EPAM: Klíčové priority budoucí evropské migrační a azylové politiky

Evropská platforma nevládních organizací v oblasti azylu a migrace

Stanovisko Evropské platformy nevládních organizací v oblasti azylu a migrace v rámci Evropské unie (EPAM)[1] k jednotlivým bodům budoucího programu Evropské unie v oblasti azylu a migrace

20. ledna 2014

Hospodářská krize negativně ovlivňuje životy všech občanů Evropské unie, zejména však životy migrantů a uprchlíků; ztrátu pracovních příležitostí a ztrátu postavení rezidenta provází sílící rasismus a xenofobie. I přes rozhodnutí a prohlášení členských států Evropské unie dodržovat při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro všechny [2] normy týkající se dodržování lidských práv, zaznamenali členové Evropské platformy nevládních organizací v oblasti azylu a migrace při své každodenní práci v rámci Evropské unie i v sousedních státech, že lidská práva žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů jsou často porušována. Tito lidé se tak dostávají do situace zvýšené zranitelnosti, násilí, zneužívání a vykořisťování.

V roce 2014 stanoví Evropská unie program v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro následující roky, který bude zahrnovat i azylovou a migrační politiku, a jehož cílem bude úspěšně realizovat Stockholmský program. V této následující fázi by měly evropské instituce zajistit dodržování lidské důstojnosti a lidských práv, solidarity, pluralismu, nediskriminace, rovnosti a přibližování práv občanů třetích zemí právům občanů Evropské unie. Tyto zásady byly obsaženy v Závěrech předsednictví ze zasedání Evropské rady o azylu a migraci, které se konalo v roce 1999 v Tampere, přičemž řešené otázky zasluhují další a podrobnější projednání ze strany vedoucích představitelů vlád jednotlivých členských států EU. Příslušná ředitelství Evropské komise a další instituce EU by měly podporovat a prosazovat koordinovaný přístup zaměřený na dodržování lidských práv.

Na základě tohoto stanoviska určují členové Evropské platformy nevládních organizací v oblasti azylu a migrace (EPAM) klíčové priority budoucí evropské migrační a azylové politiky. Tyto priority jsou zásadní pro vytvoření otevřené a dobře přístupné Evropy, která bude ve svých politikách klást největší důraz na člověka. Tyto klíčové priority jsou pro členy platformy stanoveny jako společné. Zároveň budou v rámci konzultačního procesu, který povede k přijetí budoucího programu, předloženy další a podrobnější doporučení od členů platformy týkající se konkrétních otázek v oblasti azylu a migrace.

Klíčové priority

1. K zajištění dodržování povinností vyplývajících z mezinárodního práva a ke zjištění konkrétních potřeb budoucí azylové a migrační politiky je nezbytné zlepšit kontrolu a efektivní provádění legislativy EU v oblasti azylu a migrace.

Bude nezbytné zajistit efektivnější harmonizaci a lepší srozumitelnost azylových a migračních politik Evropské unie. V některých oblastech (např. v oblasti azylu, znovusjednocení rodiny či navracování cizinců), nikoliv však ve všech (např. u směrnice o vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí, předpisů týkající se víz a hranic), bylo provedeno vyhodnocení kvality provádění legislativy EU na vnitrostátní úrovni. Rychle se měnící oblasti azylu a migrace si vyžadují včasné, pravidelné a komplexní hodnocení legislativy EU. Školicí programy, opatření v oblasti praktické spolupráce, normy týkající se řízení kvality a dostupnost dostatečných zdrojů – to vše hraje při vytváření kvalitních politik a uplatňování osvědčené praxe v terénu klíčovou roli. Efektivní a komplexní kontrola, vyhodnocování, hodnotící nástroje a mechanismy sběru dat, včetně příslušných údajů o věku a pohlaví, jsou nezbytné nejen ke kontrole dodržování závazků vyplývajících z mezinárodního práva, ale rovněž ke zjištění konkrétních potřeb budoucí azylové a migrační politiky. K zajišťování základních informací a k ověřování praktických postupů a dopadů jsou velmi vhodné právě sítě nevládních organizací, které jsou připraveny podporovat instituce Evropské unie při kontrole uplatňování mezinárodních norem týkajících se dodržování lidských práv, včetně právní teorie evropských soudů. Evropská komise by měla důkladně kontrolovat provádění předpisů EU v oblasti azylu a migrace a efektivně využívat řízení pro porušení právních předpisů v případě nedodržování nebo neefektivního provádění legislativy EU.

