Přehled tisku za únor

Přestože česká muslimská komunita čítá jen několik tisíc osob a povědomí většiny Čechů o islámu není o nic hlubší než o představy o principu termojaderné fúze, během posledního měsíce se v souvislosti s aférou kolem karikatur Proroka Mohameda objevilo množství zasvěcených vykladačů koránu. S tím, jak se množily materiální škody a stoupal počet obětí na Blízkém Východě a v Asii, rostlo i u nás množství osob, které se cítily být povolány na stránkách tisku celou aféru rozebírat.

Spor byl od okamžiku, kdy se dostal do zřetele českých médií (což bylo více než čtvrt roku od prvního uveřejnění karikatur v Dánsku...), postaven jako střet zastánců svobody tisku s obhájci náboženské tolerance. Opravdu zanícení obhájci svobody tisku ho pojímali jako svoji bitvu s pátou kolonou islámských teroristů, jímž slavně začíná střet civilizací. V tomto vymezení problému zůstal zcela stranou fakt, že celá záležitost má své kořeny na půdě dánské přistěhovalecké politiky, a komentátoři raději hromadně přemýšleli o expanzivní podstatě islámu. Například Ladislav Henek v článku Muslimům se nemáme za co omlouvat v HN z 20.2. upozorňuje: „Někteří islámští duchovní se nijak netají záměrem nastolit na našem kontinentě vládu islámu, jako například jeden z britských vůdců muslimů šejk Omar Bakri Muhammad, který otevřeně hlásá džihád proti celému Západu, schvaluje teroristické útoky a veřejně hlásá že "vlajka islámského kalifátu bude jednou vlát nejen nad Downing Street 10, nýbrž nad celým světem." Zatím se to však nepodařilo jemu ani jiným a Evropané žijí v sekularizovaných státech, kde již pár století neplatí náboženské příkazy a zákazy.“ Po této charakteristice islámského vztahu ke svobody milovnému Západu Henek uznal, že vzájemný respekt obou kultur je nutný, nicméně z jeho definice respektu svoboda zrovna netrčí: „V našem konkrétním případě tedy můžeme tolerovat skutečnost, že muslimům je v rámci jejich souboru hodnot, shrnutých v koránu a dalších textech, zapovězeno zobrazovat svého proroka a nebudeme je k jeho zobrazování nutit.“ Takže muslimové ať jsou rádi, že nemusí povinně kreslit karikatury sami, a ať si vezmou z celé aféry podle Henka následující ponaučení: „Ale po zcela nepřiměřených, brutálních reakcích na několik karikatur, je potřeba, aby zaznělo zřetelné varování: Nikdo nedokáže přesně odhadnout, kdy démon násilí, probouzený nenávistnou propagandou, získá takovou sílu, že už ho nezvládne žádná politická moc a vybuchne válečným střetem. A k tomu, aby se tato hrůza stala realitou, stačí, když budete pouze pokračovat nadále, tak jako v uplynulých dnech.“

To Jiří Hanák v článku Všichni jsme Dánové v Právu z 10.2. se snaží udržet si víru i v muslimskou část lidstva: „Kresba Proroka s bombou v turbanu navozuje dojem, že všichni muslimové jsou z definice svého náboženství teroristé. To samozřejmě není pravda, jakkoliv se to po útoku na newyorská dvojčata, masakrech ve španělských vlacích, v londýnském metru či po nejrůznějších akcích al-Kajdá obtížně říká.“ Tato víra je ale pro Hanáka těžko udržitelná, když se muslimové neumějí chovat: „Ještě si pamatujeme na plakát, zvoucí na film o Larry Flyntovi. Byl na něm ukřižovaný Ježíš, položený v klíně nahé ženy. Žádná hysterie, rabování a pálení však nenásledovalo. Zřejmě rozdíl v civilizaci.“

