Přehled tisku za květen – neviditelná menšina

Květnový přehled navazuje na analýzu mediálního obrazu českých muslimů s podtitulem „Neviditelná menšina“, kterou pro Multikulturní centrum Praha zpracovala Martina Křížková. Z výsledků analýzy vyplývá, že na základní otázku, která byla položena na začátku zkoumání: „jaký je obraz muslima jako souseda, spoluobčana na lokální úrovni?“, nelze jednoznačně odpovědět. Důvodem je zejména fakt, že o českých muslimech, přestože jejich počet je odhadován na zhruba 10.000, se v tisku téměř neobjevují zmínky. Pokud už se o nich píše, pak je to v naprosté většině v souvislosti s konfliktem v zahraničí (teroristické útoky, násilí na Blízkém východě,...). V takovém případě je českým muslimům dán prostor vyjádřit se k situaci a zejména odmítnout násilí. V tomto typu textů i v dalších článcích jsou ale muslimové vesměs představováni jako cizinci v českém prostředí a je zdůrazňována jejich odlišnost, která je vesměs chápána negativně. Jejich kulturní zázemí nebo náboženská tradice není v médiích příliš reflektována.

 

S těmito závěry, které byly učiněny na základě analýzy mediální produkce za období jednoho roku, tedy pracuje následující článek. Cílem není nijak hluboký rozbor, ten už ostatně byl proveden, ale spíše konkrétní dokladování výsledků analýzy M. Křížkové. V rámci velmi úzkého výsledného souboru článků je možné se podrobně zaměřit na jednotlivé slabé stránky informování o této „neviditelné menšině“.

 

Klíčová slova „islám, muslim“ sice v souboru květnového tisku obsahovalo 207 článků, drtivá většina se však vztahovala k zahraničním událostem. Vysloveně domácího kontextu se týkalo jen velmi málo z nich (cca 15). Z tohoto malého počtu byla přitom téměř polovina (7 textů) tvořena příspěvky do studentské soutěže Novinářem s MF DNES, kdy se studenti středních škol zamýšleli nad tématem „střet civilizací“ a nejlepší články pak vyšly v regionálních přílohách MF Dnes. Dlužno říci, že tyto texty patřily k zajímavější části produkce, už jen z toho titulu, že se jednalo o názory či komentáře a že to byly texty vítězné, tedy stylem i vyzrálostí názoru vyčnívající nad produkcí konkurence. Například práce studentky sedlčanského gymnázia Ivany Pokorné, která vyšla ve středočeské příloze MF Dnes z 2.5., pojednávala o stereotypech a o podílu malé informovanosti na jejich vzniku: „Pokud vám někdo dvakrát týdně podává zprávy o tom, kolik lidí zabil atentát, který spáchal radikální muslim, pak už je jen malý krůček k tomu, abyste si do hlavy uložili novou informaci - muslimové jsou nebezpeční. A mozek už neřeší, je-li člověk oblečený jako muslim skutečně nebezpečný, ale instinktivně chrání tělo dopředu. Cítíte potom onen zmíněný strach z něčeho, co zcela nezapadá do vzoru naší společnosti. I to je daň za náš rychlý život. Neříkám, že je to špatně, ale měli bychom si uvědomit, že oči jsou někdy to, co nás zaslepuje.“

 

Podobně soudí tamtéž i Kateřina Danielová z mělnického gymnázia: „V dnešním převážně svobodném světě se všichni lidé stali sousedy. Tak zní optimistická zpráva o lidské společnosti. Ale. Ruku na srdce, chtěli byste žít v jednom domě s lidmi, o nichž víte tak málo, že vám naskakuje husí kůže? Mít větší přehled o podstatě islámu, mohli bychom se pohnout kupředu. Informace by se společně se schopností vyjednávat staly trumfem v rukávu Západu.“

 

I další studentské texty, které zadané téma pojímaly z jiného úhlu, s konceptem „střetu civilizací“ výrazně polemizovaly. To může znamenat jistý příslib do budoucna v tom smyslu, že stávající nedostatek fundovaných informací o islámu v českých médiích, který přispívá k šíření negativních stereotypů, časem zmizí s tím, jak bude po těchto informacích stoupat poptávka mladší generace, pro níž už není termín „kulturní diverzita“ prázdným pojmem.