2. Je třeba dále rozvíjet migrační a azylové politiky ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami, včetně organizací občanské společnosti.

Je třeba organizace občanské společnosti uznat za hlavní aktéry při rozvoji a hodnocení stávajících politik v oblasti migrace, integrace a azylu. Hrají klíčovou roli při poskytování podpory a zajišťování přístupu k právům a možnostem obživy migrantům, žadatelům o azyl a osobám požívajícím mezinárodní ochrany. S ohledem na své závazky a odborné znalosti a zkušenosti z terénu předpokládají neziskové organizace, že na úrovni EU dojde při vytyčování programu pro Evropské integrační (a migrační) fórum a při vytváření programu a hodnocení nového Azylového, migračního a integračního fondu ke zlepšení partnerství. Evropský sociální fond a nový Azylový, migrační a integrační fond by měly být realizovány tak, aby se vztahovaly na všechny migranty, zejména na ty nejzranitelnější, bez ohledu na to, zda mají postavení rezidenta. Při financování organizací, které nabízejí právní, humanitární a sociální pomoc, je třeba odstranit právní, administrativní i praktické překážky.

3. Vytváření politik by mělo vycházet ze stávajících údajů a dokladů

Instituce a agentury EU by měly mít lepší mechanismy sběru dat, které budou lépe využívat odborných zkušeností a znalostí nevládních organizací poskytujících poradenství a pomoc migrantům, žadatelům o azyl a osobám požívajícím mezinárodní ochrany. Je třeba vyvíjet nástroje umožňující kompilování a systematičtější začleňování materiálů dokládajících životní a pracovní podmínky všech migrantů (včetně migrantů bez oprávnění k pobytu) do procesu vytváření politik.

4. Zásady a nařízení v oblasti správy hranic musejí umožnit uplatňování lidských práv všech migrantů.

Tragické případy úmrtí na moři a zahánění migrantů na hranicích Evropské unie ukazují na nutnost zásadně přehodnotit azylové a migrační politiky Evropské unie a správu jejích hranic. Členské státy i Evropská unie vynakládají stále více finančních i lidských zdrojů na prosazování opatření na kontrolu migrace na evropských hranicích. Prioritou by však měla být záchrana životů. Při uplatňování oprávněného cíle řídit vstup na území byla přijata opatření, která mají negativní dopad na lidská práva jednotlivců na hranicích, včetně osob požadujících mezinárodní ochranu. Hranice nejsou zóny, kde by platily výjimky ze závazků dodržování lidských práv. Je třeba přijmout jasnější a transparentnější předpisy týkající se ochrany hranic a hledání a záchrany osob na moři, jejichž cílem bude záchrana lidských životů. Na hranicích Evropy je třeba neprodleně zavést mechanismy systematické kontroly a nepřetržitého vyhodnocování, a do procesu zapojit nevládní organizace. Pro instituce Evropské unie a členské státy bude při operacích v rámci správy hranic důležité jasně vymezit odpovědnosti za dodržování základních lidských práv a plnění požadavků na ochranu.

5. Při vytváření partnerství se třetími zeměmi v oblasti migrace je třeba zajišťovat dodržování práv migrantů a zároveň vytvářet dostatečné možnosti pro zákonnou migraci do Evropy.

V důsledku finanční krize a následných přísných opatření v Evropě je třeba, aby financování ze strany EU bylo pečlivě zaměřeno na ty, kteří ho potřebují nejvíce. Po pozitivně laděné debatě o migraci a nutnosti rozvoje musí následovat celý balíček opatření, který bude kromě jiného obsahovat i snazší převody peněžních prostředků a zákonné cesty migrace pro země původu. Pokud budou rozvojové fondy EU podmíněné kontrolou migrace, nedojde v zemích původu ke zlepšení rozvoje ani řízení migrace. Část Azylového a migračního fondu věnovaná vnější dimenzi nesmí sloužit pouze migrační kontrole, ale musí přispívat k rozvoji příležitostí pro zákonnou migraci a posilování prostoru ochrany ve třetích zemích v duchu solidarity a sdílené odpovědnosti. Při spolupráci se třetími zeměmi v oblasti správy hranic je třeba přiměřeně zvažovat dopad na lidská práva migrantů; finanční a právní ujednání musejí být podmíněna dodržováním práv migrantů, žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany jak v právní teorii, tak v praxi.