I regionální tisk se snažil svézt s diskuzí o tomto globálním tématu. Například Liberecký den přinesl 22.2. článek plný úvah o tom, jaký dopad bude mít aféra kolem karikatur na českou muslimskou komunitu. „Karikatury Proroka Mohameda, které otiskly v minulých týdnech také některé tuzemské noviny, nebudou mít podle všeho v Čechách žádnou krvavou dohru,“ uklidňuje autor článku, kterému tuto předpověď potvrdily i akademické kruhy – prorektor liberecké univerzity takto ohodnotil své muslimské studenty: „I u nás na škole máme asi dvě desítky muslimsky orientovaných Arabů, ti však podle mého zjištění nic nechystají.“ Autor dále pátrá v regionu po mínění muslimů. Následující názor Aliho z Děčína: „U nás doma v Arábii byste se takhle neptal, protože tam lidé myslí jinak. Prorok Mohamed je nedotknutelná ikona, ze které si nikdo nesmí tropit legraci. U nás byste se ptal, proč jsme něčemu takovému již dávno neučinili přítrž,“ autor článku interpretuje takto: „(Ali) tak demonstroval způsob myšlení, jak mnozí muslimové uvažují. Neřeší co se děje jinde, ale jakmile si někdo rýpne do nich, jsou odhodláni mstít se až za hrob.“

Dlužno říci, že ne všechny regionální noviny prokázaly rozhled takto omezený někam těsně za hranice náměstí krajského města. Například Deníky Bohemia přinesly 14.2. článek Veroniky Forkové a Pavla Ryjáčka, kteří se konzultovali celý problém ohledně kontroverzních karikatur s politologem Baršou, filozofem Hejdánkem či knězem Halíkem, který článek uzavírá otázkou: „Ve sporu s muslimy bychom si ale měli uvědomit, co je dnes pro nás na Západě svaté. Je to svoboda, spojená s respektem k cítění druhých, nebo jen právo na cynickou zábavu bez úcty k čemukoliv?“

I na celostátní úrovni se objevovaly názory či komentáře, které vyjadřovaly respekt v lidštější podobě, než v té, která byla prezentovaná v úvodem zmíněném článku. Ladislav Špaček publikoval v MF Dnes dne 6.2. názor Neurážejme se ve jménu svobody, kde mimo jiné popírá obecně předkládanou definici celého střetu: „Ne, není to spor o svobodu slova. Je to spor o slušnost a empatii.“ Martin Ehl zas v článku Hloupý smích povýšených v HN ze 7.2. poukazuje na jiné souvislosti: „Humbuk kolem karikatur ukazuje, že není nic jednoduššího, než si dělat legraci ze zažitých stereotypů bez hlubší znalosti souvislostí. Jak pak ale vypadají umírnění islámští badatelé, kazatelé a politici, kteří se snaží najít cestu svých zemí a společenství z chudoby k prosperitě a přenést do islámského prostředí alespoň nějaké prvky modernity, včetně práva na svobodné vyjadřování - i na satiru?“

Co bychom raději nečetli...
Abychom však čtenáře neukolébali tolerantními postoji některých komentátorů, uvádíme v této rubrice článek z první strany Práva z 27.2. Tajné služby ČR: Evropu chtějí islamizovat radikálové. Článek přináší zprávu o semináři, který proběhl za účasti bezpečnostních expertů v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny. Autor článku, Břetislav Tureček, článek poskládal v podstatě jen z citací skandálních výroků těchto „expertů“. Například slova prvního náměstka ministra zahraničí Jaroslava Bašty, který o muslimech prohlásil: „Ukázalo se, že islámské menšiny v Evropě se začaly dožadovat speciálních pravidel, “ (...) „dnes jim vadí karikatury, za čas ale mohou demonstrovat proti tomu, že jíme vepřové a pijeme alkohol, protože i to je proti jejich přesvědčení.“ Šéf vojenského zpravodajství, generál Miroslav Krejčík pak před poslanci k Baštou zmíněnému trendu podotkl, že „je to eroze a je otázkou, jestli nás to pohltí, nebo nepohltí. Otázka je, zda se lépe daří vyvážet demokracii, nebo importovat islám.“

Tuto kadenci neuvěřitelných výroků vysokých představitelů české administrativy ovšem Tureček v článku neuváděl na pravou míru, a naopak ji v některých případech svojí rétorikou podporoval. Takto konspirativně například představil celkem pochopitelné snahy českých muslimů o politickou reprezentaci: „Jistý představitel českých muslimů nedávno Právu řekl, že považuje za samozřejmé, že jakmile by muslimové někde v Evropě dosáhli potřebného početního zastoupení, požadovali by i odpovídající vliv na politiku a legislativu.“ Své znepokojení z tohoto úkazu podpořil tvrzením „experta“: „Minimálně ze strany radikálů je snaha rozšířit islám co nejvíce, optimálně na celý svět," soudí na stejné téma (šéf civilní rozvědky) Randák.“