Británie diskutuje o strategii integrace na místní úrovni

Britská premiérka vyzvala v polovině března veřejnost k diskuzi nad novým vládním návrhem Strategie integrovaných komunit (Integrated Communities Strategy Green paper). Připomínky k tomuto dokumentu, který se zabývá především začleňováním cizinců do společnosti, může veřejnost posílat až do 5. června 2018. Hlavní obrysy celé diskuse ale začínají být jasné už teď. Jak se tedy ve Spojeném království aktuálně uvažuje o migraci a integraci?

Zajímavé je již to, jak konzervativní vláda Theresy Mayové, známá některými tvrdými výroky proti imigraci, definuje integraci a její cíle. Ve shodě se spíše liberálním až interkulturalistickým pojetím integrace dokument jasně deklaruje, že cílem integrace rozhodně není asimilace. Integrace má podle současného britského kabinetu vypadat tak, že budou lidé na místní úrovni bez ohledu na svůj původ žít, pracovat spolu a sdílet stejná práva, odpovědnosti i příležitosti. Tohoto cíle je možné podle dokumentu dosáhnout, jen pokud se na integraci budou podílet všichni. Ze strany samotných migrantů vláda očekává, že si udrží své odlišnosti, ale zároveň se naučí jazyk a hodnoty společnosti, do níž přišli, a budou se snažit stát součástí místních společenství. Místní společenství jim pak v tom mají všestranně pomáhat.

Úkoly vlády pak Strategie definuje především ve vztahu k hlavním problémům, které v procesu integrace zjistilo několik nejnovějších výzkumů a studií. Například Zpráva ministryně Caseyové o rovných příležitostech a integraci z roku 2016 konstatovala, že v Británii stále častěji dochází ke vzniku segregovaných lokalit. Bílí Britové se častěji izolují od barevných obyvatel a zároveň narůstá počet míst, kde má většina obyvatel jinou než bílou barvu kůže. Zatímco v roce 2001 bylo v Británii 119 lokalit s ne-bílou většinou, do roku 2011 jejich počet vzrostl na 429. Roste také segregace ve školách. Strategie udává, že v lednu 2017 chodilo 60 procent dětí z etnických minorit do škol, kde tyto děti tvořily většinu místních školáků. V oblasti zaměstnanosti pak zpráva Caseyové varovala před segregací a diskriminací na pracovním trhu. Podle jejích dat zůstává 59 procent žen pákistánského a bangladéšského původu mimo pracovní trh a 50 procent mladých černochů je ekonomicky neaktivních (oproti 35 procentům jejich bílých vrstevníků). Strategie dále cituje vládní Audit veřejných služeb z hlediska rasové nerovnosti z roku 2017, který zjistil, že v přístupu ke službám dochází v mnoha případech k přímé diskriminaci nebo přístup migrantů k těmto službám omezují nejrůznější bariéry. Vláda tyto problémy ve zprávě uznává a přidává i znepokojivé údaje o nárůstu trestných činů z nenávisti, které za období 2016–2017 stouply o 29 procent oproti předchozímu roku a dosáhly celkem 80 393 zaznamenaných případů.

Výčet těchto problémů spolu s daty dokládajícími dlouhodobě rostoucí imigraci do Velké Británie dodává Strategii na naléhavosti a zároveň volá po razantních opatřeních. Jaká opatření a politiky tedy britská vláda navrhuje přijmout?

V oblasti diskriminace vláda zdůrazňuje nutnost řídit se výsledky a doporučeními Auditu veřejných služeb a přenést konkrétní opatření pro omezení diskriminace a zajištění integrace ve fungování všech veřejných institucí.

V oblasti školství vláda vyjádřila podporu inkluzivnímu vzdělávání a ohlásila, že již připravila plány na zlepšení školních výsledků ve 12 regionech (tzv. Oblastech příležitostí), v nichž zároveň podporuje užší spolupráci mezi školami a zaměstnavateli. Strategie také doporučila v některých případech využívat „zónování“. Například Univerzita v Birminghamu rozděluje při přijímacím řízení město do čtyř zón a dbá na to, aby přijímala studenty z těchto částí rovnoměrně a zajistila tak větší reprezentativnost a rozmanitost studentů. Na integraci mladých lidí cílí také například Národní občanská služba (NCS) – státem podporovaný dobrovolnický program o délce zhruba měsíce, během něhož se mají dospívající z různého etnického a sociálního prostředí společně podílet na veřejně prospěšných projektech.

Prostorovou segregaci má podle představ vlády omezit využití Fondu na kontrolu migrace na boj proti nežádoucím praktikám ubytovatelů, Fondu na rozvoj komunit a Fondu pro pobřežní komunity na regeneraci a vylepšení upadajících lokalit. Ministerstvo pro bydlení, komunity a místní samosprávu má pak založit nový fond na inovace, který by testoval a zkoumal nové přístupy k dosažení žádoucího sociálního míšení.

