Mediální boj o mešitu v Teplicích
Lázně Teplice v Čechách navštěvuje již od začátku devadesátých let vysoký počet hostů z arabských zemí, především z Kuvajtu, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Podle dostupných údajů navštíví Teplice každoročně okolo 10 000 1/ Arabů, což pro 52 tisícové severočeské město není jistě zanedbatelný počet. Pacienty většinou doprovází široké příbuzenstvo, včetně dětí a tak není divu, že přítomnost arabského etnika výrazně ovlivnila kolorit a atmosféru života v ulicích města. Vzájemné soužití dalo rovněž vznik novému komunikačnímu diskurzu. Na jedné straně je tady rovina běžných každodenních kontaktů ať už v samotných lázních, v obchodech či v dalších oblastech služeb (půjčování aut, transport, pronájem bytů, restaurace atd.) 2/. Výsledky, problémy této roviny se ovšem promítají do roviny další, kterou je reflektování arabské přítomnosti v místních médiích, tedy obraz Arabů v teplickém tisku, resp. v tisku Ústeckého kraje. Je nutné poznamenat, že mediální obraz je utvářen nejen na základě místních událostí, na jeho charakter má silný vliv i mezinárodní situace, postoj ostatních médií, resp. obecné společenské povědomí. Pokus o prosazení stavby mešity znamenal pro obyvatele i návštěvníky města událost, která výrazně zasáhla do dění na Teplicku, informace o plánované mešitě pronikla do celoplošného (LN, 16.4.2004) i zahraničního tisku (Time, 2.10.2004).
Východiskem předkládané analýzy jsou novinové články a komentáře z následujících regionálních periodik:
- týdeník Teplický Kurýr v období od ledna do října roku 2004
-Deník Směr - Teplicko 3/ v období od dubna do srpna roku 2004.
Ve sledovaném období se články týkající se mešity objevovaly prakticky v každém čísle zmíněných periodik (tedy každý týden v Teplickém Kurýru, každý den v Deníku Směr 4/).
Cílem analýzy je:
-prozkoumat, jakým způsobem je prezentována arabská, resp. muslimská menšina obecně a jakým způsobem bylo informováno o plánovaném projektu mešity;
-prozkoumat případný vliv mediální prezentace na další události týkající se dané kauzy.
Islám, podobně jako judaismus, bývá charakterizován jako ortopraktické náboženství. Na rozdíl od křesťanství mají tato dvě náboženství několik výrazných rysů, kterými se projevují navenek. V případě islámu mezi tyto znaky patří standardizovaná modlitba ve stanovených časech dne, společná páteční modlitba, specifický způsob odívání, rituály poutě do Mekky, půst v měsíci Ramadánu ad. Všechny tyto projevy víry vyžadují v nemuslimské společnosti poměrně obtížné hledání vhodných podmínek. Tuto skutečnost měly na paměti i teplické lázně, jež zajistily prostor pro společné páteční modlitby (Jum´a) v jednom z lázeňských domů. Nicméně počet Arabů každou sezónou rostl a kapacita konferenčního sálu fungujícího jednou týdně jako provizorní modlitebna se ukázala jako nedostačující. Navíc vedení lázní si jasně uvědomovalo, že prestiž léčebného zařízení stoupá, je-li v případě mnohých sociokulturních odlišností schopno nabídnout více než jen provizorní řešení. A Arabové to věděli také.
První pokus o získání povolení pro stavbu mešity se v Teplicích objevil v roce 1995. Kromě tisku najdeme o tomto záměru zmínku i v publikaci Jiřího Bečky a Miloše Mendela Islám a české země (Praha, Votobia 1998). Tehdejší záměr podnikatele ze Spojených arabských emirátů postavit v Teplicích mešitu se setkal s nesouhlasem především ze strany místních církví, které vystoupily přímo proti učení islámu jako takového. Hlavním argumentem, se kterým tehdy operoval teplický magistrát, byla skutečnost, že plánovaná stavba měla stát na pozemku města. Z tohoto důvodu nebylo povolení ke stavbě vydáno a městští zastupitelé se tedy k otázce nastolené církvemi nemuseli vyjadřovat.
