Představy anglicky mluvících cizinců v ČR o sobě samých i o druhých, prezentované na internetu - jazyk, ekonomie a integrace

Sonda do výpovědí cizinců v ČR nesmí opomenout ty, kteří své názory nabízejí nejochotněji ze všech a dokonce jsou ochotní brát si za své názory poplatek. Myslím tím „západní cizince“ neboli ty, kteří se do České republiky nepřistěhovali z čistě ekonomických důvodů. V této skupině nacházíme mnoho anglických rodilých mluvčích, např. z USA, Kanady, Austrálie, Velké Británie, atd. Tito lidé často vykonávají práci, která nevyžaduje znalost češtiny, a navíc i mimo pracovní dobu tento jazyk vůbec nepoužívají. V posledním půldesetiletí se objevila celá řada internetových příležitostí pro lidi anglicky mluvící a píšící, aby si mohli vzájemně poradit o tom, kde lze koupit oblíbené potraviny, jak získat pracovní povolení, kam vyrazit na dobrý výlet, jak jednat s majitelem bytu, apod. Nemusí se setkávat tváří v tvář, a přitom se ještě stihnou vzájemně chválit, kritizovat, dokonce i o sobě a o Češích vynášet obecné soudy. Někteří lidé, kteří příspívají na taková internetová fóra, neovládají češtinu vůbec (fóra jsou anglickojazyčná, všechny příklady v tomto článku jsou tak překlady z angličtiny) nebo ovládají takzvanou „češtinu pro přežití“ (což ostatně bývá i název kurzů pro cizince nyní nabízených celou řadou jazykových škol a studijních programů). Další přispěvatelé vnímají osvojování si češtiny jako přirozený proces nebo hrdě popisují svoji dlouhou „vydřenou“ cestu k plynulosti.

Jaký si máme z těchto příspěvků vytvořit obraz o anglických rodilých mluvčích žijících v ČR? Uvedu tři oblasti různých diskusí, které nějakým způsobem reflektují charakteristiky anglicky mluvící komunity nebo jejich představy o češtině. Tyto diskuse se často jeví jako konflikt dvou postojů. Kdo je zodpovědný za případné komunikační problémy – Češi nebo cizinci?

(1) „Anglicky mluvící v luxusní izolaci“
Mezi názory v této kategorii patří následující: rodilí mluvčí jsou závislí na zboží a službách poskytovaných ve svém vlastním jazyce. Jsou to například kabelové televize, restaurace a bary, kde se mluví převážně anglicky, ale také služby zabývající se jednáním s úřady. Rodilí mluvčí angličtiny žijí v „ghettu“, za které bývá označováná zejména Praha 1, 2, 3 a 6. Tito lidé mohou svoji znalost angličtiny snadno zpeněžit – najít práci jako učitel angličtiny lze v České republice s minimem přípravy nebo i bez ní. Dokonce i bez vysokoškolského titulu – a bez předešlých znalostí nebo zvláštních dovedností - mohou dosáhnout vyšší životní úroveň než většina ostatních.

“...MNOZÍ z nich říkají “Praha je krásná”, “život je tu skvělý”, ale pak nejsou schopní mluvit alespoň základní češtinou, nekamarádí se s Čechy, říkají „nikdy bych nežil v paneláku a s českým platem“... tak jejich „život je tu skvělý“ to jsou slova od lidí, kteří vidí zdejší život z hlediska CIZINCE. Tak pokud má někdo pocit, že on (ona) žije jako Čech nebo jako cizinec, který dokáže vidět život z českého hlediska, prosím, dejte mi vědět!“

Na opačný konec spektra patří následující představy: rodilí mluvčí angličtiny jsou pro Českou republiku důležitým obchodním faktorem – fakt, že některé služby nejsou poskytovány vůbec nebo určeny zvlášť pro ně, vnímají jako špatnou českou obchodní nebo vládní politiku. Považují se za konzumenty i v kurzech českého jazyka – učitelé a jazykové školy by měli brát jejich osobní potřeby v potaz. Dále by měla Česká republika zjednodušit byrokratické procedury (např. získání živnostenského listu), aby přiměla podnikatele k tomu, aby zde dlouhodobě zůstávali. Ještě by se mělo mluvit více a lépe anglicky v sektoru služeb.

“…nejde o to, jestli někdo mluví místním jazykem nebo ne. Souhlasím, že v státním sektoru tj. na poště, nelze nic očekávat. Ale v cestovní kanceláři? V pojištovně? Opravdu věříte, že je to dobré chování položit telefon, jen protože člověk na druhé straně nemluví tvým jazykem? Nehledě na to, jak vznešený si myslíš, že tvůj jazyk je anebo jak hrdý jsi na vlastní kulturní dědictví, je to neuvěřitelně neslušné a dětinské chování...Zajímalo by mě, jak by reagoval ředitel podniku, kdyby věděl, že jeho zaměstnanci odmítají prodat své výrobky někomu, kdo nemluví plynule česky. Možná by to schválil. To by bylo ještě idiotštější než postoj člověka, který bere telefon, protože jeho podnik přijde o peníze po každé, kdy se tohle stane...“

