V České republice o azyl raději nežádat. Další novela zákona o azylu hodlá omezit soudní přezkum rozhodnutí ve věcech azylu

V České republice o azyl raději nežádat. Další novela zákona o azylu hodlá omezit soudní přezkum rozhodnutí ve věcech azylu

Pavla Burdová Hradečná, Poradna pro uprchlíky

Poslanecká sněmovna v těchto dnech projednává novelu zákona o azylu, za poslední období už druhou v pořadí. Nechceme předvídat, jak celý legislativní proces dopadne, nicméně za naši nevládní organizaci si usilovně přejeme, aby novela sněmovnou neprošla, či alespoň ne v navrhovaném znění. Bohužel, neděláme si velké iluze.

Již v minulosti jsme opakovaně a usilovně kritizovali stávající azylový zákon, a snažili jsme se prosadit jeho změnu, tedy změnu těch ustanovení, která nějakým způsobem poškozovala žadatele o azyl. Dnes už můžeme říci, že jsme marně očekávali změnu k lepšímu. Naopak, chystaná novela, až na některé výjimky nepříliš zásadního charakteru, takovým způsobem zhoršuje právní postavení uprchlíků u nás, že být uprchlíkem, který si je vědom toho, že může žádat o azyl pouze v jedné členské zemi EU, vyhnu se České republice velkým obloukem a najdu si jinou, vstřícnější evropskou zemi.

Podívejme se stručně alespoň na některá ustanovení, která jsou už ve stávajícím azylovém zákoně a se kterými zákon počítá v nezměněné podobě i do budoucna. Poté se zaměříme na vybraná ustanovení nová, restriktivní. Výsledný obraz nebude pěkný, alespoň z pohledu uprchlíka, hledajícího u nás ochranu před pronásledováním.

Minulé kritiky

Už dříve jsme kritizovali zásadní nedostatek, a sice to, že zákon nenutí správní orgán, aby se vyslovil k překážce vycestování v případech, kdy nerozhoduje o meritu věci. Podle zákona musí ministerstvo v rozhodnutí uvést, jestli se na cizince vztahuje či nevztahuje překážka vycestování (viz § 28). Tuto povinnost však má pouze tehdy, když rozhoduje o udělení nebo neudělení azylu. Nemá ji ale, když rozhoduje o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné nebo o zastavení řízení. V rámci azylového řízení v těchto případech nedochází k hodnocení existence překážky vycestování, což znamená, že není zkoumáno, zda těmto neúspěšným žadatelům o azyl nehrozí v zemi původu nebezpečí mučení, či zda nebude jejich život nebo svoboda ohrožena z důvodů jejich rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro politické přesvědčení, což je jednoznačně v rozporu s čl. 3 evropské Úmluvy o základních lidských právech a svobodách, s čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či s čl. 33 odst.1 ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Zásada tzv. non-refoulement je ve vztahu k těmto osobám hrubým způsobem porušena.

Jen příkladem: mezi další kritizované instituty stávajícího zákona patří také problematika bezpečných zemí původu, otázka zákonného omezení opakovaných žádostí, pobyt v přijímacím středisku tranzitního prostoru mezinárodního letiště, otázka používaného jazyka při řízení, nedostatečné (po 12 let nevalorizované) výše kapesného žadatelů či omezení finančního příspěvku.

Samostatnou kapitolou jsou i dvě zásadní změny, přijaté v prosinci předcházející novelou (a již účinné) a sice detence tzv. dublinských případů a územní omezení víz žadatelům o azyl, které, v souvislosti s chystanými změnami, popsanými níže, výrazně přispějí k celkové neradostné situaci.

Novela ruší možnost kasační stížnosti

Kritiku si v minulosti také vysloužil systém soudního přezkumu, respektive forma, která byla zvolena. A právě zde se dostáváme k novým ustanovením, se kterými novela počítá.

Podle novely (navrhovaný § 32 odst. 4) má být vyloučen odkladný účinek mj. u žaloby proti rozhodnutí, jímž se žádost o azyl zamítá jako zjevně nedůvodná, stejně tak jako u žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti. Soud, i pokud by chtěl, nebude moci odkladný účinek přiznat.

Bude-li takto formulovaný návrh přijat, vyvolá to v praxi řadu problémů a otázek především ve vztahu k možnému porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, který mj. stanoví, že každý má právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. To ale bude fakticky těmto cizincům odepřeno, jelikož bez vyloučení odkladného účinku nebudou mít možnost setrvat na území.

