Přehled tisku za březen

Březnový přehled je zaměřený na samotné téma diskriminace, a to především z toho důvodu, že během tohoto měsíce byla opět na nějaký čas odložena šance, že bychom měli antidiskriminační legislativu v souladu se standardy Evropské unie. Opětovné projednávání antidiskriminačního zákona, který se do Poslanecké sněmovny vrátil ze Senátu, totiž bylo odloženo, což v předvolebním období znamená téměř jisté odsunutí problému až na nově sestavenou sněmovnu. Přestože Česká republika měla antidiskriminační zákon přijmout již v roce 2004 a toto zpoždění jí tak významně přibližuje sankčním opatřením Evropské unie, tisk se o tento fakt příliš nezajímal.
V souvislosti s diskriminací se totiž v březnu hovořilo především kolem – tentokrát úspěšného – přehlasování prezidentského veta, směřujícího proti zákonu o registrovaném partnerství. V březnu se také víc než jindy probírala diskriminace žen, což souvisí se vzrůstající oblibou Mezinárodního dne žen – v první polovině měsíc vyšlo dvakrát více článků obsahujících spojení „diskriminace žen“ než v půlce druhé. Médiím obzvlášť přišel vhod fakt, že právě na MDŽ podala první žena v ČR žalobu na zaměstnavatele kvůli diskriminaci pohlaví. Tuto informaci přinesly 9.3. všechny hlavní deníky, včetně bulvárního Šípu: (Žaloba za diskriminaci na MDŽ).
Antidiskriminační zákon ale tak vděčným soustem nebyl. Za celý měsíc se o něm celostátní deníky zmínily pouze sedmkrát, z čehož dva články se ho týkaly jen zcela okrajově. O peripetiích jeho (ne)přijímání pojednávalo tedy během března pět článků. Stojí za to se na základě tohoto vzorku zamyslet na českou mediální scénou.
Hned 1.3. přinesl zprávu o blížícím se hlasování o diskriminačním zákonu deník Metro (článek Sněmovna bude hlasovat o antidiskriminačním zákonu). Jednalo se čistě o informační noticku z domácí rubriky o sto slovech.
Další dva příspěvky do debaty přinesly Haló noviny. Nejprve 7.3. komentářem Zuzky Bebarové-Rujbrové Komunisté proti diskriminaci? Poslankyně Rujbrová v něm obhajovala své blížící se hlasování proti antidiskriminačnímu zákonu. Komunisté už od podzimního prvního projednávání zákona razí doktrínu, že největší diskriminační problém této země je existence lustračních zákonů a že tedy je nutné legislativně postupovat od jejich zrušení k přijetí antidiskriminačního zákona. Rujbrová, jako předkladatelka návrhu na přilepení zrušení lustračních zákonů k antidiskriminačnímu zákonu, tuto stranickou mantru opakuje i pro nové kolo hlasování: „Kdyby se totiž byli poslanci ochotni bavit o obsahu a ne pouze o formě, nemohli by odmítnout můj požadavek, aby antidiskriminační zákon obsahoval zrušení zákonů lustračních. Zákonů, které rovnost občanů porušují. Zákonů, které je škatulkují ne podle toho, co dělali, ale kde byli napsáni. Zákonů, které skupině občanů České republiky odmítají přiznat práva, která mají druzí. Celý komentář končí emotivním oslovením čtenářů: „Nezlobte se, možná nás všechny to bude něco stát, pokud Evropská komise splní své sankční výhrůžky. Ale já pro takový zákon zvednout ruku nemohu.“
Tutéž argumentaci v bleděmodrém obsahoval i další článek z Haló novin z 15.3. Jednalo se totiž o rozhovor právě se Zuzkou Rujbrovou s názvem Když zasedá sněmovna, nikdo si nemůže být jist životem, zdravím ani majetkem. Jak název napovídá, šlo zejména o kritiku práce sněmovny plnou celkem suchopárných údajů o z každodenního hlasovacího života poslanců. Antidiskriminační zákon byl použit jako příklad tzv. technického hlasování, což je termín, jehož význam zůstává čtenáři-neposlanci skryt.
Hospodářské noviny přinesly 16.3. v rubrice agenda noticku podepsanou Petrem Vaškem O lidských právech rozhodují komunisté s podtitulkem Co včera schválila sněmovna. Vašek na malé ploše shrnuje legislativní novinky předchozího dne včetně přeskupujícíh se hlasovacích koalic. Jeho hlavním postřehem je to, že „změnit poměry ve společnosti dnes už jde jen se souhlasem komunistů“ . V témž čísle HN přinesly i podrobnější rozbor osudu antidiskriminačního zákona (Poslanci stále nevědí, co s diskriminací). Také celkem krátký článek (471 slov), podepsaný čtyřmi autory (Martin Erva, Petr Holub, Jana Havligerová, Petr Vašek), podává jako jediný z uvedených textů stručný přehled obsahu zákona: „Zákon by měl přitom pouze vytvořit síť institucí pomáhajících všem, kdo se cítí diskriminováni za to, že patří k nějaké menšině. Před přímou i nepřímou diskriminací nebo před pobytem ve zneklidňujícím prostředí má chránit především ženy, příslušníky etnických a náboženských menšin, případně příslušníky politických stran. Kdo kvůli své příslušnosti k menšinám nemůže získat práci ani vzdělání jako ostatní, případně nemůže čerpat veřejné služby a je odmítán při nákupu běžného zboží, se podle zákona může obrátit na úřad ombudsmana, který pomůže situaci řešit. Měl by také poradit, jak se bránit diskriminaci před občanským soudem.“ Autoři poté popisují těžkosti legislativního procesu a postupné změny zákona při cestě Parlamentem. Citují i vyjádření opozice (senátor Miroslav Škaloud za ODS: „Projevy diskriminace, které mají podobu výzev k útokům vůči jiným osobám, řeší trestní právo. Všechny ostatní diskriminace v soukromém styku jsou součástí svobody. Je přece podstatou soukromé sféry, že se můžu rozhodnout, s kým se stýkám, s kým uzavřu nějakou smlouvu a s kým ne“ ) . Slovo dostali také zástupci expertů (Pavla Boučková z Poradny pro občanství, Alena Králíková z Gender Studies a Roman Kryštof z IOM). Cekově článek nabízí dostatečné množství faktických informací i spektrum různých názorů k tomu, aby si čtenář vytvořil přehled.
Posledním textem, který se týkal antidiskriminačního zákona, byl článek Petra Honzejka z Lidových novin ze 17.3. Česku hrozí pokuta od Špidly. Autor odbyl obsah zákona půlkou věty ( „Zákon, který má chránit proti všem formám diskriminace, zamítl Senát.“ ) a zaměřil se na důsledky, které by jeho nepřijetí mohlo mít. Přestože tedy většina textu ve varovném tónu pojednává o možných sankcích EU ( „Obavy vlády jsou oprávněné. Velká míra tolerance se totiž od Evropské komise očekávat nedá.“ ), článek končí smířlivým konstatováním: „Bezprostřední hrozba pokuty nicméně i v případě žaloby Česku nehrozí. Finanční sankce přicházejí na řadu, až pokud členská země odmítne rozsudek Evropského soudního dvora respektovat. Komise je také uplatňuje spíše u ekonomických prohřešků.“
Pokud tedy Honzejkův optimismus přejmou tito i budoucí poslanci, může trvat přijetí antidiskriminačního zákona ještě dlouho...