Migraceonline.cz

Portál pro kritickou diskuzi o migraci

Kde udělali Svitávečtí chybu?

Kde udělali Svitávečtí chybu?

Ve Svitávce na Blanensku odmítli místní výstavbu chráněného bydlení pro lidi s lehčími formami mentálního postižení. Zpráva oběhla republiku a po odvysílání reportáže v České televizi vzbudil odpor Svitáveckých velké rozhořčení. Petici proti zařízení podepsalo asi 300 lidí z celkových 1800, kteří v městyse bydlí. Podle všeho vycházeli z nepravdivých informací, které autoři petice šířili po Svitávce ve formě letáků. Protestující dosáhli svého, kraj totiž od záměru skutečně ustoupil. Téma jako stvořené pro naše kurzy o demokracii, občanské společnosti a participativním rozhodování.

Reportáž z pořadu 168 hodin jsme zařadili do výukového programu na jednom z pražských gymnázií pár dnů po jejím odvysílání. Nikdo ze studentů kauzu neznal, téma lidí s mentálním postižením na jihu Moravy pro ně zpočátku nebylo příliš atraktivní. V průběhu semináře se ale ukázalo, že je jim problematika bližší, než si původně mysleli. Nejvíc reakcí vzbudil závěr reportáže, když protestující vyjadřovali obavy z toho, že obyvatele chráněného bydlení „ovládnou jejich pudy“ a začnou osahávat obyvatelky Svitávky. Další odpůrce bydlení se zase rozčiloval, že se nechce „dívat na mentálně postižený lidi“.

Manipulace nebo občanský postoj?

Autory petice i ty, kteří ji podepsali, označovali studenti jako zmanipulované, bláznivé nebo hysterické. Někteří dokonce namítali, že péče o lidi s postižením nemá být předmětem žádných petic a referend. Jednoznačně se shodli na tom, že chráněné bydlení by ve Svitávce stát mělo. Studenti tak došli ke stejnému závěru jako někteří z podepsaných obyvatel Svitávky týden po zveřejnění kauzy, když svého rozhodnutí před kamerou ČT zpětně litovali. Na svou omluvu uváděli, že před podpisem neměli dost informací.

Chvíli to ve třídě vypadalo, že diskuse je u konce. Studenti dosáhli konsensu v tom, jaké by bylo správné řešení celého problému, a téma chtěli opustit. Začala jsem proto celou věc trochu problematizovat. Dotazovala jsem se například, zda občané Svitávky pouze nevyužili své petiční právo, které jim garantuje Listina základních práv a svobod, zkoumala jsem, kde je podle studentů hranice mezi vyjádřením občanského postoje a podlehnutím manipulaci. A jak si mohou být tak jisti, že správný je právě ten jejich názor, který si navíc utvořili na základě televizní reportáže? A pokud by skutečně byla šestina obyvatel Svitávky zmanipulována, jak k tomu vlastně došlo a kdo tomu mohl zabránit?

„Demokracie není dobrem pro výsledky“

Otázky ve třídě rezonovaly. Během debaty se postupně ukazovalo, že problém možná nebyl v tom, jak kauza dopadla, ale chyba nastala v samotném procesu, který ke konečnému rozhodnutí vedl. A vůbec nešlo o to, že se někteří z místních rozhodli sepsat petici a k podpisům přemlouvali své sousedy na základě nepravdivých informací. Mnohem horší bylo to, že jejich manipulacím nikdo dostatečně neoponoval. Lidé tak ve svých schránkách našli informace o tom, že obyvatelé bydlení budou pod silnými medikamenty, protože bez nich se stanou „rizikem pro všechny ve svém okolí“. A po Svitávce se navzdory své nebezpečnosti budou pohybovat zcela bez dozoru. Už se k nim ale nedostala informace, že do chráněného bydlení by se stěhovali jen lidé do velké míry samostatní a s lehčími formami postižení, medikaci by užívali podobnou jako lidé s průměrným či naprůměrným intelektem (tedy například prášky na tlak či cukrovku) a v bytech by byla 24hodinová služba, kterou by zajišťovali pracovníci v sociálních službách.

Na konkrétním příkladu tak studenti došli k jednomu ze základních východisek italské politoložky Nadii Urbinati, která se zabývá současnými projevy krize demokracie v západním světě. Urbinati[1] vysvětluje, že „demokracie není dobrem pro výsledky, které přináší, jelikož ty nejsou někdy lepší než výsledky, k nimž lze dojít v nedemokratických režimech“. Předpokladem demokracie je podle ní „shoda prostředků a cílů, neboť je jak cílem, tak procesem k dosažení cíle“.

Co mohlo být jinak

Od jmen z petičních archů jsme proto po zbytek semináře přesunuli pozornost k dalším, méně zmiňovaným, ale rozhodně nikoliv méně důležitým aktérům celé kauzy. Studenti vyjmenovávali, kdo všechno mohl přispět k tomu, aby ve Svitávce vznikl v souvislosti se stavbou otevřený veřejný prostor, kde by každý mohl vystoupit se svým názorem. Autoři petice by tak byli konfrontováni s nepravdivými informacemi, které šíří, a lidé by mohli učinit dostatečně informované rozhodnutí, zda petici podpoří či nikoliv.

Jihomoravský kraj měl podle gymnazistů od začátku počítat s odporem místních, pravidelně pořádat setkání s občany a zvát přímo do Svitávky lidi z již fungujících chráněných bytů v jiných městech a obcích. Zastupitelé i místní obyvatelé, kteří byli výstavbě nakloněni, mohli pozvat budoucí nové obyvatele Svitávky na některou z tradičních slavností v obci. Sami lidé s mentálním postižením mohli třeba zkusit uspořádat vánoční trhy a prodávat tam své výrobky z chráněné dílny. Studenti nezapomněli ani na média, která podle nich zaspala. O tom, co by chráněné bydlení do Svitávky přineslo, začali novináři informovat až ve chvíli, kdy bylo jasné, že tam nic takového nejspíš nevznikne.

Studenti tak začali vnímat Svitávku jako mikrokosmos, kde každý mohl přispět do demokratické diskuse a tím ji kultivovat, rozšiřovat o nové perspektivy a ve výsledku dopomoci k tomu, aby konečné rozhodnutí bylo skutečně demokratické. Jeden ze studentů na závěr poznamenal, že velmi podobný problém, který řeší Svitávečtí, se může příště objevit v městské části, kde on sám bydlí, nebo ve škole, kterou navštěvuje.

 

[1] N. Urbinati: Znetvořená demokracie: Mínění, pravda a lid. Praha: Karolinum, 2018, s. 23.

         

Projekt je spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci OP Praha - Pól Růstu.

Tereza Cajthamlová

Vystudovala žurnalistiku a sociální práci na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Dříve pracovala jako redaktorka v novinách, sociální pracovnice pomáhající lidem ohroženým sociálním vyloučením a předsudečným násilím a věnovala se také vzdělávání odborné i laické veřejnosti.  V MKC působí od září 2018 jako metodička a lektorka projektu Aktivní občanství a kulturní tolerance.

1. 4. 19
...nahoru ▲