Krom toho, u zjevně nedůvodných žádostí musíme doplnit, že s ohledem na znění § 16 a s ohledem na praxi rozhodovacího správního orgánu, může být v současné době zamítnuta téměř každá žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Bez následného hodnocení překážek vycestování (viz výše), a právě v kombinaci s vyloučením odkladného účinku výsledné znění těchto ustanovení ohrožuje zásadním způsobem žadatele o azyl a směřuje proti smyslu mezinárodních závazků v této oblasti. Chystaným ustanovením je výrazně omezováno ústavní právo na soudní přezkum, respektive jeho faktická realizace.

A konečně se dostáváme k ustanovení, které počítá se zrušením možnosti podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (viz § 32, navrhovaný odst. 7). Tento návrh, tj. aby kasační stížnost ve věci azylu nebyla přípustná, jednoznačně odmítáme. Není ospravedlnitelný ani tím, že se předkladatelé zákona odvolávají na přetíženost Nejvyššího správního soudu.

Bylo předvídatelné, že dostane-li žadatel o azyl možnost obrátit se na Nejvyšší správní soud, využije toho a Nejvyšší správní soud tak bude rázem zavalen kasačními stížnostmi a řízení o udělení azylu a s tím i pobyt žadatele o azyl na našem území se tak začne neúměrně protahovat. S tímto náporem by se ale mohl podle našeho názoru Nejvyšší správní soud vypořádat mj. tak, že by rozhodoval nejprve o odkladném účinku, což mu stávající zákon umožňuje a teprve poté o věci samé. Tuto možnost však Nejvyšší správní soud nevyužívá.

Netvrdíme, že všichni ti cizinci, žádající na našem území o poskytnutí ochrany, mají opodstatněné obavy z pronásledování. Tato nově navrhovaná úprava ale poškodí i všechny ostatní žadatele o azyl, kteří k nám nepřišli s úmyslem zneužívat institutu mezinárodní ochrany.

Problémem současného nastavení pravidel soudního přezkumu není podle nás jen přetíženost Nejvyššího správního soudu, ale především a hlavně skutečnost, že jediným subjektem, který může v České republice udělit azyl, je ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, tedy správní orgán. Plný nezávislý soudní přezkum ve skutečnosti neexistuje, přezkoumává se pouze zákonnost správních rozhodnutí. Jelikož sám soud nemůže rozhodnout o udělení azylu, fakticky o meritu věci rozhoduje pouze prvoinstanční správní orgán, což je jednoznačný a zároveň zásadní legislativní nedostatek. Podle našeho názoru podmínky pro udělení azylu splňuje mnohem více žadatelů než kolik jich v řízení uspěje a jedním z faktorů odpovědných za nízký počet udělených azylů je právě neúplný soudní přezkum správních rozhodnutí ve věcech azylu.

Alternativa: posílení soudního přezkumu ve druhé instanci

Řekne-li se A, mělo by se říci také B, jinými slovy pokud se chystáme odebrat žadatelům možnost podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, posilme alespoň soudní přezkum ve druhé a v budoucnu i jediné možné odvolací instanci tak, aby správní rozhodnutí závislého správního orgánu bylo přezkoumatelné v plném rozsahu nezávislým orgánem, nejlépe nějakým speciálním tribunálem, který sám bude mít možnost azyl udělit.

Zdá se nám jako nepřijatelné, aby se nejprve touto projednávanou novelou zamezilo podávání kasačních stížností, a teprve v budoucnu začala jednání o nové podobě soudního přezkumu, respektive odvolacího orgánu. Obě změny by rozhodně měly přijít současně. Jinak dojde k zásadnímu zhoršení práv žadatelů o azyl a významnou měrou se sníží jejich šance na obranu proti jednání správního orgánu, protože odmítnutému žadateli o azyl bude odepřena podstatná část účinných právních prostředků nápravy.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat i dál a podívat se podrobně i na jiná úskalí této novely. Pro ilustraci, jaká je chystaná novela, však snad výše uvedené příklady postačí. Proto, pokud znáte nějakého migrantům nakloněného zákonodárce, pokuste se ho přesvědčit, že tímto směrem by se Česká republika vydávat neměla, alespoň za předpokladu, že stále deklaruje svoji ochotu poskytovat azyl pronásledovaným…