Nyní se zaměříme podrobněji na výše zmíněný druhý pokus, na projekt z roku 2004. Dalo by se předpokládat, že po necelých deseti letech bude mít názorové prostředí české společnosti odlišný charakter - 90. léta byla přeci jen ve znamení nárůstu počtu příchozích cizinců, cestování, internetu a pokusů o budování multikulturní společnosti. Komentář šéfredaktorky týdeníku Teplický Kurýr Boženy Dvořáčkové (12.–18.9. 2003, s.2 ) nazvaný příznačně „O kompromisech“ tolerantní přístup naznačuje. O realizaci projektu Orientálního kulturního centra, jehož součástí měla být i mešita s minaretem, autorka komentáře píše, že je jen otázkou času. Reflektuje změnu doby a vzpomíná na protesty z roku 1995: „Čas oponou trhnul a dnes jsme nic takového zatím nezaznamenali. Nakonec nejenom Brno, ale i blízké Drážďany mešitu mají a není nic známo o tom, že by to občanům těchto měst nějak vadilo.“ (s. 2)
V té době se rovněž slibně vyvíjelo jednání o stavbě mezi různými institucemi a zástupcem investora, všechny podmínky k získání územního rozhodnutí byly splněny. Městští zastupitelé investorovi písemně potvrdili, že s projektem Orientálního kulturního centra v Teplicích souhlasí, a že realizaci záměru vítají. 9. ledna 2004 čteme v Teplickém Kurýru prosté oznámení, že „Mešita zřejmě bude…“ (s. 4.) a že občané města se budou muset nějak smířit s tím, že z původní „malé Paříže“ se v blízké budoucnosti stane „malá Káhira“.
Zlomovou událostí je zveřejnění petice části obyvatel protestujících proti stavbě mešity. Týdeník Teplický Kurýr byl jediným tištěným médiem, které text zveřejnilo v plném znění (16. dubna 2004), a to navíc s výzvou k občanům, aby se k petici připojili (v závěru textu jsou otištěny kontakty na signatáře petice). Týdeník se tak veřejně ztotožňuje s vyjádřením, že: „islám je silně ortodoxním náboženstvím, které setrvává na principech neslučitelných s naším kulturním prostředím (…)" 5/. V redakčním úvodu k petici je připomínána známá skutečnost, že Orientální centrum má stát na soukromém pozemku, a má sloužit arabské lázeňské klientele. V petici se nicméně píše: „Jsme přesvědčeni, že obyvatelé města Teplice mešitu nepotřebují (…).“
Jak již bylo zmíněno výše, cílem investora bylo vybudovat kulturní, vzdělávací a společenské centrum pro širokou veřejnost, nikoliv pouze pro Araby, jak bylo prezentováno v médiích. Za tímto účelem byl zakoupen pozemek na okraji Zámeckého parku v sousedství vilové čtvrti. V tisku se nicméně během celého sledovaného období objevovaly informace o tom, že uprostřed Zámeckého parku – kam chodí většina Tepličanů na procházky s dětmi - vyroste obrovská mešita. Tyto a další dezinformace tak velmi rafinovaně manipulovaly s veřejným míněním.
Je známo, že do Teplic se přijíždějí léčit především staří lidé s problémy pohybového ústrojí a malé děti s vrozeným či získaným tělesným postižením. Petice říká: "Zvláště v době sílícího arabského terorismu po celém světě by bylo krajně nezodpovědné i jen uvažovat o povolení nechat vybudovat podobnou stavbu. Z poslední doby jsou známy četné případy, že právě v mešitách se soustřeďují radikální muslimové, kteřé hlásají potřebu fyzicky likvidovat lidi jiného vyznání (…).“ Vezmeme-li v úvahu, že obyvatelé Teplic mají za sebou více než desetiletou přímou zkušenost s arabskými pacienty, je více než manipulující a nevhodné ztotožňovat je s teroristy. Navíc jde o to, že v textu petice se nemluví o nebezpečí terorismu jako takového: jako extrémistický, ortodoxní a násilný je prezentován islám, druhé největší náboženství na světě, které vyznává více než miliarda věřících. Autoři petice sami sebe staví do pozice ochránců bezpečí a klidu ve městě a na městské zastupitele se obracejí s apelem na jejich zodpovědnost. Arabové, kteří městu více než 10 let přinášejí zisk a prosperitu, jsou nyní obrazem zla a přímého nebezpečí. Zajímavý je poukaz na údajná násilná kázání v německých mešitách – ještě v citovaném zářijovém komentáři bylo Německo vzorem pro bezproblémové přijetí existence mešity (viz výše).
