Ne omezování práv ruských občanů v ČR - otevřený dopis panu Bursíkovi, Dobrovskému, Kocábovi a Štětinovi

Vážený pane Bursíku, Dobrovský, Kocábe a Štětino,

v Praze a dalších evropských městech pokračují demonstrace proti obsazení Krymu Ruskem. Mezinárodni solidarita běžných lidí v Rusku, na Ukrajině anebo i v Česku proti ruské vojenské intervenci dostala název „za vaši, i naši svobodu“. S překvapením jsme si přečetli váš dopis, jehož jste hlavními signatáři. Žádáte v něm premiéra o opak: o naprosto nepřijatelný zásah do práv ruských občanů žijících v Česku.

To znamená i proti těm, kteří dostali azyl v Česku, protože utekli z putinovského Ruska nebo před válkou a pronásledováním v Čečensku. Také proti běžným podnikatelům a podnikatelkám, pro které je byznys v Česku předvídatelnější a méně zkorumpovaný než v Rusku. Anebo proti studentům a studentkám, kteří zde studují na vysokých školách. Mezi Rusy jsou v Česku  lidé, kteří mají různé politické názory na krizi na Krymu. Někteří z nich mají odlišné názory než vy. To je ale přeci v demokracii běžné.

Od zastavení vydávání víz, zmrazení účtů, zrušení dvojího občanství pro občany a občanky Ruska žijící v Česku není až tak daleko k jejich internaci anebo vyhnání. Česká republika má v tomto neblahou historii s tzv. Benešovými dekrety. Nesouhlasíme s kolektivní vinou, kterou navrhujete.

Jsme s pozdravem,

za Multikulturní centrum Praha

Marek Čaněk
Romana Vylitová
Jakob Hurrle
Lucie Bilderová
Natallia Barysouskaya
Jan Dítko
Lucie Trlifajová

Odpověď Luboše Dobrovského ze dne 26. března 2014 

Vážení,

přečetl jsem váš dopis, v němž se ohrazujete proti jedné části výzvy českému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který jsem nejen podepsal, ale na jehož obsahu jsem se také podílel.

Vás dopis mi udělal radost. Ale dříve než se pokusím vysvětlit, proč se z něj raduji, musím zdůraznit, že ti, kdo dopis sepsali a podepsali, netvoří žádnou organizaci, žádný spolek. Setkali se při psaní tohoto dopisu náhodou, jsouce si v názoru na ruskou vojenskou agresi vůči Ukrajině, vůči její státní suverenitě blízcí. Nikomu dalšímu k podpisu nikdo z nás dopis nedával. Nejsou tedy ti, kdo dopis podepsali „hlavními“ jeho signatáři, jak píšete, jsou z vlastní vůle jeho signatáři jedinými. Píšu tudíž tuto odpověď za sebe.

Jsem vzhledem ke svému věku pamětníkem nejen útoku na Krym, nejen útoku ruských okupačních vojsk na mou vlast v roce 1968, pamatuji krvavý ruský útok na Maďarsko, pamatuji i druhou světovou válku a ztratil jsem v ní kolem dvacítky svých nejbližších. Dva z mých blízkých válku přežili jako vojáci naší zahraniční československé armády. Značná část mých blízkých příbuzných byla jako sudetští Němci z mé i z jejich vlasti po válce vyhnána. Vím tedy, co následuje vždy tehdy, když zběsilý diktátor sáhne po zbrani. Po zbrani nyní sáhl ruský prezident Putin. Sáhl po ní po zralé úvaze. Připravoval se na to dlouho. Jen logistická příprava mohutných takzvaných vojenských cvičení, příprava výsadku v Arktidě, cvičení ve středozemním moři, výsadek speciálních ozbrojených (neoznačených) ruských sil na Krymu, organizování a vyzbrojení tzv. krymské domobrany, si vyžádala nejméně jeden rok. Prezident Putin a jeho režim nic nedbal na to, že během vojenské agrese na Krym může dojít k ozbrojeným střetům a že třeba i někteří občané ruské federace zemřou. Nic nedbal na to, že mohou zemřít i Ukrajinci žijící ve své vlastní suverénní zemi, jejíž nedotknutelnost garantovala v roce 1994 v Budapešti i Ruská federace. A také nedbal na to, že předpokládaný ostrý odpor Západu, odmítajícího agresivní jednání, přinese újmu i občanům Ruské federace, kteří se z jakýchkoliv důvodů ocitli na území států, které se cítí být agresivitou ruského režimu ohroženy.

Chci říct, že to nejsem ani já, ani žádný z dalších autorů a signatářů dopisu, jehož obsah se vás dotkl, kdo neseme odpovědnost za situaci, kterou vyvolal Vladimír Putin, nedbaje zájmů těch, jejichž jménem mluvíte. Újma, kterou by snad občané RF nesli tehdy, kdyby došlo k opravdu stroze pojatým sankcím vůči ruskému agresorovi, byla by samozřejmě citelná. Zároveň jsem si jist, že by byla i selektivní. Nepochybně by se nedotkla těch, kdo mají v naší zemi trvalý pobyt, studují zde, pracují, platí daně a neurážejí, jako například ruský občan pan Barabanov každého, kdo dává najevo nesouhlas s ruskou vojenskou agresí vůči Ukrajině a hrozí Západu jadernými zbraněmi.

Jsem si jist, že ti, kteří – jako jste to zajisté učinili i vy - dali a dávají najevo podobnými dopisy, jakými jste oslovili signatáře dopisu premiéru Sobotkovi, svůj odpor k agresivnímu ozbrojenému přepadení Ukrajiny a adresovali dopisy odsuzující anexi části ukrajinského území ruskou vládou prezidentu Putinovi nebo alespoň ruskému velvyslanci v České republice, nemají žádný důvod obávat se, že by nebyli v Česku přijati jako spojenci v boji proti samoděržavnému násilí. Je mi líto, že jsem dosud žádný takový protest, dejme tomu s téměř osmdesáti podpisy, neměl příležitost číst.

Nicméně napsal jsem, že mám z vašeho dopisu, adresovaného signatářům výzvy premiéru Sobotkovi, radost. Ano, mám. Jsem si totiž jist, že všech osmdesát signatářů vašeho dopisu mně a mým spolusignatářům lze nalézt na podobných protestech proti ruské agresi ohrožující mír v Evropě. To, že o nich dosud nic nevím, je samozřejmě moje chyba. Budu po nich pátrat.

S pozdravem

Luboš Dobrovský