Perspektivy migrační politiky v nově zvolené Sněmovně

Velká část naší veřejnosti se cítí být zklamána výsledkem voleb do Poslanecké sněmovny, který je zejména nebývalým debaklem pro českou levici. Někteří prožívají výsledek voleb téměř jako konec parlamentní demokracie v Čechách a nástup autokratického režimu. Při pohledu na německý či britský tisk se však téměř nic nepřihodilo. Britové řeší brexit a situaci migrantů ze zemí EU v Británii po něm, Němci nový nedělní díl Místa činu (Tatort) a demonstraci více než deseti tisíc lidí proti nástupu AfD a proticizineckých extremistů do Bundestagu. 

Je zjevné, že řešení otázky migrace, alespoň v Německu a Británii, svým významem dalece přesahuje to, jestli v České republice budou vládnout „tradiční“ klientelistické strany, anebo Hnutí ANO, které nyní bude mít konečně možnost ukázat, jak úplně vše dělat lépe a efektivněji.

Vzhledem k neustávajícím debatám a vyjednávání členských států EU nad novou podobou Společného evropského azylového systému, a zejména k aktuálním debatám o nové podobě Dublinského nařízení, které by snad v budoucnosti nemělo nespravedlivě a zcela neúměrně zatěžovat Itálii, Řecko či Polsko, se tato problematika zcela jistě bude probírat v nové Poslanecké sněmovně a v nové vládě. 

K uprchlíkům a legálně pobývajícím cizincům se dosluhující politická garnitura chovala hanebně. Snad bude nový ministr vnitra alespoň schopen komunikovat jinak než česky a vyjednávat v Bruselu. Repro DR

Popravdě řečeno, pohled na českou politiku a českou migrační politiku ze zahraničí byl tak tristní, že už jen těžko může být v této oblasti nová česká politická garnitura horší. České firmy jsou nešťastné z nedostatku pracovníků. Cizinci v mnoha oborech jsou akutně potřeba a zdaleka ne pouze v pásové výrobě, kde podle odborářů a mnoha politiků snižují cenu práce, o čemž lze dosti pochybovat.

Poslanci končící Sněmovny na to zareagovali tak, že dramaticky zpřísnili podmínky příchodu a pobytu pracovníků, studentů či podnikatelů ze zahraničí. A pro jistotu znemožnili cizincům v České republice prvních pět let pobytu podnikat, zřejmě aby nemohli vytvářet nová pracovní místa (viz přílepek poslance Václava Klučky z ČSSD, který on sám dodnes nepochopil). 

K uprchlíkům ze syrské války se dosluhující vláda a Sněmovna otočila zcela zády a navíc vytváří ze všech sil ve společnosti vědomí, že lidem v nouzi a prchajícím z války se pomáhat nemá a nesmí, a kdo tak činí, je nepřítel národa. Jakákoli osvěta, občanské vzdělávání či vysvětlování rozdílů mezi nucenou a ekonomickou migrací šlo úplně stranou. 

Výsledkem je vystrašená xenofobní populace, ve které se Okamura stal politickým mainstreamem. V jiné zemi by byl minimálně trestně stíhán policií, protože jeho vítězné volební heslo „Ne islámu, ne teroristům“ je podněcováním k nenávisti. V takové atmosféře jsou ženy s muslimskými šátky často terčem verbálních a fyzických útoků chrabrých obránců českého národa (kteří si na muže netroufnou). 

Dosluhující sociálnědemokratický premiér s vážnou tváří tvrdí, že dalšího muslima už prostě přijmout nemůžeme a po posledním summitu Rady EU k tématu reformy Společného evropského azylového systému minulý týden nezapomněl říci, že nejen nedobrovolně – v rozporu s platným právem EU, ale ani dobrovolně žádného uprchlíka, tentokrát z Afriky, nepřijmeme. 

Sečteno, podtrženo – k uprchlíkům a legálně pobývajícím cizincům se dosluhující politická garnitura chovala hanebně a její migrační politika nás vyřazuje ze společnosti solidárních, právo respektujících a humanistických zemí Evropské unie. Nová vláda a Sněmovna jen těžko může být horší než ta stávající. Snad se mi splní alespoň jedno skromné přání: aby nový ministr vnitra byl schopen komunikovat jinak než česky a vyjednávat v Bruselu s našimi spojenci tak, abychom se nemuseli stále stydět a někde omlouvat. A bude o čem. Reforma Dublinu a balík nových nařízení práva EU bude vyžadovat značné pochopení věci a přesvědčovací schopnosti.

---

Text byl se souhlasem autora převzatý ze serveru www.denikreferendum.cz.