Na konci dubna 2004 petici obdržel Magistrát města Teplice. V následujících měsících se Teplický Kurýr stal jakousi platformou pro její signatáře, články týkající se mešity zaplnily každý týden titulní stranu. V titulech článků stála většinou tatáž klíčová otázka: Bude v Teplicích mešita v Zámecké zahradě? Kromě komentářů k aktuální situaci je největší prostor věnován samotným zastupitelům města, kteří na danou otázku odpovídají. V období od dubna do srpna 2004, tedy v dvaceti číslech týdeníku, se daného tématu týká většina textů první dvojstrany.
Jakou roli sehrál Teplický Kurýr v samotných událostech okolo mešity? Periodikum, které je distribuováno přímo do poštovních schránek6/, je k dostání zdarma např. v Informačním centru města Teplic nebo na Magistrátu, týden co týden po dobu více než šesti měsíců „bojovalo na straně teplických občanů“ proti stavbě mešity. Týdeník po celé sledované období zachovává jednoznačně odmítavý postoj k této arabské iniciativě a prezentuje ji jako hrozbu pro teplické občany, jako narušení jejich dosavadního života. Navíc apelem na městské zastupitele a jejich zodpovědnost vůči obyvatelům (a voličům) vytváří tlak, který se v postoji mnohých z nich nemohl neprojevit. V Teplicích jsme tak mohli být svědky změny postoje vedení města pod zřejmým tlakem médií (viz např. Deník Směr, Radní obrátili, mešita se už nelíbí, 22.5.2004, s. C/3).
Ve stejném období se články s tématem mešity objevují rovněž v Deníku Směr, v regionální příloze Teplicko. Obecně dává toto periodikum širší prostor i druhé straně, například článkem Ivy Tahové Nesnášenlivost není argument (30.4. 2004, s. 19) nebo reportáží o arabském kulturním večeru (20.9.2004, s. 17), otiskuje rovněž několik rozhovorů se zástupcem investora plánované stavby (30.8.2004, s.1), nebo pohledem Evžena Freimanna, teplického pravoslavného kněze (22.5.2004, s. C/3).
Nyní se podrobněji zaměříme na články publikované v Deníku Směr. 16.dubna 2004 v článku Lidé mešitu nechtějí, bojí se teroristů (s. 1-2) je vedle argumentů jednoho ze signatářů petice zveřejněno tehdejší stanovisko primátora Teplic Jaroslava Kubery o tom, že obavy obyvatel jsou neoopodstatněné. Článek připomíná dlouholetou bezproblémovou přítomnost arabské lázeňské klientely, zástupkyně stavebního úřadu uvádí, že k vydání povolení ke stavbě žádné překážky v cestě nestojí. Nicméně již 24. dubna vychází článek s názvem Mešita se stala Na Valech noční můrou (s. 17), arabský stavební záměr je tu konfrontován s poklidným životem vilové čtvrti Na Valech, která přiléhá k Zámeckému parku. Místní občané s mešitou nesouhlasí, jelikož mají údajně strach z Arabů. To jim ale nebrání pronajímat arabským rodinám své byty a domy. Článek výběrem citací opět podporuje obraz Arabů jako někoho, koho by se obyvatelé měli bát. Jeden z místních například říká: „S mešitou samozřejmě nesouhlasíme. (…) Hřiště tady prý zůstane, ale kdo sem pustí malé děti, když tu budou procesí Arabů (…).“
Veřejnost si uvědomila, že zájem médií měl jistý vliv na mínění městských zastupitelů. Nicméně přímý vliv petice a jejích argumentů primátor popřel: „Zítra může přijít petice požadující, aby se zrušil pravoslavný kostel, později třeba synagoga. Město se podle toho chovat nemůže,´ připomíná Kubera, že listinou základních práv a svobod je zaručena svoboda vyznání.“ (tamtéž, s. 17) Také proto na pozdějším zasedání městských zastupitelů bylo konstatováno, že radní „nejsou kompetentní se vyjadřovat k náboženské otázce zmiňované v textu petice.“ (Deník Směr, Město Teplice má připomínky k mešitě, 14.5.2004, s. 17). Primátor a radní tak odmítli spojovat stavbu mešity s terorismem tak, jak to bylo předloženo v petici. „Stavbu je třeba posoudit podle urbanistických plánů a jednat podle zákonů,“ (Deník Směr, Radní obrátili, mešita se už nelíbí, 22.5.2004, s. 17) shrnul primátor Jaroslav Kubera.7/ Tento postoj byl znovu zdůrazněn 28.6. v článku Zuna: Nekádrujme náboženství (s. 1 a 16), který přináší informace o zasedání teplického zastupitelstva, kde se mj. mluvilo také o mešitě. Městští zastupitelé zde potvrdili, že všechny jejich výtky se týkají nevhodnosti umístění mešity a provedení některých prvků stavby, nikoliv islámu či muslimů. Nicméně primátor města a senátor Jaroslav Kubera vysvětluje negativní postoje české společnosti k Arabům slovy: „(…)Je to obrovský problém. Když každý den v televizi slyšíme zprávy o různých atentátech a vidím Američana s uříznutou hlavou, tak bych taky podepsal petici. Ale musím uvažovat reálně (…).“ Vliv na myšlení většiny obyvatelstva tak připisuje médiím, každodenní přímá zkušenost – v tomto případě zkušenost s lázeňskými hosty - je jakoby odsunuta na druhé místo.
