Církev a ukrajinští migranti v Polsku

Dne 24.února 2008 organizovalo občanské sdružení “Naše Volba” setkání ukrajinských migrantů v řeckokatolickém kostele Baziliánů ve Varšavě. Tématem setkání byla práva migrantů v Polsku po vstupu do Schengenského prostoru. Na setkání vystoupili zástupci Ministerstva zahraničních věcí Polska a velvyslanectví Ukrajiny v Polsku. Kostel Baziliánů, který tuto iniciativu podpořil a  poskytl jí své prostory, se aktivně podílí na organizaci různých setkání ukrajinských občanů. Činnosti při tomto kostele odrážejí celkový přístup ukrajinské řeckokatolické církve k migrantům.

Migrace z Ukrajiny začala brzy po rozpadu Sovětského svazu a šla oběma směry - na západ i na východ. Řeckokatolická církev na Ukrajině si jako první všimla migrace ukrajinských občanů do zahraničí, neboť většina migrantů (zejména těch směřujících na západ) byla řeckokatolického vyznání a pravidelně chodila do kostela. Migranti z východní Ukrajiny směřující do Ruska jsou převážně ortodoxního vyznání. Jelikož jazyk, ve kterém je vedena bohoslužba, je stejný, necítily ortodoxní kostely především v moskevském patriarchátu žádnou potřebu jakkoli rozvíjet svou síť a funkci v důsledku příchodu migrantů.

Migranti směřující do střední a západní Evropy, bez ohledu na to k jaké církvi patří, navštěvovali nejdříve již existující řeckokatolické kostely. Nicméně kapacita těchto kostelů velkému počtu nově příchozích brzy přestala stačit. V zemích jako je například Itálie, Španělsko nebo Portugalsko, kde řeckokatolické kostely dříve nebyly buď vůbec nebo jen ve velmi malém počtu, se tak objevily nové farnosti. V Polsku síť řeckokatolických farností existovala i v dobách komunismu, avšak byla součástí římskokatolické církve. Legalizace řeckokatolické církve v ještě sovětské Ukrajině v roce 1989 a následné získání nezávislosti země v roce 1991 způsobily, že řeckokatolická církev Polsku byla restrukturalizována. Znovu získala své staré jméno a přešla pod vedení řeckokatolické církve na Ukrajině. To sice významně neovlivnilo počet farností v Polsku, ale změnilo to jejich roli.

Řeckokatolická církev v Polsku, stejně jako v jiných zemích, čelila novým problémům, které se vyskytly s příchodem ukrajinských pracovních migrantů v letech 1990 - 2000. Nově příchozí potřebovali jak duchovní péči, tak pomoc se svými osobními problémy. Kostel, speciálně ve velkých městech jako je Varšava, se stal hlavním místem setkávání ukrajinských imigrantů, dokonce i těch, kteří nejsou řeckokatolického vyznání. Kostel Baziliánů ve Varšavě je toho nejlepším příkladem. Kostel nejen poskytuje bohoslužby v ukrajinštině, ale také je zde kavárna, kde se po bohoslužbě mohou migranti sejít a popovídat si. Mohou si zde vyměnit informace týkající se zaměstnání, ubytování, možností návratu domů, dokumentů a dalších záležitostí. Jsou zde také pravidelně umísťovány inzeráty o zaměstnání a bydlení.

Také kostely ortodoxní církve v Polsku jsou ve velkých městech místem setkávání migrantů, zejména východních Ukrajinců ortodoxního vyznání. Ortodoxní církev klade důraz na svoji náboženskou funkci více než na roli společenskou. Podle studie, kterou v roce 2005 provedl Instytut Spraw Publicznych (Institut pro veřejné věci)  ve Varšavě, 74 % respondentů vnímá řeckokatolickou církev jako instituci pomáhající migrantům v Polsku a jen 23 % respondentů uvedlo v tomto kontextu ortodoxní církev.

Migrační politika řeckokatolické církve v Polsku odráží přístup ukrajinské řeckokatolické církve a obecněji celé římskokatolické církve. Mezi lety 2006 a 2007 se řeckokatolická církev ujala několika iniciativ pomáhajících migrantům. V proklamaci církevních představitelů se migrace jeví jako společenský problém, jehož negativní dopady by měla církev  zmírňovat. Proto je potřeba zlepšit duchovní péči o migranty a rozvíjet síť farností v zahraničí. Za tímto účelem  byl před několika lety založen Fond sv. Ondřeje. Hlava církve, Lubomyr Husar, žádal věřící, aby přispěli do tohoto fondu, a inicioval akci s názvem “Groš svatého Ondřeje”. Kromě toho byl vydán speciální manuál pro budoucí kněze, který se věnuje problematice prevence obchodování s lidmi. V roce 2007 církev a Charita Ukrajina v několika evropských zemích spolupracovaly na sociologickém výzkumu, který zjišťoval sociální skladbu a potřeby migrantů. Výsledky budou použity při budoucím rozvoji církve.

V roce 2007 se Synod řeckokatolické církve vyhlásil Den migrantů. Ten byl stanoven na poslední neděli před ortodoxními Vánocemi. Tento den byl vybrán z toho důvodu, že se shoduje s dobou útěku svaté rodiny do Egypta, tedy dobou, kdy se svatá rodina sama stala migranty. V tomto smyslu vedení církve deklarovalo, že Ježíš byl také migrantem stejně tak jako mnoho Ukrajinců.

Církev je hlavním obhájcem migrantů před ukrajinskými orgány již od dob prezidenta Kučmy. Přestože politici prohlašují, že pomohou migrantům s jejich problémy a ochrání je, mnoho ukrajinských migrantů v celé Evropě ví, že opravdovou pomoc naleznou pouze u církve.

Článek vznikl v rámci projektu "Czech Made?" Multikulturního centra Praha za podpory Evropské komise.