 

Odpovědí na studentské volání po větší informovanosti je v rámci květnové mediální produkce asi jen obsáhlá reportáž z pera Leoše Kyšy Českých muslimů přibývá, kterou publikoval Magazín Práva z 13.5. Kyša v reportáži popisuje osudy několika muslimů českého i nečeského původu, včetně jejich motivace ke konverzi, či problémů, s nimiž se setkávají v každodenním životě. Nejedná se o žádný hluboký vhled do života těchto lidí, spíše jde o nástin různých životních příběhů českých muslimů. Například o brněnském kriminalstovi, který před rokem konvertoval, Kyša píše: „(...) V práci se svou vírou problémy nemá. "Řekl jsem to šéfovi a ten to vzal. Jen když jsem na nějaké akci s kolegy, tak musím přežít jejich vtípky a narážky. No, dá se to zvládnout." Jeho konverzi zvládla i manželka, s níž má dvě děti, staršímu je osm let a mladšímu tři roky. Vychází mu vstříc, takže z rodinného jídelníčku zmizely salámy a vepřové.“

 

Zajímavým příspěvkem do interkulturního dialogu byl ještě text Záchodové prkénko v ohrožení Marka Kerlese v LN z 20.5., který porovnával západní a orientální záchodové tradice. V kategorii veřejných záchodků vyšel z porovnání jako vítěz turecký záchod, zejména z hygienických důvodů.

 

Další texty, které nějakým způsobem pojednávaly o islámu v domácích podmínkách, už tak pozitivně nepůsobily. Šlo jednak o satirický článek z deníku Naše Valašsko z 2.5. Brankář se modlil k Alláhovi! Satira v tomto případě spočívala v komentáři k fotce brankáře vsetínského týmu v pozici, která připomínala muslimskou modlitební polohu. Z této situace se ale příliš vtipu vytěžit nedalo: „Neuvěřitelné! Islám se už dostal mezi fotbalisty na Valašsku. Během posledního zápasu ve Vsetíně si totiž brankář přímo během zápasu vyžádal na rozhodčím přerušení hry, obrátil se směrem k Mekce a začal provádět pravidelný rituál ( viz foto), který probíhá dvakrát denně po celém muslimském světě. Nepomohla ani domluva trenérů, spoluhráčů. Brankář vsetínského týmu se nenechal vytrhnout z modliteb ani lehkým nakopnutím hlavního rozhodčího. Všichni přítomní byli chováním jednoho z gólmanů natolik šokovaní, že na stadionu zavládlo tísnivé ticho. Někteří se dokonce začali ( alespoň podle očitých svědků) po křesťanském způsobu modlit za spásu jeho duše.“

 

O nepodařené satiře pojednávaly články v moravských denících Rovnost. V rámci předvolební kampaně se totiž objevily letáčky brněnského kandidáta za Liberální reformní stranu Václava Linkova se záhadným heslem "Müslím to upřímě". Rovnost - Brněnský deník se v článku Slogan naráží na muslimy i expremiéra z 29.5. snaží zjistit význam tohoto sloganu. Sám kandidát Linkov ho vysvětloval následovně: „Je to mnohonásobná parodie. Jednak na muslimy a nedávné demonstrace proti Dánsku, a pak také na slavný Grossův billboard. Bonusem pro pozorné pak je hrubka v posledním slově. Ale té si moc lidí nevšimne.“ Rovnost ještě získala vyjádření předsedy Islámské nadace v Brně Muneeba Hasana, který se k textu letáku zatvářil shovívavě: „Nevadí nám to. Heslo je hrozně nečitelné. U toho si spíš lámete hlavu, než pochopíte, že jde o narážku na muslimy,“ a dobrozdání politologa Miroslava Mareše: „Program Liry znám a vím, že islamofobie v něm chybí. Spíše tak půjde o využití vlny liberálního postoje vůči islámu. Vyznání lidí, kteří trvají na absolutní svobodě slova.“ Celkové vyznění zprávy v Rovnosti tedy vyznívá, že se jedná o ne příliš pochopitelné, ale neškodné předvolební gesto.

 

Zbylé texty už sestávají pouze ze dvou pozvánek na diskuzi a jedné zprávy o besedě, která již proběhla (Na gymnáziu diskutovali o islámu s lékařem, Kutnohorský deník z 13.5.). Tato zpráva je celkem výstižným zhmotněním závěrů, které vyplynuly z analýzy Martiny Křížkové. Na ploše jednoho odstavce představuje přednášejícího, lékaře původem z Libanonu, zdůrazňujě fakt, že mluví perfektně česky, a vyjmenovává témata, o kterých se besedovalo: informace o životě v Libanonu, mnohoženství, rozvod podle Koránu, modlitba v podmínkách české nemocnice. Posledním tématem bylo klasické uklidnění čtenářů, že přes všechny jinakosti je pan Masri v zásadě neškodný: „Host rovněž zdůraznil propast mezi radikální menšinou a mírumilovnou většinou muslimů. Na druhou stranu připustil, že korán může poskytnout prostor pro ospravedlnění džihádu. On sám však terorismus rázně odsoudil. Besedu ukončil poselstvím: "Nebojte se nás."“

 

Jak již bylo předesláno v úvodu, výsledky tohoto přehledu nejsou žádným objevem, pouze rozvíjejí už publikovaná zjištění na příkladu kratšího časového období. Každopádně by měly sloužit k zamyšlení nad tím, je-li správné, že muslimská menšina u nás zůstavá stále „neviditelná“.