Nejtíživějším bodem postavení cizinců v ČR je pravděpodobně oblast zdravotního pojištění a zdravotní péče, kdy jsou cizinci odkázáni na tzv. komerční zdravotní pojištění. Tento typ pojištění ale vykazuje ve srovnání s veřejným zdravotním pojištěním nedostatky, postihující zvláště děti narozené s vrozenými vadami nebo jinými závažnými onemocněními, které komerční pojišťovna pro jejich logickou „finanční ztrátovost“ odmítá pojistit.
Na podnět Rady vlády pro lidská práva, která tvrdila, že současná situace je porušením mezinárodních závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte, a na návrh místopředsedy vlády Pavla Rychetského přijala vláda 6.6.2001 usnesení č. 546, kterým uložila ministru zdravotnictví, aby navrhl novelu zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Navrhovaná úprava zákona prošla několika změnami, přesto její obsah zůstal vysoce kontroverzní. Na konci vládního legislativního procesu stál vládní návrh zákona o zdravotním pojištění dětí cizinců, které dlouhodobě pobývají na území České republiky.
V Poslanecké sněmovně se diskuse o tomto návrhu zákona soustředila výlučně na tvrzený nesoulad s Úmluvou o právech dítěte a otázka zněla, zda ČR porušuje své mezinárodněprávní závazky. Aspekt integrace cizinců do společnosti byl zmíněn pouze okrajově v důvodové zprávě k návrhu zákona a v parlamentu se už ke slovu nedostal.
Poslanecká sněmovna návrh nakonec po několika přerušeních zamítla. Opírala se přitom o argument, že by zapojení dětí do veřejného systému mohlo být pro pojišťovny zátěží nebo že by systém mohl být účelově zneužíván. Vyhlídky na zlepšení této stěžejní oblasti pro život cizinců se tak zdají velmi chmurné a lze jen doufat, že Česká republika bude donucena k přijetí řešení ze strany Evropské unie a její společné imigrační politiky.