6. Předkládání alternativních možností k zadržování (detenci) cizinců má zásadní důležitost pro zachování souladu se zásadami ochrany lidských práv.

Dlouhotrvající pobyty cizinců bez oprávnění k pobytu a žadatelů o azyl v zařízeních pro detenci cizinců představují porušování základních lidských práv na svobodu a lidskou důstojnost; přesto však se rychle staly běžnou praxí a nikoliv jen výjimečným opatřením. Zajištění by se mělo používat jen v krajních případech, jak je již zakotveno v právu Evropské unie. Žadatelé o azyl by navíc neměli být nikdy zajišťováni pouze na základě své žádosti. V souladu s mezinárodními předpisy o dodržování lidských práv a Úmluvou OSN o právech dítěte by měly státy účinně a úplně zastavit zajišťování dětí a rodin na základě jejich postavení migranta. Je třeba neprodleně předložit jiné alternativy k detenci cizinců, které také budou méně finančně náročné. Vytváření partnerství s nevládními organizacemi za účelem výměny osvědčených metod při zjišťování alternativních možností k detenci cizinců i realizace pilotních projektů týkajících se takových alternativních možností se specializovanými nevládními organizacemi přispěje k prosazování cíle dodržovat lidská práva, posilovat důvěru a zajišťovat soulad se zásadami ochrany lidských práv v rámci systému řízení migrace.

7. V návratových politikách je třeba upřednostňovat dobrovolný asistovaný návrat a zpětné začlenění do společnosti, a v případě nezbytnosti nuceného návratu zajistit jeho bezpečné, důstojné a udržitelné provádění v souladu s Chartou EU o základních lidských právech.

Evropská komise by měla vést členské státy Evropské unie k tomu, aby investovaly do udržitelnosti dobrovolných návratů a zpětného začleňování. Spolupráce nevládních organizací a státu v oblasti kontroly návratů je třeba dále rozvíjet s cílem zajistit účinnou, nezávislou a systematickou externí kontrolu návratových postupů po celé Evropě. V procesu návratu je nutné zajistit přístup ke spravedlnosti všem migrantům, včetně přístupu k: právnímu zastoupení a právní pomoci, tlumočnickým a překladatelským službám, konzulárním úřadům a nevládním organizacím.

V případech, kdy není návrat z technických či jiných důvodů možný, nebo je nehumánní, by neměli být lidé ponecháni v nejistotě. Evropská komise by měla hledat trvalá řešení pro migranty, jejichž návrat není možný - včetně přístupu k zákonnému postavení rezidenta a k sociálním službám, například k bydlení, zdravotní péči a vzdělání.

8. Členské státy musejí zlepšovat možnosti migrace pracovních sil do Evropy pro migranty s různou úrovní dovedností; zároveň je třeba prosazovat efektivní provádění platných směrnic na vnitrostátní úrovni.

I přes vysokou míru nezaměstnanosti v některých členských státech existuje na trzích práce v rámci EU potřeba významného přílivu osob s různou úrovní dovedností a kvalifikace. V současné době je tato potřeba často „uspokojována“ neformálními neregulérními ujednáními v podobě neregulérního stěhování a neoprávněného zaměstnávání, které je často doprovázeno závažným zneužíváním a vykořisťováním. I když v současné době mají migrující pracovníci v sociální a ekonomické oblasti významný přínos pro pracovní trhy i pro společnost, nedostatek zákonných způsobů migrace přispívá k tomu, že jsou migranti díky chybějícímu zákonnému postavení rezidenta vytlačováni na okraj společnosti, a tím i stále více vystavováni diskriminaci a násilí, které omezuje jejich samostatnost a nezávislost. K uspokojování těchto potřeb a předcházení vykořisťování je třeba pro migranty, žadatele o azyl a osoby požívající mezinárodní ochrany vytvořit transparentní způsoby zákonného zaměstnávání a zohledňovat přitom specifické potřeby a situaci pracujících žen. Jednotlivé vlády musejí řádně provádět nové zákony Evropské unie týkající se migrujících pracovníků, včetně směrnic o jediném povolení, sezónních pracovnících a sankcích pro zaměstnavatele. To bude vyžadovat aktivnější kontrolu a pomoc při provádění, pro které bude užitečná aktivní podpora nevládních organizací a institucí Evropské unie. Instituce EU by měly přísně kontrolovat, zda dle postupů členských států pro udělování dlouhodobých pobytů nedochází k vyčleňování migrantů, kteří by podle zákonů a právní teorie EU patřičnou způsobilost měli. Navíc by Evropská komise měla vést členské státy k podepsání, ratifikaci a provádění Úmluvy OSN o migrujících pracovnících.

