Rusko mimo Rusko: Praze se mezi válkami kvůli imigraci intelektuálů ze SSR říkalo „ruský Oxford“
V neděli 10. prosince 2017 jsme se opět sešli v osvědčeném komunitním centu InBáze. Koncept akce zůstal v zásadě zachován, změnilo se však téma a osazenstvo. Tentokrát jsme se zabývali Ruskem a ruskou imigrací. Nechyběla tradiční ochutnávka typických místních pokrmů, podnětné příspěvky ani panelová diskuse. Závěrečné hudební vystoupení pak bylo příjemnou tečkou celého setkání.
Po událostech říjnové revoluce a občanské války musely podle různých odhadů až dva miliony obyvatel bývalé Ruské říše opustit svoji vlast. Československo se stalo jednou z důležitých destinací emigrace z území rodícího se Sovětského svazu. Dočasné, v některých případech ale i trvalé útočiště tady našla řada významných osobností předrevolučního Ruska, vznikly zde i některé instituce, periodika a nakladatelství důležité pro celé „Rusko mimo Rusko“. Ačkoliv Československo představovalo z dlouhodobější perspektivy pro ruskou emigraci víceméně tranzitní zemi, exilové komunity zde rozvinuly bohatou kulturní, vydavatelskou, vědeckou, spolkovou a edukační činnost – zejména ta přinesla Praze v kontextu meziválečného exilu často užívané přízvisko „ruský Oxford“.
Vztahy mezi Čechy a Rusy se dramaticky proměnily po invazi vojsk Varšavské smlouvy
Vztahy mezi Rusy a Čechy se nadále vyvíjely v souvislosti s příslušností Československa k „východnímu bloku“, dramaticky se pak pro mnohé proměnily v souvislosti s událostmi srpna roku 1968 a také v souvislosti s pádem Železné opony v roce 1989. V programu jsme se proto nezaměřili pouze na současný stav, ale také na významné události v minulosti a na to, jak ovlivňovaly vzájemné vztahy.
Je uzavřenost ruské menšiny v Praze na ústupu?
Prvním předneseným příspěvkem byla přednáška Anastasie Kopřivové o Česko-ruské interakci od konce 19. století do konce druhé světové války, která nás seznámila s minulostí ruské imigrace do Československa. Anton Romanenko nás pak v poutavé prezentaci seznámil se zvláštní poetikou současných ruských měst. Elena Tulupova nám pak přiblížila současné počty v České republice žijících Rusů a poukázala na některé potíže, které tito imigranti řeší. Panelová diskuse se, ve shodě s názvem akce, nesla v duchu minulých a současných vztahů v Praze žijících Rusů a Čechů, které nebyly vždy ideální.
Probírali jsme zvláštní uzavřenost ruské komunity v Praze, která je ve srovnání s jinými východoevropskými etniky zdaleka největší. Shodli jsme se, že další vývoj sice nemůžeme předvídat, ale zdá se, že by tato uzavřenost mohla být spíše na ústupu. Kytarista Alexey Usharovskyi po skončení panelové diskuse ještě umocnil již tak příjemnou a přátelskou atmosféru, která na místě celou dobu panovala.