"Bigbít nebo turbofolk: představy migrantů z bývalé Jugoslávie"
Kniha, která je hybridem mezi kulturní analýzou a sociálně-historickou syntézou, pracuje s bohatým rejstříkem tištěných i audiovizuálních pramenů, svědectvím asi desítky informantů, zúčastněným pozorováním i sekundární, teoretickou a metodologickou literaturou publikovanou v řadě evropských jazyků. Migrace z prostoru bývalé Jugoslávie pojímá především v souvislosti s moderní dělbou práce a větší pozornost věnuje migracím až po druhé světové válce. Rekonstruuje tak historii politické emigrace proti titovskému režimu, pracovní migrace (gastarbajteri) a konečně i migrace spjaté s rozpadem Jugoslávie. Dalším způsobem, jak migrace z bývalé Jugoslávie tematizuje, je geografický aspekt. Věnuje se proto především hostitelským zemím západní Evropy a mezi nimi podrobněji dvěma příkladům – Francii a Rakousku. Vedle nich je ale naznačen i kontext České republiky jako hostitelské země pro migranty z bývalé Jugoslávie.
Autor knihy Ondřej Daniel vychází jak ze svého dlouhodobého zájmu o kontext bývalé Jugoslávie, tak i z reflexe současné sociální teorie. V jeho knize hrají prim odkazy na práce marxistů Davida Harveyho a Slavoje Žižeka. Najdeme v ní ale i inspirace poststrukturalisty, situacionisty a autory postkoloniálních studií. Významnou inspirací pro autorovu práci je činnost Centra pro studium populární kultury (CSPK), jehož je spoluzakladatelem. Mezi jeho další práce patří kolektivní monografie Populární kultura v českém prostoru spolueditovaná s kolegy z CSPK Tomášem Kavkou a Jakubem Machkem a série článků věnovaná násilí a subkulturám české a československé mládeže v „dlouhém trvání“ od poloviny osmdesátých let do přelomu tisíciletí. Subkulturním studiím se věnoval i v kontextu potomků migrantů z bývalé Jugoslávie, a to především v prostoru města Vídně.
Těžištěm knihy jsou tři případové studie věnované představám spjatým s historií, prostorem a kulturou a v jejím rámci především populární hudbou. Zde autor rozehrává hru protikladů mezi nacionalistickým a internacionalistickým výkladem druhé světové války, mezi popisy krajiny odkazujícími k venkovskému a městskému prostředí a mezi komunitami založenými na recepci populární hudby. „Líbí se mi tradiční hudba, ale ta opravdová. Ta nová folklórní hudba je kýč, je hrozná, děsím se jí! To je pro venkovany,“ říká jedna z informantek knihy. Pro jiného informanta ale není tak ostré rozlišení na místě: „Když si lidé trochu vypijí, tak po bigbítu poslouchají i turbofolk.“ Kritické rozkrytí představ migrantů z bývalé Jugoslávie je v knize doplněno o reflexi balkanismu, jako svébytné formy kulturního rasismu. Jeho prizmatem se často pozorovatelé zvnějšku dívají na migranty z bývalé Jugoslávie a obyvatele jejích nástupnických zemí. Pro některé migranty se ale přehánění „balkánských“ stereotypů může stát i zvolenou a zvnějšku oceňovanou strategií.
Pozvánka na akci v Mostaru „Den boje proti turbofolku: posloucháme hudbu nebo se na ni díváme?“, fototografie uživatele blandm, Flickr, 22. 4. 2007 (http://www.flickr.com/photos/blandm/479720594/).
Ondřej Daniel, Bigbít nebo turbofolk: Představy migrantů z bývalé Jugoslávie, AntropoWeb, Praha 2013, ISBN 978-80-905098-4-9 (elektronická publikace – PDF) ISBN 978-80-905098-5-6 (tisk)
Online kniha je ke staženi v PDF formátu ZDE.
Tištěnou knihu můžete získat na jejím představení 6. února 2014 v 18:00 v kavárně Café Lajka na pražské Letné (U Akademie 11).