9. Rodiny s nárokem na znovusjednocení by při výkonu svého práva a přístupu ke spravedlnosti neměly dle práva EU být nuceny překonávat přímé ani nepřímé překážky.

Právo na znovusjednocení rodiny je zakotveno v právu EU, a cílem směrnice EU č. 2003/86/ES je umožnit rodinný život. Praktické uplatňování evropské legislativy zajišťující znovusjednocení rodiny je však neadekvátní. Rodiny, které mají dle zákonů EU právo na znovusjednocení, by neměly při výkonu svých práv a přístupu ke spravedlnosti překonávat žádné přímé ani nepřímé překážky. Evropská komise musí aktivně kontrolovat zavádění dalších podmínek znovusjednocení rodiny, které při prosazování integrace a práva na znovusjednocení všech oprávněných rodin, včetně nízkopříjmových skupin, zejména migrujících žen, musejí být oprávněné, přiměřené a účinné. Členské státy musejí zajistit řádné provádění směrnice EU a rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie. Možnost rychlého znovusjednocení rodin je prospěšná pro jejich začlenění do společnosti.

10. Přístup ke službám – například ke zdravotní péči, bydlení, vzdělání a spravedlnosti – je třeba zaručit všem migrantům bez ohledu na to, zda mají postavení rezidenta či nikoliv.

Zavádění nových a flexibilnějších způsobů migrace pracovních sil v Evropě by mělo doprovázet přijímání pozitivních opatření umožňujících všem migrantům získat přístup k jejich základním lidským právům, například k právu na zdravotní péči, bydlení, vzdělání, spravedlnost a k možnostem odškodnění na poli práce. Poskytovatelé služeb často řeší dilema: i když nárok na záchrannou službu a základní pomoc představuje základní právo, které by měli mít všichni lidé bez ohledu na národnost či postavení rezidenta, nelze ho uplatnit, neboť poskytovatelé služeb nemají dostatek zdrojů, nemohou využívat veřejné finance, nebo jsou kriminalizováni za poskytování pomoci lidem, kteří nemají postavení rezidenta s platnými dokumenty. Přístup k základním službám a zařízením by měl být zaručen zákony i programy všem migrantům bez ohledu na jejich postavení rezidenta. Rovněž je třeba dále rozvíjet přenosnost sociálních práv. Při poskytování těchto základních služeb je třeba citlivě přistupovat k oběma pohlavím, přičemž mezi tyto služby by se měla řadit strava, zdravotní péče, vzdělání, přístup ke spravedlnosti, bydlení a další služby pro bezdomovce, například hygienická zařízení, prádelna či sklad. Je třeba, aby organizace měly k dispozici potřebné finanční i lidské zdroje, díky nimž budou moci pracovat efektivně se všemi lidmi, kteří trpí nouzí, například i s migranty.

11. Je třeba zavést společný evropský azylový systém (CEAS).

Po přijetí společného evropského azylového systému v roce 2013, který vytvořil základ mezinárodní ochrany v Evropské unii, bude nesmírně důležité přísně dodržovat provádění novelizovaných směrnic ve vnitrostátní legislativě a vyhodnotit jejich dopad. Za poslední roky shromáždily nevládní organizace množství důkazů o neblahém dopadu Dublinského systému. Nově přijaté nařízení Dublin III (nařízení 604/2013) je schopno vyřešit některé zjištěné slabiny v oblasti ochrany. Přetrvávají však obavy, že z důvodu omezeného sbližování a harmonizace azylových politik a praktických postupů v rámci celé Evropy hrozí žadatelům o azyl, na které se vztahuje Dublinský systém, že bude docházet k porušování jejich práv. V krátkodobém měřítku by měl být negativní dopad systému zmírněn citlivým uplatňováním Dublinského nařízení v oblasti ochrany; mimo jiné i tím, že se zajistí, aby nedocházelo k odloučení rodin a uprchlíci mohli hledat ochranu v zemích, kde mají silnější vazby. V dlouhodobějším měřítku musejí instituce EU a členské státy změnit a zásadně zrevidovat Dublinský systém s cílem plně zaručit právo na azyl v souladu s Chartou základních práv.

12. Posilování mezinárodní ochrany a sdílení odpovědnosti za poskytování ochrany bude vyžadovat odvážnější kroky.

S ohledem na aktuálně omezené možnosti vstoupit do Evropy zákonnými způsoby je nesmírně důležité, aby Evropská komise neustupovala ze svého politického a finančního závazku prosazovat znovuusídlování uprchlíků v Evropě. Díky společnému Programu Evropské unie pro znovuusídlování uprchlíků již Evropská komise zajistila počáteční rámec pro společné stanovení priorit cílových regionů a profilů uprchlíků v rámci plánu financování znovuusídlování. Tento program je třeba dále prosazovat, aby Evropa mohla do roku 2020 společně zajistit znovuusídlení alespoň 20 000 uprchlíků ročně. Na evropské i vnitrostátní úrovni je třeba dále upevňovat pravidelnou výměnu mezi zainteresovanými stranami. Programy by měly uprchlíkům zajistit postavení dlouhodobého rezidenta, odpovídající začlenění a vstřícné prostředí na místní úrovni.

Již ve Stockholmském programu bylo řečeno, že je důležité řešit stávající nevyváženost v poskytování ochrany v jednotlivých členských státech. Zatím však byly rozvíjeny jen některé myšlenky. Nevládní organizace ostře kritizují skutečnost, že možnost vstupu na území a získání ochrany je stále tak obtížné, že jsou uprchlíci hnáni do rukou pašeráků a překupníků. Přednostně by se tedy měly v počáteční fázi nového programu EU, který by měl v druhé polovině svého trvání nechat prostor pro vytvoření nástrojů solidarity, hledat lepší způsoby sdílení odpovědnosti při poskytování ochrany mezi jednotlivými členskými státy i sousedními zeměmi na jihu i na východě.

13. V boji proti obchodování s lidmi je zásadní řádné provádění a uplatňování zákonů namířených proti obchodování s lidmi – s důrazem na ustanovení zaměřená na oběti a citlivě rozlišující mezi pohlavími.

Při potírání obchodu s lidmi je se svým zaměřením na ochranu a prevenci zásadně důležitá směrnice o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu (2011/36/EU). Je třeba uznat specifičnost aspektů obchodování s lidmi s ohledem na pohlaví a řešit je pomocí účinných a vhodných opatření prevence a ochrany. Komise musí zajistit provádění ustanovení o ochraně a prevenci a jejich efektivní uplatňování ve vnitrostátní legislativě a praxi. EU by rovněž měla podporovat a prosazovat ratifikaci a uplatňování Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a prosazovat kontrolní mechanismy Úmluvy.

14. Oběti násilí z řad migrantů je třeba chránit bez ohledu na jejich postavení

Evropská komise by měla kontrolovat a zajišťovat efektivní provádění a uplatnění „směrnice o obětech“ (2012/29/EU), která stanoví „minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestných činů“ s cílem prosazovat v souladu s článkem 1 směrnice práva všech obětí a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na jejich postavení rezidenta. Evropská unie by měla podepsat a ratifikovat Istanbulskou úmluvu Rady Evropy, která zavádí možnost udělení samostatného povolení k pobytu migrantkám, které se dostaly do násilnického vztahu s manželem či partnerem, na kterém závisí jejich postavení rezidenta; zároveň zaručuje pozastavení případného řízení o vyhoštění. Komise by rovněž měla vést členské státy k podpisu, ratifikaci a řádnému uplatňování Úmluvy.

15. Oběti mučení musejí mít od příjezdu až po samotné začlenění do společnosti v zemi určení právo na rehabilitaci ve všech fázích azylového a imigračního řízení.

Instituce EU by měly zajistit, aby členské státy v souvislosti s právem obětí na celkovou rehabilitaci dodržovaly závazky vyplývající z mezinárodních zákonů. V souladu s mezinárodními předpisy o ochraně lidských práv a Výborem OSN proti mučení mají oběti mučení právo na lékařskou, psychologickou, právní i sociální pomoc po celou dobu imigračního a azylového řízení, od procesu včasné identifikace až po samotné začlenění do společnosti. Je velmi důležité, aby si evropské orgány jednající s oběťmi mučení a dalšími zranitelnými migranty (včetně žen, které podstoupily obřízku, nebo kterým taková obřízka hrozí) osvojily přístup zaměřený zejména na oběť a ve všech fázích řízení zajistily synergie a spolupráci mezi zainteresovanými stranami jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni. Prvním krokem k zajištění jednotnosti závazků členských států by měl být požadavek na provedení studie proveditelnosti o přistoupení EU k Úmluvě proti mučení, a to prostřednictvím Evropské unie nebo přímo členskými státy.

