docházka dětí, bydlení a beztrestnost. Osoby, které přicházely v úvahu, se musely během 6 týdnů rozhodnout, zda se budou i nadále snažit o azyl anebo zda žalobu stáhnou a požádají o pobyt dle tohoto nařízení. Německá vláda plánovala vyřídit veškeré staré případy do konce roku 2000. Žádosti vyřizovala obvykle zemská ministerstva vnitra (v každé spolkové zemi tomu může být jinak) a proti zamítavému rozhodnutí se bylo možno odvolat ke správním soudům (na regularizaci ovšem nebyl právní nárok).

Do zatím poslední regularizační kapitoly vstoupilo Německo s přijetím nového, v současnosti platného zákona o pobytu, výdělečné činnosti a integraci cizinců na spolkovém území z 30.6.2004. V něm byl vzat zřetel na letitou kritiku zneužívání institutu Duldung - strpění a §25 odst. 5 zákona tak přesně stanoví, jak dlouho smí být cizinec – strpitel ponechán v tomto právně nejistém režimu . Při překážce vycestování na principu non-refoulement se již neuděluje strpění, nýbrž běžné povolení k pobytu. Cizinci, který nemůže vycestovat pro překážky právního nebo faktického charakteru a pobývá tudíž v Německu na strpění,

  • může být uděleno běžné povolení k pobytu (Aufenthaltserlaubnis na max. 6 měsíců) již tehdy, pokud je pravděpodobné, že okolnosti znemožňující mu vycestovat budou trvat déle než 6 měsíců;
  • musí být udělen pobyt (Aufenthaltserlaubnis až na 3 roky), pokud tyto okolnosti trvají již 18 měsíců (zákaz řetězení pobytů na strpění, Kettenduldung).
Po 7 letech legálního pobytu může být cizinci udělen trvalý pobyt (Niederlassungserlaubnis).

Německý model regularizací představuje – zvláště ve srovnání s jihoevropským modelem opakujících se regularizací – zřejmě nejpřísnější evropský model vůbec. Jeho znakem je skutečnost, že je kladen zřetelně silnější důraz na formálně-právní legalitu a na státní evidenci než na jiné aspekty života cizince v zemi (hospodářský přínos, integrace aj.). Pro německou veřejnost stojí zřejmě na prvním místě zásada, že nelegalita se nesmí nikdy vyplatit, a veškeré jednání státu vůči nelegálním cizincům musí být zřejmě alespoň navenek v souladu s touto zásadou. Bude zajímavé nadále sledovat, zda tento německý idealistický důraz na právo vydrží nárazy reality nelegální migrace i v budoucnu.

Poznámky pod čarou:
1 Důvody odložení deportace bývají právní (princip non-refoulement, tedy nebezpečí pro cizincova lidská práva v jeho zemi původu) anebo faktické (nemá doklady, nemůže cestovat ze zdravotních důvodů aj.). V praxi dává SRN cizincům strpění buď na základě celostátního rozhodnutí zastavit deportace určité skupiny cizinců anebo na základě individuálního rozhodnutí příslušného policejního orgánu.
2 Dle určitých poznatků jsou ovšem do některých náborových pracovních programů, které SRN provádí (především program sezónní práce z roku 1991 a program zaměstnanců v domácnostech z roku 2000) zařazováni i dříve ilegálně v SRN pobývající cizinci; oficiální toto ovšem nebylo.
3Cizinec může být prakticky kdykoli odvezen do své země. Pokud pobývá v Německu již déle než rok, musí mu být jeho deportace ohlášena měsíc před jejím výkonem.
4Stejné postavení jako žadatelé o azyl měli i žadatelé o německé občanství z titulu své německé národnosti, tzv. Vertriebenenbewerber, žadatelé o statut vyhnance. Šlo především o Němce z východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, kteří začali po pádu železné opony imigrovat do Německa. Ne všem se ale podařilo jejich německý původ prokázat.
5Určitá období pobytu bez tohoto titulu se ovšem mohou připustit. Ve správní praxi spolkových úřadů zřejmě není zcela rozhodující, zda cizinec měl tento slabý pobytový titul (Duldung) stále vyřízený. Rozhodující se spíše to, zda na něj měl po celou dobu svého pobytu nárok.
6 Duldung je celkově upraveno v § 60a německého zákona (Vorübergehende Aussetzung der Abschiebung – Duldung).

Ke stažení
Pavel Čižinský
Mgr. Pavel Čižinský, právník a politolog, v současné době působí jako advokát v Praze, specializuje se též na migrační právo, úzce spolupracuje s nevládní organizací Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva a s některými dalšími organizacemi. Je členem Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect