Dynamiku cirkulační migrace a s tím spojený modus každodenní ekonomiky můžeme sledovat ve vzájemně propojených perspektivách času, prostoru a sociálního vývoje. Česká republika měla počátkem 90. let všechny předpoklady cílové i tranzitní země pracovní migrace. Ekonomická transformace země generovala stabilní poptávku po levné pracovní síle a se zdrojovými zeměmi pracovní migrace byl bezvízový režim. Tento článek Jana Černíka je příspěvkem do diskuse o tom, zda a do jaké míry jsou organizační formy ekonomické migrace determinovány socio-kulturními předpoklady země původu. Konkrétně se zabývá otázkou tzv. klientury neboli klientského systému. Autor sleduje jeho vývoj, formování a funkce v České republice na příkladu ukrajinské pracovní migrace. Přináší širší definici pojmu než tu, která je běžně v médiích užívána. Klienty vnímá jako významné zprostředkovatele práce a výhled do budoucnosti klientského „systému“ uzavírá slovy o nutnosti „izolování zprostředkovatelů od organizovaného zločinu a současně využití jejich organizačního potenciálu v rámci pracovní migrace“.