Platforma nevládních organizací doufá, že na příští roky program v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti posílí na základě pravidelných konzultací s nevládními organizacemi zásadní důležitost organizací občanské společnosti, s cílem vytyčit program pro azylové, migrační a integrační politiky, a že se nakonec podaří vytvořit ucelený a efektivní právní rámec pro oblast azylu a migrace, který zajistí a bude prosazovat dodržování základních práv všech migrantů. Rok 2014 představuje pro Evropu jedinečnou příležitost vytvořit program migrace a azylu v Evropě, při kterém se bude uplatňovat přístup více zaměřený na práva příslušných osob. Evropská platforma nevládních organizací v oblasti azylu a migrace vyzývá všechny zainteresované strany, aby se chopily této příležitosti a využily ji moudře k vytvoření otevřené a dobře přístupné Evropy.

Členové Platformy nevládních organizací:

• Amnesty International European Institutions Office (AI-EIO), (kancelář Amnesty International pro evropské instituce): www.amnesty.eu
• Association Européenne pour la défense des droits de l’Homme (AEDH), (Evropská asociace na obranu lidských práv): www.aedh.eu
• Caritas Europa: www.caritas-europa.org
• Churches’Commission for Migrants in Europe (CCME), (Církevní komise pro migraci v Evropě): www.ccme.be
• COFACE Confederation of Family Organisations in the EU (Konfederace organizací na podporu rodiny v Evropské unii): www.coface-eu.org
• EKD (protestantská církev v Německu), bruselská kancelář, jako člen CCME: www.ekd-bruessel.de
• European Council on Refugees and Exiles (ECRE), (Evropská rada o uprchlících a exilu): www.ecre.org
• European Network Against Racism (ENAR), (Evropská síť proti rasismu): www.enar-eu.org
• European Network of Migrant Women, (Evropská síť migrantek): www.migrantwomennetwork.org
• European Women’s Lobby, (Evropská ženská lobby): www.womenlobby.org
• European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA), (Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci): www.feantsa.org
• European Region of the International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association (ILGA-Europe), (Evropská regionální pobočka mezinárodní asociace leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů): www.ilga-europe.org
• International Catholic Migration Commission (ICMC), (Mezinárodní katolická komise pro migraci): www.icmc.net
• International Federation for Human Rights (FIDH), (Mezinárodní federace pro lidská práva): www.fidh.org
• International Rehabilitation Council for Torture Victims (IRCT), (Mezinárodní rada pro rehabilitaci obětí mučení): www.irct.org
• International Rescue Committee (IRC), (Mezinárodní záchranný výbor): www.rescue.org
• Jesuit Refugee Service (JRS) Europe, (Jezuitská služba uprchlíkům v Evropě): www.jrseurope.org
• Justice et Paix Francophone de Belgique: www.justicepaix.be
• Médecins du Monde (MdM), (Lékaři světa): www.medecinsdumonde.org
• Médecins sans Frontieres (MSF), (Lékaři bez hranic): www.msf.org (jako pozorovatel)
• Migration Policy Group (MPG), (Skupina pro migrační politiku): www.migpolgroup.com
• Pax Christi International: www.paxchristi.net
• Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants (PICUM), (Platforma pro mezinárodní spolupráci v otázce migrantů bez dokladů): www.picum.org
• Quaker Council for European Affairs (QCEA), (Kvakerská rada pro evropské záležitosti): www.qcea.org
• Save the Children, (Zachraňte děti): www.savethechildren.net/brussels
• Solidar: www.solidar.org

[1] Evropská platforma nevládních organizací v oblasti azylu a migrace v rámci Evropské unie (EPAM) je skupina evropských nevládních organizací a sítí, které usilují o rozvoj azylové, uprchlické a migrační politiky v Evropské unii. Platforma byla vytvořena v roce 1994 z podnětu Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky. Tato politicky neutrální a nezávislá skupina pořádá pravidelná setkání, na kterých si vyměňuje informace a koordinuje strategie veřejné obhajoby („advocacy“).

[2] Závěry ze zasedání Evropské rady v Tampere, 1999

Text byl přeložen v rámci projektu "Zahraniční zaměstnanci na trhu práce", který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha. Mezinárodními partnery projektu jsou Caritasverband für die Diezöse Osnabrück z Německa a Anti - Slavery International z Velké Británie.