Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

V souvislosti s vývojem „Systému výuky češtiny a zkoušek pro cizince jako jedné z podmínek pro udělení trvalého pobytu“ se na hlavu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy snesla vlna kritiky z různých stran. Mezi jinými byli slyšet odborníci na češtinu jako cizí jazyk z institucí jakými jsou Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy, Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka, nevládní organizace působících v oblasti integrace cizinců a jiné. I přes snahu MŠMT na poslední chvíli situaci zachránit a otupit ostří všeobecné kritiky ustavením expertní komise pro přípravu samotných zkoušek, zorganizováním kulatého stolu, na němž se ústy pověřených úředníků ministerstvo snažilo vysvětlit své argumenty a důvody minulých i současných postupů, zůstává ze současného stavu pocit zklamání. O problémech se zkouškami pro trvalý pobyt již bylo řečeno mnohé. Méně již se hovoří o samotném kontextu zkoušek. Určitě stojí mimo jiné za připomenutí, že zmíněný „Systém“, ač hovoří též o „systému výuky češtiny“, právě oblast výuky češtiny zcela vynechává a zabývá se tedy pouze samotnými zkouškami.

Z pohledu pracovníka působícího již řadu let v oblasti integrace cizinců nelze říci nic jiného, než že MŠMT  (dlouhodobě a nejen v otázce zkoušek z češtiny pro cizince žádající o trvalý pobyt) neplní svou roli. V celé oblasti integrace cizinců MŠMT zpravidla řeší až vzniklé problémy místo práce na jejich prevenci, postrádá jakoukoliv iniciativu a, troufám si říci, i znalost problému. Autor tohoto komentáře si pamatuje, jak např. zástupce MŠMT ve Výboru pro práva cizinců při Úřadu vlády ČR vytrvale zhruba rok odmítal jako „bezdůvodná“ varování právníka Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, že nový školský zákon přináší riziko vyloučení dětí cizinců ze třetích zemí ze služeb typu mateřská škola, školní družina či základní umělecká škola. Tak dlouho bylo MŠMT vůči těmto varováním resistentní, až se naplnila, a trvalo minimálně další rok, než se s věcí podařilo něco udělat. Potíže jiného druhu, ale takřka s podobným průběhem, jsme v minulosti mohli zaznamenat např. v otázce češtiny pro azylanty. Charakteristický přístup MŠMT lze popsat následovně: 1. fáze popírání – MŠMT popírá, že problém existuje nebo že spadá pod jeho správu (eventuelně, aby v budoucnosti pod jeho správu spadal), 2. fáze argumentace - proč to (jinak) nejde, 3. fáze uzavření se - resistence vůči jakýmkoliv návrhům a tlakům na změnu, 4. fáze změny. Jakkoliv může „fáze změny“ vyhlížet optimisticky, praxe je složitější a optimistická být ani nemusí – viz nynější příprava zkoušek pro trvalý pobyt.

Ze strany odborníků a veřejnosti vypadá situace v oblasti výuky češtiny pro cizince zhruba následovně: (1) v ČR je relativně dost odborníků na danou problematiku, (2) ještě více je zájemců (potenciálních učitelů) o výuku češtiny jako cizího jazyka, (3) opravdu více než dostatek zájemců o výuku češtiny je ze strany cizinců, (4) tlak státu a společnosti na to, aby imigranti hovořili česky se zvětšuje, (5) odborné ústavy i nevládní organizace vyvíjejí nové metodiky, typy kursů a výukové materiály. Důsledkem přístupu MŠMT k výuce  češtiny pro cizince je přesto, a  poněkud paradoxně, stav, kdy je stále naprosto nedostatečná nabídka kursů češtiny co nejširšímu spektru cizinců, chybí systém podpory kursů českého jazyka, neexistuje jejich akreditace a kontrola kvality, nejsou vzdělávací možnosti pro lektory češtiny jako cizího jazyka a celou oblast doprovázejí mnohé další nedostatky.

Lze se jen dohadovat, co je skutečnou příčinou stavu, kdy MŠMT v této pro integraci cizinců klíčové oblasti (za niž má nést v rámci rozdělení kompetencí mezi jednotlivými ministerstvy odpovědnost) neplní žádnou iniciativní úlohu. MŠMT vlastně ani neplní svou úlohu centrální instituce zodpovědné za vzdělávání, v tomto případě cizinců a jejich lektorů. Zkuste si zjistit, zda někdo shromažďuje pro praxi relevantní informace typu, jaké kurzy češtiny a kým jsou poskytovány v jednotlivých krajích nebo oblastech. Pokud něco a někoho objevíte, určitě to nebude pracovník MŠMT nebo jím pověřené organizace. Jedním z možných a nabízejících se vysvětlení tohoto dlouhodobého přístupu MŠMT je jedno prosté „úsloví“. Označil jsem je před časem jako „zlatou větu“ a slyšel jsem je za působení v oblasti integrace cizinců již několikrát právě od úředníků MŠMT. Dopředu jsem avizoval a očekával, zda náhodou nezazní i na výše zmíněném kulatém stole na MŠMT o „Systému“. A stalo se! V samotném závěru, ale přece. Ta věta s dílčími obměnami zní vždy zhruba takto: „Víte, já jsem tohle dostal/a na bedra, ačkoliv se jinak věnuji něčemu jinému.“

Bohužel tato věta či souvětí podle mne dokonale dokresluje přístup celého aparátu MŠMT k problematice cizinců a jejich vzdělávání se českému jazyku. Problému se nikdo nevěnuje komplexně, dlouhodobě a cíleně. V případě problému nebo úkolu, z něhož se nepodaří vykroutit, „se to na někoho prostě hodí.“ Nelze se pak divit, že dotčený pracovník či pracovnice řeší daný problém okrajově, bez znalosti kontextu, bez konzultací s relevantními odborníky (ani je nezná) a za pomoci nástrojů, jež zná ze své praxe v jiném oboru. Co funguje v jedné praxi, nemusí ovšem fungovat v oblasti integrace cizinců a v oblasti češtiny pro cizince. Nepraktické a nevhodně zvolené metody a přístupy zde mohou spíše škodit. A škody v oblasti integrace cizinců nejsou jen smutné tím, že negativně ovlivňují konkrétní lidské osudy. Tyto škody mohou být navíc velice nebezpečné – nejen pro cizince, na nichž se cosi otestuje a pak se uvidí. O nebezpečí plynoucích z nezvládnutého a nezvládaného procesu integrace imigrantů si můžeme nechat vyprávět od zkušenějších v Německu, Francii, Nizozemí a jinde. Avšak zatímco v jiných institucích zpravidla vědí, kdo se těmito otázkami zabývá nebo má zabývat a tyto zkušenosti ho tudíž zajímají, na MŠMT musí stále hledat někoho, kdo má zrovna čas...