Jeden den v Bálkové aneb místo vyhoštění raději legalizaci
Příběh první – ekonomičtí imigranti
Maxim z Ukrajiny. Věk: 23 let, v České republice od 24. července 2002. Vzdělání: střední. Profese: řidič. Pracoval až do roku 2005 jako zedník v Neratovicích. Současný pobyt: zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění v Bálkové u Plzně, zjednodušeně policejní věznice pro cizince, kteří nemají v České republice povolen pobyt třeba proto, že nebyli schopni předložit jeden z řady dokumentů nutných pro jeho každoroční prodloužení, nebo proto, že se vzepřeli tzv. klientovi, který Maxima od roku 2002 obírá o více než polovinu jeho výdělku.
Michail z Ruska. Věk 35 let, v České republice od podzimu 2001. Vzdělání: konzervatoř. Profese: hudebník. V letech 2002 až 2004 pracoval většinou v Teplicích jako malíř. V Teplicích má manželku a dceru, obě české občanky. Současný pobyt: zařízení v Bálkové, kde čeká na vyhoštění do Ruska, kde nemá vůbec nikoho.
Sergej z Ukrajiny. Věk: 42 let. V České republice od roku 1995. Vzdělání: střední. Profese zedník. 10 let v České republice pracoval ve stavebnictví. Poslední místo pobytu na svobodě: Kolín. Tam byl kontrolován policií a skončil v Bálkové, kde jej čeká vyhoštění na rodnou Ukrajinu.
Piotr z Ukrajiny. Věk: 41 let. V České republice od 3. dubna 1997. Vzdělání: inženýr. Profese: mechanik. V České republice se živil jako zedník, protože na Ukrajině nemohl najít práci a rodina potřebovala alespoň nějaký stálý příjem. Kvůli propadlému pasu si neprodloužil vízum a nyní rovněž čeká na tzv. správní vyhoštění v policejní cele v Bálkové u Plzně.
Kvůli nesmyslně přísnému zákonu o pobytu cizinců však museli tito lidé buď využít služeb klientů, kteří potřebná povolení "nějak" zařídí a pak je za to řadu let okrádájí, anebo vzít zavděk prací bez povolení a nyní platit za tuto chybu. Česká policie je navíc obere o jejich vlastní peníze, protože pobyt jednoho člověka v takovém vězení, jakým je Bálková, stojí stát cca. 800,- Kč za osobu a den a cizinci proto musí za služby v policejních věznicích platit nemalé peníze. Kdyby všichni čtyři nemuseli spoléhat na své klienty a zkorumpované české úředníky, mohli už řadu let přispívat do českého sociálního systému a žít u nás za důstojných podmínek. Cíl úřadů České republiky v případě Maxima, Michaila, Sergeja a Piotra? Fyzické vyhoštění do země původu a zákaz vstupu do ČR na 3 až 10 let pro každého. Česká ekonomika ale jejich práci potřebuje.
Příběh druhý – uprchlíci
Ilhan z Turecka. Věk: 24 let, v České republice od července 2005. Vzdělání: střední. V Turecku byl jako Kurd pronásledován pro své politické aktivity a byl proto bez zaměstnání. V České republice nikdy předtím nežil a nepracoval. Svou politickou angažovanost ve straně DEHAP může dokázat řadou dokumentů. Byl několikrát zadržen tureckou policií, která jej podrobovala mimo jiné elektrickým šokům, týrání na raději nejmenovaných částech těla. Že tyto praktiky jsou při pronásledování politicky aktivních Kurdů v Turecku běžné, potvrzují zprávy amerického i britského ministerstva zahraničí. Českou republiku si Ilhan vybral proto, že ji považoval za zemi otevřenou uprchlíkům a protože měl známého v Teplicích. Současný pobyt: detenční zařízení v Bálkové. V Česku totiž celkem pochopitelně pobýval nelegálně, což platí pro 80 procent uprchlíků, které jejich stát pronásleduje a nedá jim proto pas či povolení k výjezdu ze země. Reakce českých úředníků? Ještě před rozhodnutím o Ilhanově azylové žádosti mu bylo písemně sděleno, že bude vyhoštěn a musí opustit Českou republiku. Šest měsíců si tak jako tak odsedí ve vězení. Během této doby ho aktivní úředníci nahlásí vlastní ambasádě, aby se v případě zamítnutí žádosti o azyl mohl urychleně vrátit do zjevně pro něj nebezpečné země. Již v srpnu azylový úředník v Bálkové rozhodl o tom, že Ilhanova žádost o azyl se zamítá jako zjevně nedůvodná. Mezinárodní smlouvy na ochranu lidských práv tedy českého úředníka nezajímají, přestože mu Ústava ukládá za povinnost použít je přednostně před českým právním řádem.
Arzen z Gruzie. Věk 40 let, v České republice od roku 1998. Vzdělání: Pedagogická fakulta. Profese: učitel. V souvislosti s rozpadem Sovětského svazu se ocitl v situaci, že ani Rusko ani Gruzie jej nepovažují za svého občana, takže nemá žádný cestovní doklad. Česká republika neví co s ním, tak ho již potřetí za sebou zavřela na šest měsíců do detence v Bálkové pod záminkou perspektivy jeho vyhoštění. Nikdo ovšem neví do jaké země.
Všech těchto šest příběhů z obou kategorií cizinců dokládá, jak nedomyšlenost české imigrační politiky. Místo aby český stát využil potenciálu těchto lidí a pomocí transparentních předpisů se snažil se o to, aby tu žili a pracovali legálně, udržuje je kvůli přísným zákonům a složitým předpisům v nelegálním postavení nebo je případně vyhostí.
Jediným rozumným řešením je skutečně řízená imigrační politika, legalizace cizinců roky pracujících a žijících v ČR načerno a důsledný postih lidí, kteří na nerovnoprávném postavení zahraničních dělníků, žen nebo dětí léta beztrestně vydělávají. Legalizace cizinců může mít řadu podob. Měla by se zaměřit především na cizince integrované, kteří pracují a nikdy nespáchali žádný trestný čin. Těmto lidem by mohla být nabídnuta i možnost zvýhodněného dobrovolného a třeba dočasného návratu do země původu v případě, že nebudou mít zaměstnání. Je prostě zbytečné ochuzovat se o příjmy z daní cizinců a potom je draze věznit v detenčních zařízeních. Z takové legalizace by profitoval stát, česká společnost i samotní cizinci.
Autor čerpá zejména z návštěvy detenčního zařízení v Bálkové dne 5. 9. 2005. Jména cizinců byla pozměněna.