Přístup městských zastupitelů, mediální kauza a celková atmosféra v Teplicích způsobily, že investor od svého záměru nakonec ustoupil. Vyjádřil nedůvěru v serióznost české administrativy i k samotnému vedení města. A tak šéfredaktorka Teplického Kurýru mohla konečně změnit titulek svých článků na Mešita v Zámecké zahradě nebude (Teplický Kurýr, 6.8. 2004, s. 1) a organizátoři petice se mohli radovat: „Právě, když jsem se vrátil z dovolené zazvonil mi telefon a já jsem se dozvěděl, že mešita definitivně nebude. Nejdříve jsem tomu nechtěl ani věřit, ale pak jsem si uvědomil, že jsme vyhráli. Spolu se sousedy jsme večer bouchli šampaňské, otevřeli Metaxu a oslavovali jsme (…).“ (Deník Směr, Učitel svůj boj vyhrál. 6.8.2004, s. C/3).
Je třeba si uvědomit, že „boj“ o teplickou mešitu probíhal z velké části právě na poli médií. Obě zmiňovaná periodika předkládala Tepličanům události, ale rovněž i hotové postoje. Během této kauzy došlo k výrazné změně profilu Araba z obrazu movitého a tudíž vítaného lázeňského hosta k obrazu někoho, koho je třeba se obávat, protože vlastně „patří“ do stejné skupiny jako ti, kteří páchají atentáty. O tomto postoji svědčí i nedávná anketa v Deníku Směr: Bojíte se nyní ve městě Arabů? (Deník Směr, 29.7.2005, s. 17). Již formulace anketní otázky předpokládá existenci strachu, slovo nyní má navíc za úkol vyvolat obavu, že se situace v lázních změnila a je tudíž důvod se bát.
Na jedné můžeme předpokládat, že uvedená média mapují vývoj událostí, jelikož ve sledovaném období přinášelo každé z nich (týdeník Teplický Kurýr, Deník Směr) týdně minimálně jeden novinový článek, popř. tematicky související komentář týkající se projektu mešity či přítomnosti Arabů v Teplicích. Zaměříme-li se však na analyzované texty obsahově, můžeme konstatovat, že se jedná z velké míry o články kvalifikující jisté postoje, nikoliv mapující skutečné dění či vývoj událostí. Co je však mnohem důležitější - média výrazným způsobem přetváří, resp. mění realitu a charakter skutečností: Na počátku stál projekt, který byl po pečlivém prostudování speciality (stavebními firmami, architekty, památkáři apod.) odsouhlasen a doporučen ke stavbě. Projekt byl v té době bez námitek uvítán rovněž zastupiteli města. Tyto události ještě nebyly reflektovány médii. Obrat nastává až po zveřejnění stavebního záměru a uvedením projektové iniciativy do souvislosti s mezinárodním politickým děním. Místní lázeňští hosté a jejich víra jsou dány do spojitosti s teroristy a s násilím, čímž se původně přínosný projekt mění v nebezpečný a nežádoucí. Projekt je stále tentýž, v očích veřejnosti ale nabyl „díky“ zmíněné mediální kampani naprosto odlišných rozměrů. Případ teplické mešity ukazuje na vazbu médií k realitě: média již neinformují o tom, co se skutečně děje, svými texty prezentují prostřednictvím stereotypů naprosto odlišný obraz reality, což může mít za následek změnu událostí, tak jak se tomu stalo v Teplicích.
Poznámky:
Tato analýza byla vytvořena za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah je výhradně odpovědné Multikulturní centrum Praha a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.