(2) „Rentabilita češtiny“
Kolik úsilí a peněz stojí naučit se česky? Je to v něčem přínosné? Tady narazíme na názor, že se anglicky mluvící cizinci neučí češtinu, protože ji zkrátka „nepotřebují“. Jejich vysoká mobilita znamená, že nevědí, kde budou za pět let, ani třeba za rok. Osvojování si češtiny je ani neposouvá dál v jejich vztazích s Čechy:

“...Šla jsem do obchodu Marks and Spencer koupit vánoční dárky a chtěla jsem si dát horkou čokoládu v "cafe revive". Všechny stoly byly obsazeny, ale na jednom z nich byly jen kabáty a tašky dvou Češek, které seděly u vedlejšího stolu. Poprosila jsem je zdvořile v češtině, jestli bych si tam nemohla sednout a jestli by nemohly dát své věci z jedné židle pryč. Odpověděly mně v češtině, že nechtějí, abych tam seděla a že bych si měla najít jiné místo. Řekla jsem jim, že jsou všechny stoly obsazeny, ale ony na to, že bych je měla nechat být. Stála jsem uprostřed kavárny s tácem a chtěla jsem plakat. Zdá se, že jediným výsledkem předražených hodin češtiny bylo, že teď mi mohou lidé být nepřátelští v češtině místo v „lámané angličtině.“

Na druhé straně narazíme na stížnosti, že je čeština pro rodilé mluvčí angličtiny velmi obtížná, dokonce natolik, že dělá potíže i většině Čechů. České pedagogické metody jsou zastaralé a neúčinné (ve srovnání s metodami TEFL nebo TESOL) a odradí cizince od toho, aby se tento jazyk naučili.

„Alespoň 80% z těch strašných potíží, které cizinci mají ve výuce češtiny jsou výsledkem prostého faktu, že většina učitelů češtiny nemá ani potuchy o tom, jak učit jazyky! Obvykle se zastavili v metodách ze čtyřicátých let – gramatika-překlad, čehož primární cíl je poskytnout gramatické chápání a značnou slovní zásobu, ale málo plynulosti nebo funkčnosti...čeština je už gramaticky velice obtížný jazyk, ale většina učitelů češtiny ji učí, jako kdyby chtěli, abys mluvil PERFEKTNÍ češtinou, místo toho, aby nejdřív měli za cíl PLYNULOU, ale lámanou/nedokonalou češtinu. Většinou se tady učí čeština beznadějně AKADEMICKÝM způsobem, místo PRAGMATICKÝM způsobem“

(3) „Hegemonie“
V této oblasti jde o vysvětlení toho, proč angličtina převažuje v kontaktních situacích mezi Čechy a anglickými rodilými mluvčími. Na jednu stranu slyšíme, že jim Češi nedovolují mluvit česky a mluví na ně anglicky, netolerují nedokonalou češtinu, nejsou schopni „cizinecké mluvy“, jsou nezdvořilí. Lze tedy pochopit, že se cizinci táží, proč se tento jazyk vlastně mají učit.

„...nemyslím, že by reálně mohl někdo neříci ani slovo anglicky, POKUD nemluvil česky už plynule, když přijel. A I V TOMTO PŘÍPADĚ pokud mluví plynule s přízvukem, dovedu si představit, že by mohlo hodně lidí odpovědět anglicky...“

Na druhé straně se objevují názory, že jsou „zápaďáci“ arogantní, že předpokládají, že můžou automaticky mluvit anglicky s Čechy a navíc jsou líní.

„...neposlouchejte lidi, kteří tvrdí, že je to nemožné. Pravda je, že většina z nich je líných. Pokud do toho nevložíte úsilí, nenaučíte se. Už mě nebaví ta výmluva „pořád mi odpovídají v angličtině“. To jsou kecy.“

Pluralita názorů samozřejmě zpestří čtenářské zážitky a rozšiřuje obzory. Častým vyobrazením na internetových fórech je také cizinec, který mluví obstojně česky, stýká se s Čechy, má český plat, atd. (říkejme mu asimilovaný nebo integrovaný cizinec). Tento cizinec kritizuje cizince, který je závislý na svém původu a neobejde se prakticky a jazykově bez pomoci druhých a má jinou, vyšší životní uroveň (říkejme mu izolovaný cizinec). Klíčový ukazatel přitom představuje jazyk a s ním socioekonomická moc těch, kteří ho ovládají. Oba zmíněné obrazy jsou vytvářeny anglickými rodilými mluvčími v roli hostů ve spolupráci se svými českými hostiteli. Ve vzdělaných kruzích host, který žije v cizí zemi a místním jazykem nemluví, cítí zodpovědnost vůči své komunitě racionálně vysvětlit, proč tomu tak je. Často ho ale nic netlačí, aby změnil své praktiky.

Tyto internetové diskuse jsou primárně určeny pro informaci a zábavu samotných diskutujících, ale nakonec slouží nám všem neboť nastolují klíčové otázky: jak má cizinec v ČR žít? Jakou úroveň češtiny by měl mít? Co by ho nejlépe inspirovalo k tomu, aby se jazyk naučil, když kvůli práci nemusí? A jak by to mohly lépe umožnit české orgány?

Mezi komerčně provozované anglickojazyčné internetové servery pro cizince v ČR patří: www.myczechrepublic.com, www.expats.cz, www.prague.tv, aj.

Pro detailnější pohled na diskurz o češtině jako o cizím jazyku v podobných internetových fórech, viz článek v příloze.