V oblasti zaměstnanosti Strategie slibuje více prostředků pro tzv. Jobcentra, která by podpořila pracovní zapojení lidí ze segregovaných oblastí. Vláda chce také podporovat zaměstnávání lidí z etnických menšin v těch sektorech, kde dosud výrazně převažuje zaměstnávání bílých Britů. Podporovat chce rovněž učňovské praxe lidí z těchto komunit.

Strategie klade velký důraz na prosazování angličtiny a doporučuje zpracovat novou politiku pro posílení jazykových kompetencí migrantů a slibuje zahájení komunitních jazykových kurzů a konverzačních klubů v angličtině. Na státní podporu místního vzdělávání má podle plánů Strategie dosáhnout více místních úřadů. Strategie také navrhuje zhodnocení dopadů nových pravidel pro udělování víz, které od roku 2017 požadují splnění požadavku znalosti angličtiny.

V oblasti práva a kriminality vláda v rámci Strategie vyhlásila, že chce přijmout nové zákony, které by chránily ženy a dívky před domácím násilím a chce také ustavit novou Komisi pro boj s extremismem.

Hlavní roli ale vláda přisuzuje především integraci na místní úrovni, kterou chce podporovat nejen prostřednictvím řady fondů, ale také prostřednictvím sdílení a propagace příkladů dobré praxe v podobě různých místních integračních politik a projektů. Jako nejvýznamnější aktéry v tomto prostředí jmenuje nejen místní úřady, ale především občanské organizace, zaměstnavatele a další nevládní instituce. Spolu s návrhem programů, projektů a politik vláda přichází i se seznamem detailních indikátorů, které mají napomoci měření efektivity přijatých opatření.

Z dosavadních reakcí na vládní Strategii vyplývá, že v pravé i levé části politického spektra ve Velké Británii existuje celkem široká shoda na hlavních problémech, se kterými se integrace potýká. Zpochybňována většinou není ani multietnická a občansky a nábožensky pestrá společnost, které má být integrací dosaženo. Diskuse se vede spíše nad příčinami těchto problémů, jednotlivými opatřeními a jejich efektivitou.

Zprava si autoři Strategie vysloužili kritiku například od konzervativních členů Komise pro občanství a občanskou angažovanost ve Sněmovně lordů. Dokument je podle nich „nedostatečným pokusem o řešení existujících problémů a jen dalším konzultačním dokumentem namísto potřebné akce.“ Členové komise ve Strategii postrádají například slib na zavedení třídenního placeného pracovního volna pro dobrovolnické aktivity, které by napomáhaly vzájemné interakci příslušníků různých etnických skupin. Zleva se ozvala kritika obsáhlejší a pestřejší. Například Stephen Evans z Institutu pro práci a vzdělávání namítl, že je sice pěkné, že vláda prohlašuje, že se zaměří na pomoc 770 tisícům lidí, kteří neumějí anglicky. Zároveň ale stejná vláda seškrtala rozpočet programu na výuku angličtiny pro ty, kteří jí využívají jako druhý jazyk (ESOL). Zástupce Britské muslimské rady Harun Rashid Khan kritizoval příliš velkou pozornost, která je v dokumentu věnována muslimům a migrantům z některých muslimských zemí. Poukázal také na problémy s definicí tzv. britských hodnot, která podle něj může vést k tomu, že budou někteří obyvatelé označováni za nedostatečně britské. Ve Strategii se pak podle něj příliš nemluví o “jiných bílých“, kteří tvoří většinu těch, kteří neumí anglicky. S ještě zásadnější kritikou přišla ředitelka Institutu pro výzkum superdiverzity na Birminghamské univerzitě Jenny Phillimoreová, podle níž se vládní Strategie snaží hlavně přesunout odpovědnost za integraci na místní společenství a nechává podfinancované místní úřady a komunity, aby udělaly veškerou práci. Phillimoreová Strategii také vyčítá, že nesprávně vykládá důvody prostorové a jiné segregace migrantů. Ta podle řady vědeckých studií nevzniká z jejich rozhodnutí či vůle, ale závisí především na tom, zda mají příležitost k sociálnímu vzestupu a zda jsou příslušníci většinové společnosti ochotni je přijmout.

Nová britská Strategie integrovaných komunit čtenáře jistě nepřekvapí návrhy zásadních strukturálních reforem či ambiciózních vládních programů. Konzervativní vláda podle očekávání nepřichází s robustním programem sociálního, veřejného či dostupného bydlení, nepředkládá nové návrhy na rozpočtově náročné zaměstnanostní či sociální programy a i v oblasti dotací do rozvoje segregovaných či upadajících lokalit zůstává spíše skoupá. Pro českou veřejnost však může být nečekaný například její silný rétorický důraz na rovnoprávnost, inkluzi a respekt k náboženské i etnické rozmanitosti.

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.