„Dublin II“ a omezení svobody žadatelů o azyl
Andrea Baršová se ve svém příspěvku zabývá otázkou omezování svobody pohybu osob v souvislosti s uplatňováním dublinského systému, konkrétně omezením svobody za účelem předání žadatele o azyl do státu příslušného k prozkoumání jeho žádosti. I když předání žadatele z jedné země do jiné existovalo jako praxe i před vznikem dublinského systému a mohlo být založeno např. na dvoustranné mezistátní dohodě, novou a důležitou dimenzí dublinského mechanismu je to, že nyní k předání žadatele dochází v novém právním prostředí, v rámci práva EU.
Dublinský systém obsahuje potenciální systémový důvod k omezování svobody žadatelů o azyl. Vzhledem k nejednoznačné regulaci právem EU se může stát slabým místem z hlediska ochrany žadatelů před omezováním a zbavováním svobody. Dublinský mechanismus vykazuje rovněž další nedostatky, např. výrazně zpomaluje řízení. Oprávněně se proto lze ptát, zda existuje alternativa, která by zachovala jeho výhody, jako je rovnoměrnější rozdělení žadatelů mezi členské země a uplatnění principu odpovědnosti, ale omezila jeho nedostatky. Evropská komise zvažovala čtyři alternativní systémy alokace odpovědnosti za prozkoumání žádosti, žádný však neshledala uspokojivějším. To naznačuje, že lepší sytém nelze nalézt při uchování základních schémat a východisek, ale že bude nutné je revidovat. Jednou z dosud nediskutovaných možností je přitom nahrazení mechanismu stanovení země odpovědné za prozkoumání azylové žádosti mechanismem stanovení odpovědnosti členské země za uznaného uprchlíka.
Příspěvek byl přednesen na semináři "Systémové problémy azylové a cizinecké legislativy v ČR a dopady vstupu České republiky do EU" v Brně 23. srpna 2004. Je rozdělen do tří částí. První se zabývá omezením svobody pohybu žadatelů o azyl v obecné rovině a poukazuje na důležitost rozlišení mezi zbavením svobody a omezením svobody pohybu. Druhá část pojednává o omezení svobody nebo zbavení svobody za účelem předání žadatele o azyl do země příslušné k prozkoumání jeho žádosti v rámci dublinského mechanismu a hodnotí nejnovější český návrh řešení. Závěr předkládá k úvaze návrh nového koncepčního řešení otázky příslušné země.
Dublinský systém obsahuje potenciální systémový důvod k omezování svobody žadatelů o azyl. Vzhledem k nejednoznačné regulaci právem EU se může stát slabým místem z hlediska ochrany žadatelů před omezováním a zbavováním svobody. Dublinský mechanismus vykazuje rovněž další nedostatky, např. výrazně zpomaluje řízení. Oprávněně se proto lze ptát, zda existuje alternativa, která by zachovala jeho výhody, jako je rovnoměrnější rozdělení žadatelů mezi členské země a uplatnění principu odpovědnosti, ale omezila jeho nedostatky. Evropská komise zvažovala čtyři alternativní systémy alokace odpovědnosti za prozkoumání žádosti, žádný však neshledala uspokojivějším. To naznačuje, že lepší sytém nelze nalézt při uchování základních schémat a východisek, ale že bude nutné je revidovat. Jednou z dosud nediskutovaných možností je přitom nahrazení mechanismu stanovení země odpovědné za prozkoumání azylové žádosti mechanismem stanovení odpovědnosti členské země za uznaného uprchlíka.
Příspěvek byl přednesen na semináři "Systémové problémy azylové a cizinecké legislativy v ČR a dopady vstupu České republiky do EU" v Brně 23. srpna 2004. Je rozdělen do tří částí. První se zabývá omezením svobody pohybu žadatelů o azyl v obecné rovině a poukazuje na důležitost rozlišení mezi zbavením svobody a omezením svobody pohybu. Druhá část pojednává o omezení svobody nebo zbavení svobody za účelem předání žadatele o azyl do země příslušné k prozkoumání jeho žádosti v rámci dublinského mechanismu a hodnotí nejnovější český návrh řešení. Závěr předkládá k úvaze návrh nového koncepčního řešení otázky příslušné země.
1. 9. 04